Ut queant laxis je hymnus na Jana Křtitele , psaný v latině a tradičně připisovaný Pavlu Diakonovi , lombardskému historikovi z 8. století . Za autora melodie hymny je nyní považován Guido z Aretinského (první třetina 11. století) . První slabiky každého řádku první sloky hymny (jako akrostich ) sloužily jako názvy stupňů stupnice ( poznámky ). V tradiční katolické liturgii je zpěv „Ut queant laxis“ načasován tak, aby se kryl se svátkem Narození Jana Křtitele [1] [2] .
Melodie | |
Nápověda k přehrávání |
Zvláštností chorálu hymny je, že každý řádek sloky je zpíván na novou melodickou frázi, která začíná dalším krokem v pořadí diatonického hexachordu : první melodická fráze začíná slabikou ut a zvukem C (v přirozený hexachord) nebo G (v tvrdém hexachordu), druhý - re ( D / A ), třetí je mi ( E / h ) a tak dále. Autorem „didaktické“ melodie, která zajišťovala „postupnou“ vazbu veršů hymny (dříve známé, ale s jinou melodií), byl podle všeho Guido Aretinsky [3] . Více o Guidově didaktické reformě a její pozdější recepci viz článek Solmizace .
Poznámka. První sloka zobrazena (celkem 5 sloků)
Ut královna laxis | |
První sloka hymny | |
Nápověda k přehrávání |
Překlad R. L. Pospelová [5] :
K otevření úst Otroci uměli zpívat Vaše činy jsou zázraky Osvoboď vinu ze zlých rtů, Náš svatý Jan.Překlad S. N. Lebeděv [6] :
Takže [vaši] služebníci v plném hlase Mohl bys zpívat divy tvých skutků, Osvoboď je, svatý Jane, hřích úst.Překlad N. P. Diletsky [7] :
Kéž chválíme zázraky Náš Bůh Tvoji svatí, Tvoji služebníci, rozvázat ústa bezbožníkům hříšné vazby [8] .Překlad mnemotechnických pomůcek M. I. Katunyan [5] :
Otevřete ústa tak Vaši následovníci uspěli Mi ru hlásají skutky zázraků Odstraňujte pouze Fa z jejich rtů, Lhát, abych se neodvážil, Pohladit ucho zpěvem, Se svatou a oannou . (si)Pod stejnou melodii (kde každá hudební fráze začíná dalším krokem diatonického hexachordu) spolu s Ut queant laxis vkládají středověcí hudebníci i další texty – se stejným didaktickým účelem jako „Ut queant laxis“. Nejznámějším kontrafaktusem , který je zaznamenán i v nejstarších rukopisech s Guidonovými pojednáními (XI-XII. století) [9] , je Trinum et unum :
Tri num et unum Pro nobis miseris De um precemur Nos puris mentibus. Obsecramus _ Ad preces intende, Domine, nostra.V tomto hymnu se na prvním kroku Guidonského hexachordu zpívala slabika „Tri“, na druhém slabika „Pro“, na třetím „De“ atd.