Ut královna laxis

Ut queant laxis  je hymnus na Jana Křtitele , psaný v latině a tradičně připisovaný Pavlu Diakonovi , lombardskému historikovi z 8. století . Za autora melodie hymny je nyní považován Guido z Aretinského (první třetina 11. století) . První slabiky každého řádku první sloky hymny (jako akrostich ) sloužily jako názvy stupňů stupnice ( poznámky ). V tradiční katolické liturgii je zpěv „Ut queant laxis“ načasován tak, aby se kryl se svátkem Narození Jana Křtitele [1] [2] .

Stručný popis

Melodie
Nápověda k přehrávání

Zvláštností chorálu hymny je, že každý řádek sloky je zpíván na novou melodickou frázi, která začíná dalším krokem v pořadí diatonického hexachordu : první melodická fráze začíná slabikou ut a zvukem C (v přirozený hexachord) nebo G (v tvrdém hexachordu), druhý - re ( D / A ), třetí je mi ( E / h ) a tak dále. Autorem „didaktické“ melodie, která zajišťovala „postupnou“ vazbu veršů hymny (dříve známé, ale s jinou melodií), byl podle všeho Guido Aretinsky [3] . Více o Guidově didaktické reformě a její pozdější recepci viz článek Solmizace .

Původní

Poznámka. První sloka zobrazena (celkem 5 sloků)

Ut královna laxis
První sloka hymny
Nápověda k přehrávání
Ut královna laxis resonare fibris, Mira gestorum Fa muli tuorum, Sol ve znečištění La bii reatum, Sancte Johannes [4] .

Ruské překlady

Překlad R. L. Pospelová [5] :

K otevření úst Otroci uměli zpívat Vaše činy jsou zázraky Osvoboď vinu ze zlých rtů, Náš svatý Jan.

Překlad S. N. Lebeděv [6] :

Takže [vaši] služebníci v plném hlase Mohl bys zpívat divy tvých skutků, Osvoboď je, svatý Jane, hřích úst.

Překlad N. P. Diletsky [7] :

Kéž chválíme zázraky Náš Bůh Tvoji svatí, Tvoji služebníci, rozvázat ústa bezbožníkům hříšné vazby [8] .

Překlad mnemotechnických pomůcek M. I. Katunyan [5] :

Otevřete ústa tak Vaši následovníci uspěli Mi ru hlásají skutky zázraků Odstraňujte pouze Fa z jejich rtů, Lhát, abych se neodvážil, Pohladit ucho zpěvem, Se svatou a oannou . (si)

Další informace

Pod stejnou melodii (kde každá hudební fráze začíná dalším krokem diatonického hexachordu) spolu s Ut queant laxis vkládají středověcí hudebníci i další texty – se stejným didaktickým účelem jako „Ut queant laxis“. Nejznámějším kontrafaktusem , který je zaznamenán i v nejstarších rukopisech s Guidonovými pojednáními (XI-XII. století) [9] , je Trinum et unum :

Tri num et unum Pro nobis miseris De um precemur Nos puris mentibus. Obsecramus _ Ad preces intende, Domine, nostra.

V tomto hymnu se na prvním kroku Guidonského hexachordu zpívala slabika „Tri“, na druhém slabika „Pro“, na třetím „De“ atd.

Poznámky

  1. ↑ Liber regularis , str. 1504-1505 (Gvidonov chorál druhého tónu ).
  2. ↑ Méně často ve stejný svátek se používá jiná (ne Guidonova) melodie - čtvrtý tón; viz např. antifonář kláštera Einsiedeln (Antiphonarium Eremi Beatae Mariae Virginis. Einsiedeln, 1987, s. 858-859).
  3. ↑ Lebedev S. N. Vzkaz Guidovi: známý text o neznámém chorálu // Vědecký bulletin Moskevské konzervatoře, 2015. - č. 1. - S. 33.
    Jacques Chailly (Chailley J. Ut queant laxis et les origines de la gamme In: Acta musicologica 56 (1984), s. 48-69 nalezl 8 (osm!) různých zpěvů hymny v rukopisech před 12. stoletím a melodický reliéf žádného z nich se nekryl s Gvidonovem. Chailly navíc ukázal, že i po Guidovi je konkrétní „stupňovaný“ chorál melodie zaznamenán pouze v kopiích „Poselství“ a v základních pěveckých příručkách na něm založených. Teprve ve 14. století se Ut queant laxis, s melodií nastavenou Guidem, začalo liturgicky používat.
  4. ↑ Je uvedena první sloka hymny. Celkem je 5 sloků.
  5. ↑ 12 Musica Latina. SPb., 2000, str. 182.
  6. ↑ Lebedev S. N. Vzkaz Guidovi: známý text o neznámém chorálu // Vědecký bulletin Moskevské konzervatoře, 2015, č. 1, s. 33.
  7. ↑ Citováno. Citováno z: Památky ruského hudebního umění. Problém. 7. Publikace V. V. Protopopova . M., 1979, str. 407.
  8. ↑ Diletsky pochází z nesprávného latinského originálu (který navíc mylně připisuje Boethiusovi ), proto ty nepřesnosti překladu.
  9. ↑ Pesce , 1999, s. 27, 554-555.

Literatura

Odkazy