Ala (ala, hala, scarlet) je kmenový oddíl (ara) jako součást Baškirů [1] .
Označuje barvu- strakatý , spojený s úctou k totemu válečného koně .
Geograf z Tang Li Jifu hlásí: „[Türkové] nazývají křivolakého [koně] he-lan.“ Prototurecká forma HALAN byla analyzována v řadě prací, odpovídá pozdně turkickému slovu - ala "strakatý", "šikmý". Na jiném místě ve svém díle Du Yu poznamenává: „Turci nazývají křivolaké koně he-la“ (< HAT-LAT < *HALAT~ALAT~*ALA-AT „šikmý kůň“).
Rozbor zpráv o transkripčních variantách termínu ala byl proveden v práci A. G. Malyavkina . Mezi ně zahrnuje například he-la (< HÂ-LÂP), což ve skutečnosti odráží společenský výraz „hrdina“, „hrdinský“ v názvu basmylského vůdce Hela-pijia-kehan ( Alp- bilge-kagan ).
Prototurecké slovo „HALAN“, známé od 4. století, se v této archaické podobě zachovalo v období kaganátů jako obecné podstatné jméno pro válečného koně obecně [2] .
V baškirských epických dílech je mnoho básní věnovaných koni. Například o Akbuzatu :
Na zádech má sedlo...
A na hlavici toho sedla
je zavěšen meč ostrý jako diamant;
Zlaté kousky v uzdečce;
Nastražil uši jako šídlo,
Hříva je vyčesaná jako holka,
vlasy na vlasy,
Nozdry jsou jako klobouk ,
Zuby jsou jako stroužky česneku,
Hrudník je jako gyrfalcon, úzký po stranách,
Tenké nohy jsou lehké ,
Měď je odlita jako zajíc, oči,
dvojitá koruna, úzká čelist.
Krk je o chlup dlouhý,
Divoký, orlí pohled...
Uši trčí jako nůžky...
Po stranách seká neklidně;
Jeho vlhké oko jiskří
jako svírající vlk ;
Ve vzteku žvýká udidlo,
Pěna mu padá ze rtů;
Vyskočí - vzlétne jako pták.
Nechává za sebou oblak prachu.
| Baškirské kmeny | |
|---|---|
| Severovýchodní skupina | |
| Severozápadní skupina | |
| jihovýchodní skupina | |
| jihozápadní skupina | |