Algebraická teorie čísel je odvětvím teorie čísel, jehož hlavním úkolem je studovat vlastnosti celočíselných prvků číselných polí .
V algebraické teorii čísel je pojem čísla rozšířen a kořeny polynomů s racionálními koeficienty jsou považovány za algebraická čísla. V tomto případě celočíselná algebraická čísla , tedy kořeny unitárních polynomů s celočíselnými koeficienty , fungují jako analogy celých čísel . Na rozdíl od celých čísel není faktoriál , tedy jedinečnost rozkladu na prvočísla, nutně splněn v kruhu celočíselných algebraických čísel.
Teorie algebraických čísel vděčí za svůj vzhled studiu diofantických rovnic , včetně pokusů dokázat poslední Fermatův teorém . Kummer vlastní rovnost
, kde jsou kořeny stupně jednoty.Kummer tedy definoval nová celá čísla formuláře . Později Liouville ukázal , že je-li algebraické číslo kořenem rovnice stupně , pak se k němu nelze přiblížit blíže než , blíží se zlomky tvaru , kde a jsou celá čísla s druhým číslem [1] .
Po definici algebraických a transcendentálních čísel v algebraické teorii čísel byl vyčleněn směr, který se zabývá důkazem transcendence konkrétních čísel, a směr, který se zabývá algebraickými čísly a studuje míru jejich aproximace racionálními a algebraickými čísly. [1] .
Algebraická teorie čísel zahrnuje témata jako teorie dělitele , Galoisova teorie , teorie třídního pole , Dirichletovy zeta a L - funkce , kohomologie grup a mnoho dalšího.
Jedním z hlavních triků je vložit obor algebraických čísel do jeho kompletace podle některé z metrik – archimedovské (například v oboru reálných nebo komplexních čísel) nebo nearchimedovské (například v oboru p -adická čísla ).
Slovníky a encyklopedie | |
---|---|
V bibliografických katalozích |