Alhambra (kniha)

The Alhambra ( angl.  Tales of the Alhambra ) je kniha amerického spisovatele období romantismu Washingtona Irvinga , soubor povídek, esejů a cestopisných poznámek věnovaných slavnému maurskému paláci v Granadě  - Alhambře a jeho historii. Z této knihy (kapitola "Legenda arabského hvězdáře / astrologa") si Pushkin vypůjčil spiknutí " Příběhy zlatého kohouta ".

Historie vytvoření

Brzy po skončení Kolumbovy biografie ( 1828 ) opustil Irving Madrid , kde žil, na jih poloostrova - do Granady. O 1478-1492 připravoval knihu "Kroniky dobytí Granady". a věnoval se sběru materiálu na toto téma. Poté, co požádal guvernéra paláce Alhambra a arcibiskupa z Granady o přístup do starobylého paláce, dostal povolení kvůli své slávě jako spisovatel. Prozkoumal toto místo pod vedením 35letého průvodce jménem Mateo Jimenez a získal mnoho dojmů. V samotné zchátralé budově bydlel asi tři měsíce a sbíral místní pověsti a dojmy.

Po celou dobu své cesty si vedl deník a psal si poznámky popisující místo a myšlenky, i když si nemyslel, že z toho vzejde kniha. Poté pokračoval ve své cestě Španělskem, dokud nezískal práci sekretáře na americké ambasádě v Londýně (kde se stal jeho šéfem Louis McLane ). Do Londýna dorazil na konci září 1829 .

Alhambra byla vydána v květnu 1832 v USA nakladatelstvím Lea & Carey a ve Spojeném království Henrym Colburnem pod podtitulem Spanish Sketch Book. Krátce po zveřejnění se Irving po 17leté nepřítomnosti vrátil do své vlasti.

V roce 1851 vydal Irving upravené a rozšířené vydání (Autor's Revised Edition) pod stejným názvem.

Vyšlo v ruštině v překladu V. S. Muravyova.

Obsah a charakteristika

Sbírka vybudovaná podle způsobu „cestopisu“ oblíbeného romantickými spisovateli začíná příběhem o autorově cestě do Španělska, popisem jeho příjezdu do Granady a příběhem o místních současnících; prokládané stati o místních zvycích a slavnostech i velkoryse rozředěné vloženými povídkami  - maurskými a španělskými pověstmi a pohádkami. Irvinga fascinuje obraz islámské architektury a stíny předkřesťanské minulosti Alhambry, popisuje její magickou krásu a romantické ruiny díky jejímu opuštěnému stavu.

Název knihy odkazuje čtenáře na klenot sekulární muslimské architektury 14. století v jižním Španělsku , palác Alhambra [1] . Exotický název paláci dala barva mohutné pevnostní zdi oddělující palác od okolního světa [2] . Tři měsíce žil Irving v paláci díky laskavosti velitele Alhambry, který mu dal své komnaty [2] . Reálné obrazy a dojmy vytvořené imaginací amerického romanopisce se na stránkách jeho sbírky doplňují [1] . Jsou zde kapitoly popisující památky paláce a historii jeho existence [2] . Například kapitola „Palác Alhambra“ se otevírá následujícími řádky: „Pro cestovatele obdařeného smyslem pro historii a smyslem pro poezii – a historie a poezie jsou nerozlučně spjaty v kronikách romantického Španělska, může Alhambra sloužit jako místo uctívání, jako Kaaba pro oddaného muslima“ [2] . Irving v této kapitole poměrně přesně popisuje strukturu pevnosti, poetizuje minulost Alhambry a mluví o současnosti s hořkou ironií: „Při odchodu Francouzi vyhodili do povětří několik strážních věží, aby pevnost znemožňovala obranu. , jehož hlavní povinností je střežit tu či onu věž, sloužící jako dočasné místo vězení pro státní zločince“ [3] .

Co ale upadlo do pustiny a mrtvo, ve skutečnosti dokáže autorova fantazie oživit [2] . Takže Irving, když viděl neznámé palácové komnaty, okamžitě si vybavil příběh krásné dcery vládce Malagy Lindarahi, která kdysi žila v těchto zdech [2] . Následují „myšlenky o krásné královně Alžbětě a jejích půvabných dvorních dámách, které kdysi tyto sály oživily“.

Když mluvíme o balkonu za prostředním oknem velvyslaneckého sálu Alhambra, autor vzpomíná, jak si jednoho dne při pohledu na okolí z balkonu všiml průvodu („budoucí jeptiška byla odvážena na tonzuru“) [3] . Jeho fantazie okamžitě nakreslí možný děj románu, jehož hlavními postavami by mohl být „tyran-otec“, který svou dceru donutil vzít si závoj jako jeptišku „z pokrytectví nebo vlastního zájmu“, „hezký temný- vlasová mládež oblečená v andaluském stylu“, mniši a novicové s chraptivým obličejem, necitlivý dav [3] . Irving však záhy toto romantické vyprávění sám vyvrací slovy: „Hrdinka mého dojemného příběhu nebyla vůbec mladá a nebyla krásná; neměla milence; odešla do kláštera ze své vlastní vůle a nyní je tam známá. veselá povaha“ [2] .

Irving si všimne ruin paláce a ptá se na jméno zničené budovy [2] . Ukáže se, že se jedná o „Zámek s korouhvičkou“, který byl kdysi naproti Alhambře [2] . Bezprostředně poté Irving hovoří o korouhvičce, kterou "Muslimové z Granady považují za mocný talisman" [4] . Tento příběh o korouhvičce slouží jako jakýsi prolog k následné „Legendě o arabském hvězdáři“, nejslavnější povídce této sbírky [2] .

"Alhambra" odkazuje na druhou etapu spisovatelovy tvorby a v maximální míře vyjadřuje jeho romantické touhy.

Seznam povídek

Bibliografie

• Filshtinsky I. M. Andalusia v obraze Washingtona Irvinga // Irving V. Alhambra. — M.: Nauka, 1979. Předmluva

Poznámky

1. ↑ 1 2 Zahraniční dětští spisovatelé v Rusku. Biobibliografický slovník. - S. 188.
2. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Zahraniční dětští spisovatelé v Rusku. Biobibliografický slovník.
3. ↑ 1 2 3 Zahraniční dětští spisovatelé v Rusku. Biobibliografický slovník. - S. 189.
4. ↑ Zahraniční dětští spisovatelé v Rusku. Biobibliografický slovník. - S. 190.

Odkazy

• Anglický text online