| Nina Alexandrovna Arnoldi | |
|---|---|
| Datum narození | 1843 [1] |
| Datum úmrtí | 1921 [1] |
| Místo smrti | |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | romanopisec |
| Roky kreativity | z roku 1879 |
Nina (Anna) Alexandrovna Arnoldi ( 1843 - 1921 , Nice ) - ruská spisovatelka , překladatelka , revolucionářka .
Urozený původ. Koncem 60. let 19. století se přestěhovala do zahraničí, od 70. let 19. století žila ve Francii a Švýcarsku , kde se sblížila s ruskými politickými emigranty , zejména P. N. Tkačevem , ideologem jakobínského trendu v populismu .
Podle některých svědectví finančně podporovala jím vydávaný časopis Nabat .
V roce 1879, podepsaný N.A., vydala v Ženevě politický a psychologický román Vasilisa . Román N. Arnoldiho Vasilisa (Berlín, 1879), z velké části autobiografický, líčí činnost a zvyky ruských revolučních emigrantů v polovině 70. let 19. století. Hrdinou románu je populistický revolucionář nucený emigrovat do zahraničí. Román je založen na milostném příběhu lidí ze šlechty, kteří se rozešli se svým prostředím a emigrovali; vyprávění je postaveno na odhalování ideové a mravní odlišnosti hrdiny, který se oddal revoluční činnosti, a hrdinky, která nemohla být hluboce prodchnuta myšlenkami, které hlásal, ani přijmout svůj morální a etický postoj. V sáhodlouhých dialozích jsou podrobně popsány ideologické a politické cíle, úkoly a metody revolučního boje.
Podle řady badatelů hrdina románu vstřebal rysy charakteristické pro představitele jedné z frakcí revolučně populistické emigrace 70. let 19. století v Ženevě – jakobíny – „Nabatovity“.
Dopis N. Arnoldiho – odpověď na nezjištěný dopis ME Saltykov-Shchedrin naznačuje, že N. Arnoldi zamýšlela publikovat román „Vasilisa“ v časopise Otechestvennye Zapiski , ale Saltykov-Shchedrin navrhla, aby román přepracovala (snad z důvodů cenzury ), se kterým nesouhlasila. Jako "zakázaný v Rusku" Vasilisa "" je román zmíněn v dopise spisovatele D. V. Grigoroviče [2] .
N. Arnoldi napsal také francouzsky romány „Natacha“ (Paříž, 1882), „Marie de Kèroulas“ (Paříž, 1906), sbírku povídek „Sans conclure“ (1909). Přeloženo z francouzštiny do ruštiny .