William Barrett | |
---|---|
Datum narození | 1913 [1] [2] [3] […] |
Místo narození | |
Datum úmrtí | 8. září 1992 [4] |
Místo smrti |
|
Země | |
Místo výkonu práce | |
Alma mater | |
Ocenění a ceny | Guggenheimovo společenství |
William Christopher Barrett ( 1913–1992 ) byl americký filozof a historik filozofie .
V letech 1950 až 1979 byl profesorem filozofie na New York University. Své vysokoškolské vzdělání začal na City College of New York ve věku 15 let a získal titul Ph.D. na Kolumbijské univerzitě. Byl redaktorem Partisan Review a později literárním kritikem The Atlantic Monthly. Je známý jako autor filozofických děl pro laiky. Jeho snad nejznámějšími knihami jsou The Irrational Man: A Review of Existential Philosophy a The Illusion of Technology, které vycházejí dodnes.
Stejně jako mnoho jiných intelektuálů jeho generace měl Barrett nějakou dobu blízko k marxismu , než nasměroval svou energii do seznamování širokého čtenáře s evropskými směry ve filozofii, zejména s existencialismem . „The Irrational Man“ zůstává jedním z nejdostupnějších průzkumů existencialismu v anglickém jazyce.
V průběhu let byl Barrett dobrým přítelem básníka Delmorea Schwartze . Byl obeznámen s mnoha dalšími literáty své doby, zejména Edmundem Wilsonem , Philippem Raveem a Albertem Camusem . Byl velmi ovlivněn filozofií Nietzscheho , Kierkegaarda a Heideggera . Byl editorem Suzukiho klasického zenového buddhismu z roku 1956. V beletrii jeho vkus zahrnoval některé ruské spisovatele, zejména Dostojevského .
Byl otcem Susan a Michaela Barrettových, manžela Juliet Bigney Barrettových a dědečkem Madeline, Natalie, Keegana, Kiry a Ryana. Barrett byl také otcem Ellen (Nell) Barrett z jeho druhého manželství s Margaret Merrick Boyce Barrettovou a dědečkem Georgie a Clintonové.
Po něm byl pojmenován Barrettův zákon : „ne každý, kdo umí číst díla vědeckých výzkumníků, je odborníkem v oblastech, o nichž se v těchto dílech mluví“ (čl. 99). [5]
![]() |
|
---|