MacDonald Bailey | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
obecná informace | ||||||||
Celé jméno | Emmanuel MacDonald Bailey | |||||||
Datum a místo narození |
12. srpna 1920 Hardbagan , Williamsville, Trinidad a Tobago |
|||||||
Datum a místo úmrtí |
4. prosince 2013 (93 let) Port of Spain , Trinidad a Tobago |
|||||||
Státní občanství | Velká Británie | |||||||
Růst | 180 cm | |||||||
Váha | 65 kg | |||||||
Klub | Polytechnic Harriers, Londýn, Velká Británie | |||||||
Osobní rekordy | ||||||||
100 m | 10.2 (1951) | |||||||
200 m | 20.9 (1950) | |||||||
Mezinárodní medaile | ||||||||
|
Emmanuel McDonald Bailey ( Eng. Emmanuel McDonald Bailey ; 12. srpna 1920 , Hardbagen , Williamsville , kolonie Trinidad a Tobago - 5. prosince 2013 , Port of Spain , Trinidad a Tobago ) – britský trinidadský závodník na dráze , bronzová medaile na hledišti letní olympijské hry v Helsinkách ( 1952 ), světový rekordman v běhu na 100 m.
Ještě jako student na King's Royal College v Port of Spain v roce 1937 vytvořil v roce 1937 národní rekord na vzdálenost 220 yardů (21,5 sekundy). Jeho kariéru přerušila druhá světová válka . Ale již v roce 1944, po návratu jako zástupce Royal Air Force v Anglii, byl sportovec pozván, aby reprezentoval Velkou Británii v mezinárodním zápase proti Francii. Na prvních poválečných Hrách zemí Střední Ameriky a Karibiku v kolumbijské Barranquille jako kapitán atletického týmu Trinidadu získal dvě bronzové medaile: na 100 m a ve štafetě.
Kvůli zranění na konci roku 1947 se olympijský výbor Trinidadu a Tobaga rozhodl nepustit jej na olympijské hry v Londýně (1948), poté se na radu svého otce zúčastnil her jako součást britského týmu, který skončil šestý na 100 m s výsledkem 10,6 sekundy. V roce 1949 na soutěžích v Reykjavíku vytvořil nový světový rekord v běhu na 100 metrů (10,2), ale organizátoři ho nemohli oficiálně zaregistrovat. Jen o dva roky později byl stejný výsledek uznán jako evropský rekord atleta v Bělehradě. Následně byl stanoven nový britský rekord na vzdálenost 110 yardů (9,6 sekundy). Byl také autorem několika oficiálně neuznaných evropských rekordů na 100 m (1946, 1947, 1950) a šesti na 200 m (1950-52). V období 1946-52. vyhrál 14 individuálních britských titulů ve sprintech na 100 a 220 yardů.
Rok | 1946 | 1947 | 1949 | 1950 | 1951 | 1952 | 1953 |
100 yardů | 9.8 | 9.7 | 9.7 | 9.9 | 9.6 | 9.6 | 9.8 |
220 yardů | 22.3 | 21.7 | 21.7 | 21.8 | 21.4 | 21.4 | 21.4 |
Na Letních olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952 se představil na distancích 100 a 200 metrů a také ve štafetě 4 × 100 m. Po zisku bronzové medaile v závodě na 100 metrů zůstal čtvrtý ve zbývajících dvou typech atletický program.
Po skončení své sportovní kariéry působil v Britské Guyaně u Bookers. Po svém návratu do Trinidadu byl zaměstnancem National Energy Corporation a Shell Oil Company. Jako člen London Institute of Journalists komentoval pro BBC letní olympijské hry v Římě (1960) a hry Britského společenství národů v Edinburghu (1970). Na Letních olympijských hrách 1964 v Tokiu byl trenérem národního týmu Trinidadu a Tobaga.
V roce 1977 mu byla udělena Trinidadian Chaconia Gold Medal (Chaconia Gold Medal). Byl autorem učebnice běhu na dlouhé tratě .