Bělokrylov, Ivan Alexandrovič
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od
verze recenzované 5. března 2019; kontroly vyžadují
24 úprav .
Ivan Alexandrovič Bělokrylov ( 29. května 1963 , obec Nový Akatuj ) je moderní ruský básník , překladatel , prozaik, publicista . Umělecký ředitel Mezinárodních festivalů umění „Janovský maják“ a „Stepní Lyra“.
Životopis
Ivan Alexandrovič Bělokrylov se narodil 29. května 1963 ve vesnici Novy Akatuy , Chita Region (nyní Transbajkalské území), zde v roce 1970 zahájil studium na střední škole Akatui. V roce 1971 se spolu s rodiči přestěhoval do vesnice Dagkesaman v kazašské oblasti Ázerbájdžánské SSR. V roce 1980 absolvoval kazašskou střední školu č. 2 pojmenovanou po Samedu Vurgunovi . Ve stejném roce se rodina Belokrylova přestěhovala na Ukrajinu, do vesnice Smolino, okres Maloviskovsky, Kirovogradská oblast. V roce 1981 absolvoval s vyznamenáním Kirovogradskou školu č. 6 s titulem tesař-strojník a odešel pracovat do opravny a konstrukce slévárny železa v Kirovogradu.
Od dubna 1982 do května 1984 sloužil v armádě (ZabVO, Mongolsko). Po propuštění pracoval jako tesař ve vesnici Smolino, studoval na Moskevském geologickém průzkumném institutu (MGRI), pracoval jako technik, školník v mateřské škole a tesař v klášteře sv. Danilova.
V letech 1986 až 1990 byl členem literárního studia MGRI pod vedením Leonida Volodarského. V roce 1990 nastoupil do Literárního ústavu. Gorkého ve Svazu spisovatelů SSSR - do korespondenčního oddělení na tvůrčím semináři, který vedl básník Nikolaj Staršinov . Absolvoval institut v roce 1995. První básně byly publikovány v roce 1986 v novinách "Subsoil Scout" - tištěné vydání Moskevského geologického průzkumného institutu.
19. ledna 1996 byl přijat do Svazu spisovatelů v Moskvě. V letech 1996 a 2000 se jako součást delegace ruských básníků zúčastnil Mezinárodního festivalu „Stružské večery poezie“ . Spolu s básníky Leonidem Volodarským a Irinou Kovalevovou založil Sdružení nezávislých spisovatelů Orioly's Lute. Členové spolku, stojící na pozicích světelného realismu, pořádají každou poslední sobotu v měsíci (od října do května) v malém sále moskevského Ústředního domu spisovatelů (CDL) literární a filozofické večery z cyklu „Loutna z Oriola představuje ...“.
V roce 2001 vstoupil do Svazu překladatelů Ruska a ve stejném roce mu byla udělena cena časopisu Svazu spisovatelů Moskvy „Ring A“ a také Velká cena Mezinárodního literárního fondu. Milan Fusta z Maďarské akademie věd s pamětní medailí a diplomem. Cena Milana Fusta byla udělena za poetické překlady literárních památek maďarské literatury.
V roce 2002 se Ivan Bělokrylov připojil k porotě moskevské otevřené soutěže literární tvořivosti dětí a mládeže „Magické slovo“, načež spolu s Irinou Kovalevovou každoročně pořádá festivaly dětské a mládežnické kreativity „Děti třetího tisíciletí“ a od roku 2010 spolu s ní vede literární salonek „Na křižovatce světů“, fungující při Klubu spisovatelů Ústředního domu spisovatelů.
Šéfredaktor časopisu "World of Translation" Svazu překladatelů Ruska od 29. května 2016 do 30. ledna 2020.
Publikace
Básně, překlady, povídky a kritické články byly publikovány v časopisech "Literární studie", "Mládež", "Origins", "Worker", "Ring A", "Rodomysl", "Delphis", "World of Translation", „Pandemonium“, „Acme“, „Translator“, „Zdraví“ (cyklus dětských básní), v almanaších „Literární známosti“, „Teply Stan“, „Náměstí svobody“, „Orfeus“, „Nebešťané suterénu “, stejně jako v „Literárních listech“, „Literární Rusko“, „Večerní klub“, „Moskvička“, rakousko-uherské noviny „Russian Courier“ atd.
Překlady básní Ivana Belokrylova vyšly ve slovenské Literaturnaja Gazeta (únor 2005), čínském literárním časopise Fei Tian (č. 2, 1997) a také v makedonských literárních publikacích.
Autorka knihy "Její Veličenstvo kůň" (nakladatelství "Evo Impressions").
Básnické sbírky
- "Solar plexus", 2000, "Čtvrtá Trója", básně.
- "Solar plexus", 2002, nakladatelství "Kruk", básně a překlady.
- „Moderní ruská poezie. 6500 děl“. Sbírka básní a básnických překladů (elektronická kniha), nakladatelství Businesssoft, 2006. (nedostupný odkaz)
- Antologie ruské poezie. Redaktor a překladatel Juraj Kalnický. Ostrava, 2012. / ISBN 978-80-7329-308-6 /
- "Votchina", 2013, "Summer-Print", básně.
- "Prvních sto", 2018, "Radiosoft". Poetické překlady.
- "Viděl jsem anděla", 2018, "Radiosoft. Básně. Ilustrace Ekaterina Matetskaya.
- "Dnes nakreslím velkou vyzrálou vlnu", 2018, "Radiosoft". (autoři - Ivan Belokrylov, Elena Buzhurina, Irina Kovaleva)
Překlady
Anglická poezie
- Christopher Marlowe (Pastýř zamilovaný do své milenky)
- Oscar Wilde (Odpočívej Bůh; V lese; Můj hlas)
- Rudyard Kipling (předehra; "Až bude hotový poslední obrázek Země...")
- Mary Hobson, 1926-2020 (Sníh v Zaraysku; Laundry Blues)
Bulharská poezie
- Elka Nyagolova (Akátový dech; Sníh ve mně; "Zasadila jsem euonyma a dvě břízy...")
maďarská poezie
- Peter Iloshvai Sheymes, asi 1520 - asi 1580 (Příběh slavných činů a výkonů slavného Miklóse Toldiho, 1574)
- Peter Bornemisza, 1535-1584 („Moje drahé Maďarsko, spěchám se přiznat…“)
- Benedek Tar, 17. století (Chvála manželství, 1540)
- János Sylvester, 1504-1555 (Maďarskému lidu, 1541)
- István Chujak z Miskolce, 1575-1646 (Jocoserium)
- Mihai Sabatkai, d.1521 (Píseň o ohrožení Petera Borisla, 1515)
- Karoly Cech, 1952 - 2013 (únor v Bogači; Láska; Ohně suchého listí)
- Marton Kalas, nar. v roce 1934 (Přes mosty; Love Elegy)
- Laszlo Bertok, nar. v roce 1935 („A je to mezi námi jako ve snu“; Elektrický proud srdcem s membránou; Odtržení plakátu bez barvy)
- Geza Soch, nar. v roce 1953 (Čekání na Indiány; Básně nekonečných programů)
- Janos Szentmartoni, nar. v roce 1975 (Pes; Dědeček; Odcházení; Konec století)
Italská poezie
- Ludovico Ariosto ("Furious Roland", písně 1-2)
Makedonská poezie
- Konstantin Miladinov (Touha po jihu)
- Lubomír Libra (ve smrti)
- Venko Markovski (Reaper; Lament; Altana)
- Jovan Koteski (tady a teď)
- Traian Petrovski (hra; Had; Vesnická modlitba útěchy)
- Gane Todorovski (Rozloučení; Epitaf)
- Atso Shopov (jezero poblíž kláštera)
- Vasco Karaca (Muž bez vlasti)
- Zagorka Prisaganets-Todorovska („Pokusila jsi se...“; Vzrušení; Mrtvý sen; Prosba o štěstí; Světlá cesta; Osvěž mé vzpomínky; Realita; Ticho je zeď)
Maltská poezie
- Giovanni Francesco Bonamico, 1639 - 1680 (Sonet na počest velmistra Nicolase Cottonera)
- Giovanni Antonio Vassallo, 1817-1868 (Sbohem Egyptu)
- Roger Scicluna, 1898-1941 (truchlící po svém milenci)
- Nicholas de Piro, nar. v roce 1941 (Rhyme, Ora pro mobis)
- Oliver Frigieri, nar. v roce 1947 (My jsme bouřlivé vody)
- Mario Azzopardi, nar. v roce 1944 (Night of the cross-eyed moon, Grid)
Polská poezie
- Miloš Kamil Manasterský (Rjazaň, Arbat)
rusínská poezie
- Ivan Petrovtsiy , 1945 - 2016 (Můj dopis je Rusín; Spivanka o živém rusínském slově; Prosincový vítr; Básně o nesmrtelnosti; Bůh miluje; Noční úzkost; Spivanka o hovězím v rohlíku; Nekrolog; Spivanka o pozdním návratu; V Osoy; "On sám opustil Osoy...“; „Vlezl jsem do všeho kolem, ve spěchu...“; „Bloudím vesnicí, jako by byla nová...“)
- Sergey Tudovshi (léto)
Srbská poezie
- Milica Eftimievich-Lilich (Moderní pohádka ve verších; Záhada lásky)
- Lilyana Dugalich („Slyšel jsem…“; „Přišel k nám…“)
- Predrag Belosevic, nar. v roce 1953 (Básně o tom, jak zbytečné psát; Bytí, stín, jednota)
- Milica Bakrach, nar. v roce 1977 (Sonnet Kostya Radovich; Hra; Zničená Trója)
- Věra Horváthová, nar. v roce 1954 (sestup do pekla (zelená sobota))
Slovenská poezie
- Theodor Křížka, nar. v roce 1956 (Dilema; Kde jsi?; Umělci Bato Dugarzhapovovi; Husy; Zkušenost; Dar; Cyklus; Mluvíme-li o živé řeči; Ranní modlitba; Testament cizince; "Hlava jako vejce ..."; Modlitba; Rodná řeč; Její Veličenstvo řeka; Anděl noci; "Zahřívám svou duši na tvém slunci ..."; Stáří; Koně; Bezohlednost; Hvězdné noci; Dudek - mystický pták; Antipod; Po dešti; Mraky; Modlitba za básníky; Čím jsem tišší; Poklona; Hluchota; „Celý život jsem padl na kolena...“; Koncert; Perla; Dva poháry; Jiná minulost; Momentka paměti; Šedé dny; Hostitel; Óda na básník Risto Vasilevsky; Bouřka)
- Katarína Džunková, nar. v roce 1987 (Okoyom)
chorvatská poezie
- Zvonimir Golob (želvičky v lese; Malba; Černá voda; Stín kříže; Přibližně; to)
- Branko Males (impresionismus; Když jsem celý v intimitě; Sladký život průměrnosti; Kultura smíchu; Potřebuji každého)
- Drago Stambuk (Prsten Raymonda Carvera; Černá vlna; Teuton, umučený, odzbrojený, pohřbený, hnijící v zemi ostrova, probuzen ranou motykou, stěžuje si, že byl objeven)
- Zlatko Tomičić (Moře; Čáp; Přichází mlha; Já jsem Země)
- Miliva Slavichek (O lásce a mé lásce; Řeka a já jsme nepřátelé; Nikde na světě; A nikdo se o nich nedozví)
- Branislav Zelikovich (Dinosauři; „Tady na boku posazený jantarový bufet...“; Stříbrný motýl; „Sbohem, plaze. Pamatuji si, že jsem byl mladý...“)
- Miroslav Slavko Mader (Věc; Ruce voní rybou; Sad; Lovec vůní; Skříň; Stříbrné sítě mého dědečka)
- Josip Pupacic (Moře; Moji tři bratři; Nedokončený dům; Testament)
- Maria Chudina (Knihovna; Nová orbita; Poetická fantazie o dítěti; Ghoul; Hyena; Tygr)
- Leda Zechkovic (Transfuze; Vis-a-vis)
Rodina
- manželka - Irina
- dcera - Daria
- otec - Belokrylov Alexander Ivanovič
- matka - Belokrylova (Berezina) Albina Mikhailovna
- dědeček - Belokrylov Ivan Petrovič (1915-1957), účastník druhé světové války
- praděd - Bělokrylov Pjotr Ionovič (zemřel 1929), kozák 1. nerčinského pluku zabajkalské kozácké armády, účastník rusko-japonské války, nositel vojenského řádu 4. stupně.
- prapradědeček - Iona Vasiljevič Bělokrylov, zabajkalský kozák, v letech 1897-1899. Magistrát vesnice Krasnojarsk Makoveevskaja vesnice transbajkalské kozácké armády.
Odkazy a zdroje