Leon von Bilinsky | |
---|---|
Němec Leon Ritter von Biliński | |
Ministr financí Cisleithania | |
30. září 1895 – 30. listopadu 1897 | |
Předchůdce | Eugen von Böhm-Bawerk |
Nástupce | Eugen von Böhm-Bawerk |
Ministr financí Cisleithania | |
10. února 1909 – 9. ledna 1911 | |
Předchůdce | Adolf von Yorkas-Koch |
Nástupce | Robert Meyer |
Ministr financí Rakouska-Uherska | |
12. února 1912 – 7. února 1915 | |
Předchůdce | Istvan Burian von Reijer |
Nástupce | Ernest von Koerber |
Ministr financí Polska | |
31. srpna 1919 – 9. prosince 1919 | |
Předchůdce | Stanislav Karpinský |
Nástupce | Vladislav Grabský |
Narození |
15. června 1846 Zalishchyky , království Galicia a Lodomeria , Rakouské císařství |
Smrt |
14. června 1923 (76 let) Vídeň , Rakousko |
Rod | Bilinsky ze sasovskeho erbu [d] |
Zásilka |
|
Vzdělání | |
Autogram | |
Ocenění | |
bitvy | |
Místo výkonu práce | |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Leon von Bilinsky ( německy , polsky. Leon Ritter von Biliński , 15. června 1846 – 14. června 1923 ) byl rakousko-uherský a polský státník, vědec a ekonom. ministr financí Cisleithanie v letech 1895-1897 a 1909-1911 ; _ _ generální císařský ministr financí Rakouska-Uherska v letech 1912-1915 ; Ministr financí Polska v roce 1919 .
Narozen v Zalishchyky ( království Galicie a Lodomeria ). V letech 1862-1865 studoval ekonomii na univerzitě v Lembergu , v roce 1871 se stal profesorem . Na univerzitě zastával různé administrativní funkce. Od 1878 - rektor .
V letech 1892 - 1895 vedl Státní správu rakouských drah. V letech 1900 - 1907 - prezident rakousko-uherské banky. V letech 1907 - 1914 - poslanec Poslanecké sněmovny Reichsrat , od 1900 - doživotní člen Sněmovny džentlmenů ( Heerenhaus ). V Říšské radě stál v čele „Polského klubu“ – sdružení poslanců zastupujících polské země, které byly součástí říše. Zastávající post ministra financí Cisleithanie v kabinetu Badeny , v roce 1896 dosáhl dohody s Maďarskem o rozdělení příjmů státního rozpočtu. V roce 1911 se při práci v kabinetu Binerta-Schmerlinga dostal do konfliktu s parlamentem a byl nucen odstoupit.
Císař František Josef jmenoval 20. února Bilinského celoříšským ministrem financí (a zároveň, jako všichni ministři financí od roku 1879 , civilním guvernérem Bosny a Hercegoviny ). Bilinský se jako šéf bosenské civilní správy střetl s vojenským guvernérem Oskarem Potiorkem . Potiorek, který patřil ke „straně jestřábů“, se k většinovým Srbům choval s despektem , zatímco Bilinský se snažil zajistit jejich loajalitu k rakousko-uherským úřadům. Civilní guvernér nakonec nedokázal zabránit postupu Potiorek, který dosáhl uzavření bosenského zemského sněmu a likvidace srbských veřejných spolků.
Přes svůj umírněný postoj během červencové krize Bilinsky obhajoval tvrdý tlak na Srbsko . Po vypuknutí první světové války navrhl svou kandidaturu na generálního stadtholdera v Haliči s úmyslem vydat výzvu k Polákům vyzývající k povstání proti Rusku . Projekt nebyl uskutečněn na nátlak náčelníka generálního štábu Götzendorfa , který považoval takový krok za předčasný.
Bilinský byl zastáncem realizace „rakousko-polského“ projektu – začlenění polských zemí, které byly součástí Ruska, do Rakousko-Uherska a udělení široké autonomie sjednocenému Polsku až do vytvoření tzv. Trojjediná monarchie. Začátkem srpna 1914 navrhl vyhlásit jménem císaře a ministra zahraničí Berchtolda deklaraci o sjednocení království Haličska a Lodomeria s ruským Polskem, vytvoření samostatné vlády a zemského sněmu. Návrh se setkal s ostrými námitkami ze strany hlavního spojence - Německa , jakož i předsedy vlády Transleithanie Istvana Tisy ; v důsledku toho nebyla provedena. Navzdory neúspěchu Bilinskyho plánu byla myšlenka „trialismu“ aktivně diskutována v rakouských vládnoucích kruzích až do konce války. Odmítnutí Bilinského návrhů vyvolalo v kruzích rakousko-polské šlechty zklamání: vedení Rakouska-Uherska bylo obviněno z přílišné poddajnosti vůči Německu.
V letech 1914-1917 stál v čele polského Nejvyššího národního výboru ( Naczelny Komitet Narodowy ).
V prosinci 1915 Bilinsky varoval ministra zahraničních věcí Istvana Buriana von Raije před vytvořením samostatné provincie se státní správou v němčině nebo rusínštině na území východní Haliče zajatém během války . Podle jeho názoru by takové rozhodnutí dříve nebo později vedlo k nové válce s Ruskem.
V srpnu 1919 pozval Jozef Pilsudski Bilinského na post ministra financí Polska ve vládě Ignacyho Jana Paderewského . Po nějaké době Bilinsky opustil svůj post a odešel z veřejných aktivit. V posledních letech působil jako prezident rakousko-polské banky ve Vídni . Zemřel v roce 1923 a byl pohřben vedle své manželky v Teplicích ( Československo ).
Lvovské univerzity | Rektoři|
---|---|
Lvovská univerzita pojmenovaná po Josefu II A. V. Běťanský (1784/85) B. Borzaga (1785/86) B. Shiverek (1786/87) V. Vřeha (1787/88) J. Wimmer (1788/89) J. Ambrose (1789/90) A. Capuano (1790/91) W. Gann (1791/92) J. A. de Potochki (1792/93) D. Z. Kefil (1793/94) W. Pressen (1794/95) J. Holfeld (1795/96) Anthony (Angelovich) (1796/97) S. Grzhembsky (1797/98) B. Shiverek (1798/99) Y. Sporck (1799/1800) K. Kitsky (1800/01) B. Borzaga (1801/02) F. Masoch (1802/03) J. Zemanček (1803/04) N. Skorodinskij (1804/05) F. Kodesh (1805) Lvovské lyceum J. Ambrose (1805/06) W. Pressen (1806/07) E. Echsner (1807/08) J. N. Hoffman (1808/09) Y. Arbter (1809/10) F. d. P. Neuhauser (1810/11) J. Golfeld (1811/12) A. Zeisl (1812/13) M. A. Füger (1813/14) F. Babel von Fronsberg (1814/15) F. Kodesh (1815/16 a 1816/17) Univerzita Františka II ve Lvově A. A. Ankvich (1817/18) J. Winivarter (1818/19) F. Stecher (1819/20) J. Gütter (1820/21) M. Grinevetsky (1821/22) M. A. Füger (1822/23) P. Krausnecker (1823/24) J. Mauss (1824/25) F. K. Zacharjaševič (1825/26) F. Polberg (1826/27) F. Masoch (1827/28) N. Napadievič (1828/29) Venedikt Levitsky (1829/30) K. Krauss (1830/31) V. Zherdinsky (1831/32) A. Kunzek (1832/33) O. Krinitsky (1833/34) J. Dobzhansky (1834/35) F. d. P. Neuhauser (1835/36) J. Stieber (1836/37) M. Barvinský (1837/38) A. Geimberger (1838/39) F. Babel von Fronsberg (1839/40) E. Golzgetan (1840/41) Y. Gerovský (1841/42) J. Reiner (1842/43) K. Stránský (1843/44) A. Pfeiffer (1844/45) A. Manastirsky (1845/46) F. Tuna (1846/47) B. Wagner (1847/48) C. Tangle (1848/49) S. Tichinsky (1849/50) F. Kotter (1850/51) J. Mauss (1851/52) K. Zhmigrodsky (1852/53) E. Gerbst (1853/54) I. Lemokh (1854/55) O. Krinitsky (1855/56) J. Pazdera (1856/57) A. Wacholz (1857/58) O. Krinitsky (1858/59) A. Fangor (1859/60) Grigorij (Jakhimovič) (1860/61) L. Malinovskij (1861/62) F. Rulf (1862/63) J. Holovatský (1863/64) L. Soletsky (1864/65) E. More (1865/66) W. Kergel (1866/67) I. Delkevič (1867/68) F. Rulf (1868/69) G. Schmidt (1869/70) F. Kostek (1870/71) F. Kotter (1871/72) A. Maletsky (1872/73) A. Filyarsky (1873/74) M. Kabát (1874/75) E. Cherkavsky (1875/78 a 1876/77) Z. Venclevsky (1877/78) L. f. Bilinský (1878/79) K. Liske (1879/80) K. Sarnicki (1880/81) L. Pentak (1881/82) B. L. Radzishevsky (1882/83) E. Rittner (1883/84) L. Kloss (1884/85) L. Zhmurko (1885/86) T. Z. Pilát (1886/87) E. Čerkavskij (1887/88) L. Pentak (1888/89) K. Sarnicki (1889/90) T. Stanetsky (1890/91) R. Pilát (1891) A. Balasits (1891/92) M. Palivoda (1892/93) L. Tsviklinsky (1893/94) T. Wojciechowski (1894/95) O. M. Balzer (1895/96) I. Komarnitsky (1896/97) A. Reman (1897/98) G. Kady (1898/99) W. Abraham (1899/1900) B. Kruchkevich (1900/01) L. Ridiger (1901/02) V. Okhenkovsky (1902/03) J. Fialek (1903/04) A. Kalina (1904) Y. Puzina (1904/05) V. Glužinský (1905/06) B. Dembinsky (1907/08) A. Mars (1908/09) S. Glombinsky (1909/10) B. Yashovsky (1910/11) L. Finkel (1911/12) A. Beck (1912/13) S. Stazhinsky (1913/14) K. Tvardovský (1914/17) C. Weiss (1917/18) Univerzita Jana Kazimíra Lvov A. S. Yurash (1918/19) A. Galban (1919/20) E. Mahek (1920/21) J. Kasprowicz (1921/22) S. Narayevsky (1922/23) Y. Makarevich (1923/24) V. Seradský (1924/25) E. Porembovich (1925/26) I. Semiradsky (1926/27) A. Gertsman (1927/28) L. Pininský (1928/29) S. Witkowski (1930/31) S. Krzemenevsky (1931/32) A. Gertsman (1932/33) G. Galban (1933/34) Ya. Chekanovsky (1935/36) S. Kulchinsky (1936-38) E. Bulanda (1938/39) R. Longchamp de Berrier (1939) Ivan Franko Lvovská státní univerzita M. I. Marčenko (1939/40) G. S. Bychenko (1940/41) V. I. Simovich (1941) N. N. Pashe-Ozersky (1944) I. I. Beljakevič (1944/48) G. N. Savin (1948/51) E. K. Lazarenko (1951/63) N. G. Maksimovich (1963/81) V. P. Chugaev (1981/90) I. A. Vakarchuk (1990/2007) V. S. Vysočanský (2007/10) I. A. Vakarchuk (2010 / 13) V. P. Mělník (od roku 2014) |
Slovníky a encyklopedie |
| |||
---|---|---|---|---|
|