Většina hlasů je termín označující jednu z nejstarších forem vyjádření vůle právnické osoby v případě, kdy jejím orgánem je více fyzických osob, jako je představenstvo společnosti, valná hromada akcionářů, kolegiální veřejné místo, parlament . nebo lidové referendum . Vůli právnické osoby lze v těchto případech vyjádřit buď jednomyslným souhlasem všech členů , nebo většinou hlasů. V organizaci právnických osob je druhý způsob mnohem běžnější než první, protože je více nezávislý na vůli každého jednotlivého člena a vyrovnává práva všech jednotlivých fyzických osob, které jsou součástí právnické osoby.
Většina je pojem ústavního práva používaný při různých formách hlasování. Ve volebním zákoně je zvykem rozlišovat většinu absolutní, prostou, relativní a kvalifikovanou [1] .
Za nadpoloviční většinu se považuje 50 % + 1 hlas z celkového počtu voličů, případně poslanců, stanoveného Ústavou. To znamená, že celkový počet je ústavní číslo. Taková většina je vyžadována, když Státní duma přijímá zákony nebo rozhodnutí týkající se jejich věcné působnosti. [jeden]
Prostá většina je soubor kandidáta, který přesahuje polovinu hlasů voličů účastnících se hlasování. Volby jsou zpravidla platné, když se hlasování zúčastnila nadpoloviční většina osob zapsaných na volebních seznamech. Ve výsledku „prostá většina“ v tomto případě znamená, že zvolení dostali 25 % a plus jeden hlas z celkového počtu voličů. Toto pravidlo platí například v prezidentských volbách. Druhá hodnota označuje přijetí rozhodnutí většinou hlasů přítomných na zasedání, případně i většinou těch, kteří se hlasování zúčastnili. V zásadě se tato forma rozhodování používá při projednávání procesních otázek. [jeden]
Za relativní většinu se považuje počet hlasů vítězného kandidáta, pro kterého hlasovalo více voličů než pro protikandidáta. Tady to funguje, odtud ten název. Tento princip se uplatňuje při výběru poslanců v územních obvodech a například starosty Novosibirsku. Nezáleží na tom, kolik dalších hlasů vítěz získal, podstatné je, že více než jeho soupeři. Volby mohou být považovány za neplatné, pokud se jich zúčastnilo méně než 25 % voličů. Většinovým způsobem se hlasováním určí preference jedné z navrhovaných možností řešení projednávané problematiky. [jeden]
Většina je považována za kvalifikovanou , když je kandidát zvolen nejvyšším počtem voličů, kteří mu dali svůj hlas, například 2/3, ¾ z celkového počtu voličů nebo počtu voličů, kteří se zúčastnili hlasování. Vyžaduje se například pro přehlasování prezidentova veta u zákona přijatého Státní dumou. Pokud Státní duma trvá na svém, pak musí získat alespoň 2/3 hlasů. K přijetí ústavních zákonů je zapotřebí alespoň ¾ hlasů. [jeden]
Případ prvního druhu můžeme vidět na následujícím příkladu: když je do stejné funkce zvoleno více lidí: osoba A získala řekněme 5 z 12 hlasů, osoba B - 4, osoba C - 3; Zde 5 hlasů tvoří relativní B. Je zřejmé, že ve výše uvedeném příkladu by bylo třeba uvažovat názor B., na jehož straně není absolutní B., tedy většina hlasů (5) nad B. ( 7) by měl být zvýhodněn, protože těchto 7 hlasů je sice rozděleno do dvou názorů, které spolu nesouhlasí, ale souhlasí s tím, že nesouhlasí s názorem 5 členů. Relativní hlasovací síla nachází uplatnění v případech, kdy je do jakékoli funkce zvoleno více osob, z nichž žádná nezískala absolutní hlasovací právo; v takových případech se za zvoleného považuje ten, kdo získal více hlasů než ostatní. Obecným pravidlem je, že u nás tento druh voleb není povolen a lze jej použít pouze v případě potřeby a poté se svolením vyšší instituce; Běžně se volí znovu, dokud není pro někoho absolutní B. Pokud jde o rozhodování jiných případů, ve kterých může k takové neshodě také dojít, většinou se ji snaží odstranit, aby nedával převahu menšině, právě tím, že zredukujete tři a více názorů na dva a otázku položíte tak, že na ni lze odpovědět pouze „ano“ nebo „ne“, nebo rozložíte původně obtížné otázky na několik vedlejších, partikulárních. Případy takového nesouhlasu nejsou v soudní praxi ojedinělé a často pramení z neobratnosti předsedy, který nedokázal klást otázky tak, že nevznikly více než dva názory. Relativní B. může vzniknout i s absolutním, kupř. v případě, že všechny nebo více osob získalo více než polovinu volebních hlasů, ale ne rovnoměrně (např. z 30 hlasů: A - 25; B - 20, C - 16); v takovém případě jsou sice všechny tyto osoby považovány za zvolené, ale výhoda zůstává tomu, kdo získal nejvíce hlasů , na jehož straně je relativní B. absolutní B.
Při rozhodování případů B. je někdy třeba, aby hlasy schvalovala například vyšší instituce. Pro platnost některých definic představenstva akciové společnosti je nutný souhlas valné hromady akcionářů. Závěrem je třeba upozornit na jednu okolnost, která se v absolutním B. často vyskytuje, totiž: hlasy lze rozdělit rovným dílem mezi dva názory. V takovém případě je zpravidla většinou dána většina názoru, na jehož straně předseda valné hromady, jako např. při rozhodování v představenstvech společností. Někdy se v takových případech říká, že předseda má 2 hlasy; ale to není úplně správné, protože taková hodnota předsedy je pouze v případě rovnosti hlasů a v ostatních případech má pouze jeden hlas. K takové převaze na straně předsedy samozřejmě v neveřejném hlasování nedochází. V případě rovnosti hlasů v takovém podání, jde-li o volbu osob, jsou osoby, které obdrží ½ hlasů, považovány za nezvolené z důvodu, že pro volbu je nutný absolutní počet hlasů. ; Pokud jde o případy řešení případů jiného druhu, ani tam, kdy jsou hlasy rovnoměrně rozděleny, se nelze nepřiklonit pro negativní stanovisko, protože neexistuje B ve prospěch „ano“.
Slovníky a encyklopedie |
|
---|