Ochlokracie

Ochlokracie ( starořecky ὀχλοκρατία z ὄχλος  „dav“ + κράτος „moc“) je degenerovaná forma demokracie založená na měnících se rozmarech davu , neustále spadající pod vliv demagogů , kde demagogie většiny a tyranie vášeň vítězí nad rozumem. Ochlokracie je charakteristická pro přechodná a krizová období, revoluce .

Termín zavedl Polybius [1] . Aristoteles popisuje Athény za Perikla a později jako ochlokracii, neboť tehdy dav dominoval; lidé šlechtického původu byli systematicky vylučováni z účasti na řídících záležitostech, při jmenování do funkce hrálo rozhodující roli losování ; nevyhnutelným výsledkem takového systému byl despotismus vůči spojencům a nepořádek ve vládě. Mezitím jiní autoři vidí v Athénách model čisté demokracie (v pozdějším smyslu slova).

Známky ochlokracie lze nalézt v římské říši , kde armáda trůnila a sesazovala podle libosti, i když státní instituce byly tehdy monarchické .

Z dobrého důvodu lze státní zřízení Francie v některých okamžicích Velké francouzské revoluce a v prvních dnech po revoluci v roce 1848 , kdy si dav vybíral všechny nejdůležitější úředníky, nazvat ochlokracií. Mnozí poukazují na Pařížskou komunu z roku 1871 jako na ochlokracii; ale správný systém lidového hlasování, který tam panoval činí tento údaj do značné míry svévolným, ačkoli je jisté, že určité skutečnosti, jako například poprava generálů Lecomta a Thomase , byly aktem vůle davu.

Obecně platí, že ochlokracie v nejpřesnějším slova smyslu může existovat jen velmi krátkou dobu a nejčastěji se jedná o přechodnou formu v neklidných dobách po pádu starých pořádků a před jejím nahrazením novým, více resp. méně organizovaný.

Modernost

V moderním světě se ochlokracie prakticky nepovažuje za nezávislou formu výkonu politické moci. Ale významně doplňuje politické režimy, které jsou v krizi nebo přechodném období.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Ochlokracie . Získáno 19. května 2012. Archivováno z originálu 7. března 2012.

Zdroje

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie