Budarka (loď)

Budarka ( budara ; ze slovanského slova "buda" - cop) - proutěná přepravní-nákladní nebo rybářská plachetnice-veslice, běžná v Baltském , Azovském a Kaspickém moři a řekách do nich ústících. Stavba takových lodí pokračovala až do konce 19. - začátku 20. století.

Někdy byl tento termín aplikován na velké říční čluny a laby .

Konstrukce

Obvykle byla délka boudarky 5 - 7,5 metru, šířka 1,3 - 1,6, ponor 0,3 - 0,4 metru, nosnost do půl tuny. Hlavním účelem budarky byl rybolov pomocí hákového náčiní nebo sítí. Zpravidla se takové lodě vyráběly pletením z proutěných proutků. V Ipatievské kronice z roku 1175 je zmíněna budarka - osiková zemljanka jako botník s výškou strany 0,13 metru a čtvrtmetrovým dnem. V budoucnu se bezkýlové lodi s plochým dnem se širokým prohnutím stran, ostrými konci s velkým sklonem stonků k vodě a výraznou strmostí začalo říkat budarka. Pro zvýšení stability bylo možné rákosové záplavové oblasti přivázat ke stranám zvenčí . Plachetní výzbroj tvořil luger nebo plachta sprit , která byla umístěna na stěžni posunutém na příď.

Ruský car Petr I. použil asi padesát budaroků k útoku na tureckou pevnost Azov v červenci 1696 [2] [3] [4] .

Poznámky

  1. Kresby a nákresy lodí, 1859 , str. 24.
  2. Yu. N. Pavlyuchenko, A. A. Gundobin, G. P. Turmov. Budarka // Architektura lodí a lodí. Krátký námořní slovník. - Vladivostok : Far Eastern University Press, 1992. - S. 36. - ISBN 5-7444-0120-2 .
  3. Budarka // Marine Encyclopedic Dictionary / V.V. Dmitriev. - L . : "Shipbuilding", 1991. - T. 1. - S. 183. - 504 s. — ISBN 5-7355-0280-8 .
  4. Budarka // Námořní encyklopedická příručka / Ed. N. N. Isanina. - L. : "Shipbuilding", 1987. - T. 1. - S. 96. - 512 s. — 30 ​​000 výtisků.

Literatura