| Velikopolianské | |
|---|---|
| Moderní vlastní jméno | Velkopolania |
| znovuosídlení | Velké Polsko |
| Jazyk | polština |
| Náboženství | katolíci |
| Obsažen v | polský lid |
| etnické skupiny | Babimost - Medzyzhetsky Wielkopolyans , Dombruvtsy , Bambry , Biskupyans , Borovyatsy , Velensky Mazury , Dobzhynyatsy , Kalishans , Kuyavyans , Lubavyatsy , Paluchans , Poznantsy , Chestoksusymoty , Cheltsmizachymoty , _ |
| Původ | louky atd. |
Wielkopolyanie ( polsky wielkopolanie ) - obyvatelstvo polského historického regionu Velké Polsko , které se vyznačuje společným dialektem, kulturními, každodenními a dalšími rysy. Velkopolané tvoří jednu z hlavních polských etnografických skupin spolu s Malopolyany , Lenchitsany , Sieradzians , Silesians , Mazovshans a Pomeranians [5] [6] .
V minulosti se mezi Velikopolany podle určitých etnokulturních rysů rozlišovalo až třicet různých lokálních subetnických a etnografických skupin polského i nepolského původu , některé z těchto skupin si zachovávají povědomí o své pospolitosti a izolaci od hlavní etnické pole Poláků do současnosti [7] [8 ] .
Historická oblast Velkého Polska zahrnuje území, která byla ve starověku osídlena kmenem Lechitů z Polanů . Název „glade“ byl poprvé zmíněn v bavorském zeměpisci z 9. století a název „Velké Polsko“ ( polsky Wielkopolska , latinsky Polonia Maior ) se objevuje v historických dokumentech z roku 1257. Utváření originality jazyka a kultury Velkopolska probíhalo pod vlivem takových faktorů, jako je politická izolace regionu od ostatních polských zemí, geografická poloha, přírodní vlastnosti, migrace obyvatelstva, blízkost německých států atd. Izolace Velkého Polska se rozvinula ve feudálních hranicích Velkopolského knížectví , v administrativních hranicích Commonwealthu , stejně jako v letech 1815-1914 v hranicích Pruska (později sjednoceného Německa ). Německý vliv v regionu se projevuje již dlouhou dobu – německá expanze začala ve 13. století zajetím slovanských zemí sousedících s Velkopolskem Braniborskem a přesídlením německých kolonistů do velkopolských zemí [9] .
Velkopolsko a jeho jednotlivé regiony se vyznačují především ve venkovských oblastech společnými tradicemi, společnými rysy slavnostních rituálů, rysy typu obydlí a uspořádání usedlostí, obecnou originalitou kuchyně a dalšími podobnými etnografickými rysy [10] [11 ] . Také velkopolský lid spojují zvláštnosti jazyka, v jejich řeči jsou v té či oné míře zachovány rysy velkopolského dialektu [12] .
Na území Velkopolska se tradičně rozlišovalo až třicet různých subetnografických a etnografických skupin . Jednu část tvořili původní obyvatelé regionu, druhou potomci polských osadníků z jiných částí Polska, především ze Slezska , třetí část představovali potomci jiných národů, kteří po přesídlení přijali polský jazyk a kulturu. do Velkého Polska, mezi těmito skupinami byli potomci německých kolonistů ( Bamberkové , Hannoverští), osadníci z litevských a ruských zemí („Tatarové“), z Holandska ( Olendry ), z Rumunska („Rumuni“). jako Lemkové a Ukrajinci přesídlení v rámci akce na Visle . Některé z těchto skupin se rozpustily do společného polského etnického pole, některé si nadále zachovávají subetnické sebevědomí a určité kulturní a jazykové rysy [8] .
Rozlišují se následující subetnografické a etnografické skupiny Velikopolyanů [7] [8] [13] :
Jan Stanisław Bysłon rozdělil Velkopolsko do dvou skupin: Velkopolské vlastní a Kujavské. Jako součást velikopolské skupiny zaznamenal Poznaň, severní Velikopol, Kališany, Kraintsy , obyvatele lesních oblastí (Velno Mazurové a lesníci) a potomky přistěhovalců z jiných zemí (lesníci nebo Chazakové, Chvalimové, Bambergové). V rámci Kujavie zaznamenal pouze jednu tzv. lesní skupinu Borovjak [15] .
V moderním Velkopolsku je mezi malou skupinou místních obyvatel zaznamenán proces formování etnické identity Velkopolska . To se odráží zejména ve výsledcích polského sčítání lidu v roce 2011 . Podle tohoto sčítání lidu někteří obyvatelé Polska označili svou národnost jako Velkopolskou. Z 1515 polských občanů, kteří uvedli svou příslušnost k Velkopolsku, 468 osob uvedlo identitu Velkopolska na prvním místě, 1047 osob na druhém místě. 380 lidí, kteří se označili jako Velkopolsko, uvedlo pouze jednu etnickou identitu, 1135 osob uvedlo kromě Velkopolska ještě další etnikum a 1109 osob kromě Velkopolska uvedlo polskou národnost [16] .
Velkopolské jako etnografickou skupinu Poláků rozlišovali badatelé polského etna již na přelomu 19. – 20. století ;
| Etnografické a subetnické skupiny Poláků a Kašubů | |||
|---|---|---|---|
| Velikopolianské |
| ||
| Malopolyanye |
| ||
| Lenchitsans a Seradzians |
| ||
| Slezané |
| ||
| Mazowshan | |||
| Pomořany |
| ||