Werth, Alexander

Alexander Werth
Angličtina  Alexander Werth
Jméno při narození Alexandr Adolfovič Vert
Datum narození 4. února 1901( 1901-02-04 )
Místo narození Petrohrad , Ruská říše
Datum úmrtí 5. března 1969 (ve věku 68 let)( 1969-03-05 )
Místo smrti Paříž , Francie
Státní občanství  Velká Británie
obsazení novinář , spisovatel , historik , válečný zpravodaj
Děti Nicolas Werth

Alexander Werth ( eng.  Alexander Werth ; 4. února 1901 [1] , Petrohrad [2] - 5. března 1969 [2] , Paříž [2] ) - britský novinář, dopisovatel deníku The Sunday Times a rádia BBC ( 1941-1946), stejně jako noviny Manchester Guardian (1946-1948) v Sovětském svazu. Otec francouzského historika Nicolase Wertha .

Životopis

Narozen 4. února 1901 v Petrohradě v rodině pobaltského Němce Adolfa Wertha a jeho manželky Camille Schmidt ( Eng.  Camille C. Schmidt ), Angličanky [3] [4] , která brzy zemřela. Můj otec byl poměrně velký průmyslník a slovy samotného Alexandra Wertha „konstruktivní buržoa“ [5] . Několik týdnů před říjnovou revolucí vzal svého syna do Skotska do Glasgow [4] .

V letech 1919-1922 studoval Alexander Werth historii, filozofii a literární vědu na University of Glasgow , kde získal titul Master of Arts. Po absolutoriu pracoval v letech 1923 až 1926 jako novinář pro Glasgow Bulletin a Glasgow Herald . V roce 1927 odešel do Paříže, kde se stal vědeckým pracovníkem na pařížské výzkumné radě Kolumbijské univerzity [6] .

7. července 1930 obdržel britské občanství [7] .

V letech 1929-1931 pracoval jako pařížský korespondent pro Glasgow Herald , v letech 1931-1940 pro Manchester Guardian , v letech 1940-1941 jako diplomatický dopisovatel Sunday Times .

Začátkem července 1941 spolu s příslušníky britské vojenské mise odletěl do Moskvy s úmyslem stát se tiskovým atašé britského velvyslanectví. Ale toto místo již bylo obsazeno jiným anglickým novinářem Alfredem Thorntonem Cholertonem a Werth se stal zvláštním zpravodajem pro Reuters [5] . Poprvé zůstal v Moskvě až do začátku října 1941 a spolu s konvojem se vrátil do Spojeného království přes Archangelsk [8] . V roce 1942 vydal knihu „Moskva 41st“.

V červenci 1942 BBC založila dvoutýdenní ruský komentář, pro který Alexander Werth psal texty odrážející „ruské hledisko“ [9] .

Opakovaně navštívil frontu: na západní frontě v září 1941, v oblasti Stalingradu v lednu a v samotném Stalingradu v únoru 1943  , poté v Charkově (dvakrát v roce 1943), Orel (v srpnu 1943), v Kyjevě , Oděse a Sevastopol po jejich osvobození v roce 1944, v Rumunsku a Polsku v roce 1944  a nakonec znovu v Polsku a Německu v roce 1945. Cestoval také do zadních měst, komunikoval s mnoha představiteli sovětského velitelského sboru ( K. K. Rokossovskij , G. K. Žukov , V. I. Čujkov , R. Ja. Malinovskij , V. D. Sokolovskij ), sovětská inteligence (spisovatelé K. M. Simonov , A. A. Surkov , I. G Ehrenburg , M. A. Sholokhov , A. A. Fadeev , B. L. Pasternak , skladatelé S. S. Prokofjev a D. D. S. D. S. , režisér Publikovič V. D. Šostakovič . a A. P. Dovzhenko ).

Od roku 1946 do roku 1948 byl moskevským zpravodajem pro Manchester Guardian . V letech 1949-1953 pracoval opět v Paříži jako korespondent pro British New Statesman and Nation a americký New York Nation .

V letech 1953 až 1955 dělal výzkum na univerzitě v Manchesteru. V roce 1956 publikoval podrobné politické dějiny Francie během okupace a poválečného období Francie. 1940-1955“, založené jak na osobních dojmech a komunikaci s politickými a vojenskými osobnostmi, tak na historických pramenech.

V roce 1964 vyšla jeho kniha „Rusko ve válce. 1941-1945“, přeloženo do mnoha jazyků (v silném zmenšení [10] do ruštiny - v roce 1967), což stále zůstává jedním z nejživějších a nejpůsobivějších popisů Velké vlastenecké války.

Podle svého syna, francouzského historika Nicolase Wertha , Alexander Werth doufal v liberalizaci sovětského režimu. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 rozdrtila všechny jeho naděje a vedla k sebevraždě [11] . Jeho list na rozloučenou zněl: „Sbohem, moje Rusko“ [12] .

Vert o Velké vlastenecké válce

Na Západě se mě někteří občas ptali, jak mohlo Rusko bojovat a vyhrát tuto titánskou lidovou válku pod tvrdou Stalinovou vládou. Ale lidé bojovali a bojovali především proto, aby ochránili „jeho“, tedy svou vlast; a Stalin měl dost zdravého rozumu, aby od samého začátku pochopil, že jde především o vlasteneckou válku. V těžkých dnech roku 1941 nejen přímo hlásal, že lidé v této válce bojují za Rusko a za své národní tradice, čímž v sovětském lidu probudil pocit národní hrdosti a pocit zraněné národní hrdosti, ale také dokázal dosáhnout uznání národního vůdce. Bylo by samozřejmě příliš zjednodušené tvrdit (jak si někteří lidé myslí), že to byla „národní“ nebo dokonce „nacionalistická“ válka a nic víc. Ne, v této národní, lidové válce sovětský lid také bojoval o svou sovětskou moc.

- Předmluva k ruskému překladu knihy "Rusko ve válce", 1966.

Četl jsem Wertha, to jsou poctivé knihy, strávil s námi všechny válečné roky, jako anglický korespondent ví hodně z toho, co jsem třeba já nevěděl, ale neví moc z toho, co jsme všichni věděli , nebo spíše cítil. Werth odvedl dobrou práci a jeho knihy fungují dobře.

-D . A. Granin . Krásná Uta // Velitel našeho praporu : Avt.sb. — M .: AST , 2004. — 448 s. - (Světová klasika). — 10 000 výtisků.  — ISBN 5-17-024314-6 . Archivováno 11. června 2008 na Wayback Machine

Bibliografie

Poznámky

  1. ↑ Alexander Werth // Munzinger Personen  (německy)
  2. ↑ 1 2 3 Vert Alexander // Velká sovětská encyklopedie : [ve 30 svazcích] / ed. A. M. Prochorov - 3. vyd. — M .: Sovětská encyklopedie , 1969.
  3. ↑ Genealogie Alexandra Wertha . Získáno 19. 5. 2016. Archivováno z originálu 11. 6. 2016.
  4. ↑ 1 2 Alexander Werth je muž, který věřil v socialismus s lidskou tváří . Získáno 12. února 2022. Archivováno z originálu dne 12. února 2022.
  5. ↑ 1 2 Voronin A. B. Válka a mír: diplomaté a novináři v Moskvě v létě a na podzim 1941  (ruština)  // Pohotovostní záloha: deník. - 2021. - č. 137 . - S. 65-101 . Archivováno z originálu 27. srpna 2021.
  6. ↑ 1 2 University of Glasgow :: Příběh :: Biografie Alexandra Wertha . Získáno 14. února 2022. Archivováno z originálu 12. února 2022.
  7. ↑ Strana 4876 | Vydání 33631, 5. srpna 1930 | London Gazette | Věstník . Získáno 15. února 2022. Archivováno z originálu dne 15. února 2022.
  8. ↑ Alexander Werth. Moskva '41. — Hamish Hamilton, Londýn, 1942.
  9. ↑ Carl Bridge, ‎Kent Fedorowich. Britský svět: diaspora, kultura a identita. Londýn: Taylor & Francis, 2004, s. 218.
  10. ↑ Rozhlasový pořad Echo Moskvy „Ne tak“: Rudá armáda v Německu . Získáno 22. listopadu 2010. Archivováno z originálu 25. listopadu 2010.
  11. ↑ pořad na rádiu Echo Moskvy „Ve jménu Stalina“: Stalinova státní represivní politika . Získáno 1. dubna 2013. Archivováno z originálu 5. dubna 2013.
  12. ↑ Historik na pracovním stole - Nicolas Werth  (ruština)  ? . Lekce dějepisu (25. srpna 2021). Získáno 26. srpna 2021. Archivováno z originálu dne 26. srpna 2021.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata