| Vítr ve vrbách | |
|---|---|
| Vítr ve vrbách | |
| Autor | Kenneth Graham |
| Původní jazyk | Angličtina |
| Originál publikován | 1908 |
| Vydavatel | Synové Charlese Scribnera |
| Dopravce | rezervovat |
| Text na webu třetí strany | |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Vítr ve vrbách je pohádka skotského spisovatele Kennetha Grahama . Poprvé byla vydána v Anglii v roce 1908 a přinesla autorovi slávu.
Pohádka vypráví o životě a dobrodružstvích čtyř postav : strýčka Krysa (vodní krysa), pan Krtek, pan Jezevec a pan Ropucha (ropucha) (překlad Vladimíra Řezníka - Vodní krysa, Krtek, pan Jezevec, Mr. Ropucha).
V roce 2014 na základě příběhu nastudoval Julian Fellows stejnojmenný muzikál .
Jednoho dne se pan Krtek dostane ze svého podzemního domova a ocitne se na povrchu země, v pro něj úžasném světě, kde vládne sluneční světlo a čerstvý letní vzduch a poblíž teče řeka. Pan Krteček si najde nové přátele – vodní krysu jménem Pan Krysa, Pan Jezevec a Pan Ropucha – bohatý a samolibý ropucha, místní šlechtic. Krtek si užívá nového života, který se před ním otevřel. Báječné léto ustupuje pohádkovému podzimu. A jednoho dne si všimne svého vlastního domu, starého, dlouho opuštěného (celou tu dobu bydlel pan Krtek s dobromyslným panem Krysou), ale útulného a milovaného, sdílejícího s ním jeho dřívější osamělost. Pan Krysa pomáhá kamarádovi se zařizováním tohoto domu a dokonce tam organizuje vánoční večírek, na který zve myši pod oknem zpívající vánoční písničky.
Pan ropucha si koupí auto. Ale když se stane fanouškem rychlé jízdy, poruší ji a jednu po druhé pro sebe získává nové – po každé další nehodě. Jeho přátelé, pobouřeni jeho nedůstojným chováním a hlučným životním stylem, se ho snaží napravit. Pana ropucha (Jabbiho) milují i přes jeho povýšenou a arogantní povahu a velmi dlouho se trápí kvůli jeho převýchově. Ropucha se ale nedokáže vyrovnat s automobilovou mánií, která ho zachvátila a ukradne cizí auto, a proto je odsouzen na dvacet let vězení. Laskavá dcera žalářníka pochopí, že před ní nestojí nebezpečný vetřelec, ale hloupá, větrná, ale svým způsobem roztomilá ropucha, a pomůže mu utéct. Poté projde pan Ropucha řadou vtipných dobrodružství, dostane se do řady komických zvratů: pronásleduje parní lokomotivy, setká se s majitelkou bárky tažené koňmi , ukradne jí koně, prodá ji cikánům...
Po návratu se dozvídá, že jeho panství – Jabshall – dobyl zločinecký gang fretek a hranostajů – obyvatelé Dark Boru, což vyvolalo v obyvatelích řeky strach. Ale odvaha a chytrý plán pomohou Jezevci, Krtekovi, Krysa a Ropucha získat panství zpět. Pan Ropucha pořádá večírek na oslavu svého návratu domů. Pro své přátele nečekaně odmítá číst patos, sebechválné básně a pronášet chvalozpěvy pro sebe, což bylo jeho zvykem dříve. Začíná se zdokonalovat a stává se úctyhodným, váženým šlechticem, dobrým přítelem.
Kniha je plná kouzla přírody, domova, dalekých zemí. Autor vytváří nádherný svět, kde čas plyne svým neuspěchaným tempem, střídají se roční období a každé z nich přináší svá kouzla. V této knize příroda mění postavy a učí je moudrosti. Většina postav jsou zvířata, ale autor kreslí poměrně realistický obrázek zvyklostí anglické společnosti konce 19. a začátku 20. století.
První vydání knihy obsahovalo pouze text s jedinou obálkou od Grahama Robertsona. V následujících letech prošla kniha desítkami dotisků, z nichž je třeba poznamenat, že ilustrovali Paul Bransome (1913), Nancy Barnhart (1922), Wyndham Payne (1927), Ernest Shepard (1931), Arthur Rackham (1940), Richard Cuffari (1966), Tasha Tudor (1966), Michael Hag (1980), Scot McCowen (2005) a Robert Ingpen (2007).
Ilustrace Paul Bransome pro vydání z roku 1913:
Piper před branami úsvitu
Pane ropucha
Krysa a Krtek vedou koně pana Ropuchy
Pan Jezevec, Krysa a Krtek
V SSSR se kniha objevila v roce 1985, kdy kyjevské nakladatelství „Molody“ vydalo překlad do ukrajinštiny od Vjačeslava Višněvoje pod názvem „Vítr na verbolose“ [1] . V roce 2008 vyšla pohádka v překladu Anatolije Sagana pod názvem "Vítr ve vrbách" v nakladatelství Ternopil "The Beginning Book - Bogdan".
V Rusku zůstala kniha „Vítr ve vrbách“ dlouho neznámá široké veřejnosti a pouhých 80 let po prvním vydání, v roce 1988, byla přeložena Irinou Tokmakovou a vydána v ruštině . V roce 1992 vydalo nakladatelství Vek v Petrohradě další překlad - Vladimíra Reznika s vlastními ilustracemi ( o výhodách tohoto překladu hovoří zejména Oleg Lekmanov [2] ). V roce 1997 vydalo nakladatelství Neva román v překladu Ariadny Sumina-Martin. V roce 2011 se objevil překlad Viktora Lunina . Existuje také překlad Leonida Jakhnina[ význam skutečnosti? ] . V roce 2017 vydalo moskevské nakladatelství Nigma překlad D. A. Nalepiny s ilustracemi M. E. Spekhové.
V roce 1981 vyšla kniha anglické spisovatelky Jane (James) Needle „Wild Wood“, která byla převyprávěním původního Grahamova příběhu z pohledu obyčejných obyvatel Divokého lesa.
V dobrodružstvích hrdinů Grahamovy pohádky pokračoval i anglický spisovatel William Horwood ve své tetralogii „Tales of the Willows“. Cyklus zahrnuje díla: "Vrby v zimě" (1993), "Ropucha triumfující" (1995), "The Willows and Beyond" (1996), "The Willows at Christmas" (1999).
V roce 1958 byla kniha The Wind in the Willows od Kennetha Grahama oceněna cenou Lewis Carroll Shelf Award, která oceňuje knihy, které si zaslouží být na stejné poličce jako Alenka v říši divů Lewise Carrolla a Za zrcadlem.