Zahraniční politika Eswatini

Eswatini Foreign Policy je Eswatiniho obecný  kurz v mezinárodních záležitostech . Zahraniční politika řídí vztahy Eswatiniho s ostatními státy. Tuto politiku provádí ministerstvo zahraničních věcí Eswatini .

Přehled

Eswatini je členem Společenství národů , Organizace spojených národů (OSN), Africké unie , Společného trhu pro východní a jižní Afriku a Jihoafrického rozvojového společenství . Eswatini je zakládajícím členem Jihoafrické celní unie , nejstarší celní unie na světě, která byla založena v roce 1910.

Eswatini má 10 velvyslanců nebo honorárních konzulů cizích států. Eswatini udržuje diplomatické mise v Bruselu , Kodani , Kuala Lumpur , Londýně , Maputu , Nairobi , Pretorii , Taipei , OSN a Washingtonu .

Historie

V 70. letech 20. století byla zahraniční politika Svazijska (jak se země do roku 2018 jmenovala ) postavena na interakci s Jihoafrickou republikou (Jižní Afrika) a povstaleckými hnutími v této zemi. Svazijsko bylo nuceno udržovat dobré vztahy s Jihoafrickou republikou, neboť na této zemi bylo ekonomicky, dopravně i politicky závislé a také potřebovalo budovat vztahy s marxistickým Mosambikem . Svazijská vláda se však nijak nesnažila snížit závislost na režimu apartheidu v Jižní Africe a nadšeně posílila své ekonomické vazby s touto zemí. Hlavním důvodem tohoto vztahu je to, že se Svazijská monarchie bála mladých radikálních černých občanů země, kteří chtěli změnit režim v zemi.

V zájmu udržení dobrých vztahů s Černou Afrikou povolilo Svazijsko na svém území umísťovat tábory pro příslušníky osvobozeneckých hnutí, ovšem za dvou podmínek: nelze rekrutovat místní obyvatele země , tábory budou uzavřeny. Tato politika pokračovala tak dlouho, dokud Sobuza II vládl státu. Jeho nástupce Mswati III se však dostal pod zvýšený tlak a umožnil osvobozovacím hnutím být aktivnější ve Svazijsku. Část obyvatel země věřila, že Svazijsko by mělo zůstat neutrálním státem, a mladší lidé sympatizovali s osvobozeneckými hnutími, ale také nechtěli, aby se Svazijsko stalo státem v první linii.

V 70. letech a na počátku 80. let Svazijsko prohlašovalo, že je neutrálním státem ve studené válce , ale ve skutečnosti sledovalo prozápadní kurs a udržovalo pevné vztahy s Jižní Afrikou, včetně tajné ekonomické a bezpečnostní spolupráce. Jižní Afrika hodně investovala do ekonomiky Svazijska a Svazijsko se připojilo k Jihoafrické celní unii. Navzdory absenci přímé vnější hrozby pro Svazijsko byla jeho územní celistvost někdy narušována povstaleckými skupinami a protiteroristickými operacemi armády Jižní Afriky a Mosambiku. Dva takové incidenty se staly v červnu a prosinci 1986.

V 80. letech 20. století některé jihoafrické podniky také využívaly Svazijsko jako zastávku k obcházení mezinárodních sankcí proti Jižní Africe. V roce 1982 podepsaly vlády Jižní Afriky a Svazijska tajnou bezpečnostní dohodu, načež svazijské úřady zorganizovaly pronásledování členů Afrického národního kongresu (ANC) v hlavním městě Mbabane a nakonec je ze země vykázaly. Tajné jihoafrické bezpečnostní síly také provedly operace proti členům ANC ve Svazijsku. Dalším problémem Svazijska kvůli tomuto konfliktu byl příliv uprchlíků z Jižní Afriky. Svazijská vláda ve snaze omezit aktivitu povstalců na svém území začala bedlivě sledovat uprchlíky z této země přicházející do země. 16. března 1984 byla podepsána Dohoda o neútočení mezi Jihoafrickou republikou a Mosambikem, což vedlo k tomu, že velké množství partyzánů ANC opustilo tuto zemi a začalo hledat útočiště ve Svazijsku.

31. března 1984 vlády Svazijska a Jižní Afriky zveřejnily existenci dvouleté bezpečnostní dohody mezi oběma zeměmi, která stanovila spolupráci v boji proti povstání. Toto oznámení následovalo po vyloučení řady členů ANC vládou Svazijska. Poté, co byl svazijský policista zabit při pokusu o zatčení několika aktivistů ANC, svazijská policie a armáda zintenzivnily své úsilí osvobodit zemi od členů ANC a provedly několik razií, během nichž byli zabiti dva členové organizace. Díky zvýšené vojenské a policejní spolupráci s Jihoafrickou republikou a tvrdé politice vůči ANC do roku 1986 svazijská vláda téměř úplně vyčistila zemi od jihoafrických rebelů. Jihoafrické ozbrojené síly provedly sérii operací ve Svazijsku proti rebelům ANC. V prosinci 1986, během jedné z těchto operací, byli dva švýcarští občané uneseni a dva Svazijci byli zabiti, což vyvolalo kritiku ze strany Svazijské vlády ohledně Jižní Afriky. V roce 1987 však Jižní Afrika pokračovala ve svých přeshraničních operacích, což mělo za následek smrt nejméně šesti členů ANC a únos několika lidí.

Během této doby se část svazijské královské rodiny snažila najít způsoby, jak vrátit území, které obývala etnická svazijská většina a které patřilo Jižní Africe. Mezi vládami obou zemí probíhala jednání o převodu jihoafrického bantustanu Kangwane pod suverenitu Svazijska. Jižní Afrika se také snažila zvýšit loajalitu svazijské vlády k boji proti ANC tím, že poskytla příležitost vyjednat územní ústupky. V červnu 1993 tyto země podepsaly dohodu, která umožnila jihoafrickým soudcům a státním zástupcům sloužit u soudů Svazijska. Jihoafrická republika rovněž souhlasila s poskytováním školení svazijskému soudnímu personálu. V srpnu 1995 obě země podepsaly dohodu o spolupráci v boji proti kriminalitě a potírání pašování podél společné hranice.

Odkazy

•  Svazijská zahraniční politika na globalsecurity.org