Hypotéza matematického vesmíru (GMW, také známá jako Final Ensemble ) – ve fyzice a kosmologii jedna z hypotéz „ teorie všeho “ navržených[ kdy? ] teoretický fyzik Max Tegmark [1] [2] . Struogonie (struogonie z matematické struktury ; je to synonymum pro hypotézu matematického vesmíru) od Maxe Tegmarka je teorie kosmogonie vysokého řádu (použitelná pro různé vesmíry).
Podle hypotézy je naše vnější fyzická realita matematickou strukturou . To znamená, že fyzický svět je v určitém smyslu matematický a „ tyto světy jsou dostatečně složité na to, aby udržely sebe-vědomé podstruktury, které by se subjektivně vnímaly jako existující ve fyzicky ‚reálném‘ světě “ [3] [4] . Hypotéza naznačuje, že světy odpovídající různým sadám počátečních stavů , fyzikálním konstantám nebo velmi odlišným rovnicím lze považovat za stejně reálné. Tegmark vyvíjí GMV v rámci Computable Universe Hypothesis (CVH), která uvádí, že existují všechny vyčíslitelné matematické struktury.
Tegmark tvrdí, že hypotéza nemá žádné volné parametry a je možná experimentální. Dává jí tedy vysokou prioritu před ostatními „teoriemi všeho“ na principu šetrnosti . Věří, že vědomá zkušenost se bude odehrávat ve formě matematických „sebe-uvědomujících si substruktur“, které existují ve fyzicky „reálném“ světě.
Teorii lze vidět takto:
Hypotéza souvisí s antropickým principem a Tegmarkovou kategorizací čtyř úrovní multivesmíru [5] .
Hypotéza navrhuje řešení paradoxu nekonečného regresu .
Andreas Albrecht z Imperial College London označil teorii za „provokativní“ řešení jednoho z ústředních problémů, kterým fyzika čelí. I když se „neodvážil“ zajít tak daleko, aby řekl, čemu věří, poznamenal, že „ve skutečnosti je docela obtížné zkonstruovat teorii, kde je vše, co vidíme, jediné, co existuje“ [6] .
V přehledovém článku prof. Jeremy Butterfield z Cambridgeské univerzity ostře proti konstrukcím M. Tegmarka.