Bezruká dívka

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 3. dubna 2021; kontroly vyžadují 6 úprav .
Bezruká dívka
Němec  Das Mädchen ohne Hande
Autor bratři grimmové
Původní jazyk německy
Datum prvního zveřejnění 1812
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Dívka bez rukou ( německy  Das Mädchen ohne Hände ) je pohádka bratří Grimmů o dívce s useknutýma rukama, která je získá zpět. Ve sbírce pohádek bratří Grimmů je na čísle 31, podle Aarne-Thompsonova klasifikačního systému pohádek je to číslo 706. [1] Pochází z italské lidové pohádky , která vznikla v polovině r. 17. století a později byl přepracován na křesťanskou legendu [2]

Děj

Zbídačený mlynář uzavře smlouvu s ďáblem a slíbí mu, že dá „co je za mlýnem“ výměnou za pohodlný život s vědomím, že kromě staré jabloně nic jiného neexistuje. Jenže tam v tu chvíli zametala dvůr jeho krásná bohabojná dcera, které on, aniž by to věděl, slíbil nečistým. Po uplynutí dohodnuté doby smlouvy se mlynářova dcera umyla a nakreslila kolem sebe křídou kruh, aby se k ní čert nemohl přiblížit. Před třetím, posledním pokusem nařídil nečistý mlynáři, aby jeho dceři usekl ruce, ale opět selhal, protože pahýly omývala slzami a byla čistá jako předtím. Protože už nechce zůstat v domě svého otce, odejde. Na cestě dívka potká královskou zahradu, obklopenou vodním příkopem. Dívka, která chce ukojit svůj hlad, volá k Bohu a anděl zavře bránu a doprovází dívku v zahradě, kde jí pouze jednu hrušku ze stromu. Zahradník se dívá. Druhý den král počítá hrušky a jedna chybí. Zahradník podá králi zprávu o tom, co viděl, a předpokládá, že duch hrušku snědl. Král a zahradník si vzali kněze, aby vyjednával s duchem, ukryjí se v záloze, a tak číhají na dívku, kterou si král vezme za manželku pro její krásu, a místo rukou jí jsou připevněny stříbrné protézy .

Když byl král na vojenském tažení pryč, královně se narodil syn. Zpráva o tom je zaslána králi. Zatímco však posel spí, ďábel nahradí dopis jiným, který říká, že královna měla vlkodlaka. Král je smutný, ale posílá dopis královně matce, aby se postarala o svého manžela. A tento dopis nahrazuje ten nečistý, stejně jako veškerou následnou korespondenci. Poslední falešný dopis obsahuje požadavek zabít královnu, uříznout jí jazyk a vyndat oči. Královna matka vyřízne daňkovi jazyk a oči a vyžene snachu s dítětem. Vyhnanec přichází do hustého lesa a usadí se v chatrči, nad nímž visí štít s nápisem: "Tady může žít každý." O ni i o dítě se stará anděl v převleku sněhobílé panny. O sedm let později z piety dívce opět narostou ruce, král ji konečně najde a vezme na svůj hrad: „a všude byla veliká radost a král s královnou znovu oslavili svatbu a žili šťastně až do své blažené smrti .“

Zdroje a analýza pozemku

Pohádka byla zařazena do prvního vydání pohádek v roce 1812 s poznámkou, že pochází z Hesenska (zaznamenáno ze „staré Marie“). V konečném vydání této verze byl představen dějový začátek a záměna písmen ďáblem. V původní verzi musí dívka nějakou dobu hlídat slepice , než se provdá za krále , a useknuté končetiny dorostou poté, co stromy v lese vyrostou natolik, že jejich kmeny lze zcela sevřít rukama.

Druhá verze textu vychází z verze ze Zvernu (nahráno od Dorothey Fimanové ). Začíná to tím, že si otec chtěl vzít vlastní dceru, a když odmítla, usekl jí ruce a prsa a odvezl ji v bílé košili. Tchýně si vyměňuje dopisy zde .

Třetí možnost z Paderbornu je podobná té ze Zwerenu. Ale místo anděla je dívka vedena světlem sestupujícím z nebe. Vidí v lese slepou myš , která strčí hlavu do vody a prohlédne. Podobným způsobem pěstuje ruce dívka.

Ve čtvrté verzi, pocházející z Meklenburska , otec své dceři uřízne nejprve jazyk, pak ruku a pak další ruku, protože se vždy modlí a křižuje se . Na radu jednoho muže dívka odejde a usadí se ve stodole s myslivcem , který chová hraběcí psy. Když vstoupí do řeky, připlouvají k ní její useknuté ruce a jazyk, které jí znovu dorostou. Dívka se vrátí a provdá se za hraběte .

Úvodní část pohádky pravděpodobně představuje dějový podtyp z kostnického cyklu (podle klasifikace pohádkových zápletek Aarne-Thompsonem), spojený s pokusem o incest otce. Nejstarší zmínky o této zápletce v písemných dokumentech jsou díla ze 13. století: dílo „Vita Offae primi“ od středověkého mnicha Matouše z Paříže a „La Manekine“ od Philippa de Beaumanoir , kde je dívka bez rukou popsána jako Poprvé. Předobrazem příběhu měly být příběhy o zázracích Panny Marie nebo orientálních vlivech .

Pohádka se podobá dalším příběhům ze sbírky bratří Grimmů - Pestrá kůže (KHM 65) a Husa u studny (KNM 179) a připomíná také příběh z Pentameronu od Giambattisty Basilea (III, 2). V ruském folklóru existuje podobný příběh - toto je příběh "Kosoruchka" od Afanasieva.

Výklady

Eugene Drevermann vysvětluje vývoj dívčiny osobnosti prostřednictvím hluboké deprese spojené s chováním otce, který své dítě využívá v nouzových situacích jako jabloň a ona si zvyká na pocit extrémní odpovědnosti (viny) jak za sebe, tak pro jejího otce. Ušlechtilá a široká povaha krále-manželky by se jí měla zdát po neslušných skutcích jejího otce božská, ale pocit viny a zmatku nezmizí, jako by žili daleko od sebe a jako by se čert kroutil každé jejich slovo. V osamění dochází k pochopení, že nikoli lidská podstata, ale pouze Boží milost může pomoci žít bez pocitu viny. Křesťanská pohádka přitom využívá obrázky, které původně pocházejí z lunární mytologie.

Kulturní vliv

Mariatou Kamara si za svůj životopis vzala název pohádky „The Handless Girl“, protože během občanské války v Sierra Leone (90. léta) jí rebelové, kteří zabili její rodiče, usekli ruce, Mariatu bylo tehdy pouhých 12 let.

Mnoho moderních anglicky píšících prozaiků a básníků čerpalo inspiraci z tohoto příběhu. Příklady zahrnují: román The Handless od Loreny Brown , povídku "The Armless Maiden" od Midori Snyder a básně mnoha autorů: Anne Sexton ("The Maiden without Hands" ve své knize "Transformations"), Margaret Atwood (" Dívka bez rukou" ), Elina Lipkin ("Hovory s mým otcem"), Vicki Fever ("Theless Maiden"), Nan Fry ("Hruška"), Rigoberto Gonzalez ("Dívka bez rukou"). Podobná postava je v Andrei Petersonově No Peace for Sinners, dívka jménem Claire.

Úpravy obrazovky

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Heidi Anne Heiner, „ Příběhy podobné dívce bez rukou“ Archivováno 5. února 2007 na Wayback Machine 
  2. ↑ T. V. Zueva, B. P. Kirdan Ruský folklór. Učebnice . Získáno 5. srpna 2016. Archivováno z originálu 16. srpna 2016.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata