Dimacopoulos, Ioannis

Ioannis Dimakopoulos ( řecky: Ιωάννης Δημακόπουλος ; 10. ledna 1833 , Vytina , Řecké království Arcadia – 9. listopadu 1866 , Arkadi , osmanská Kréta ) byl řecký důstojník a revolucionář z 19. století. Svou hrdinskou smrtí spojil své jméno s událostí, která je od roku 1866 v řecké historiografii a literatuře nazývána holocaustem Arkadi [1] [2] [3] .

Raný život

Dimakopoulos se narodil ve vesnici Vitina v Arkádii 10. ledna 1833 [4] . Podle jiných zdrojů se narodil 20. března 1835 [5] . Jeho otec Konstantinos Dimakopoulos byl účastníkem osvobozenecké války (1821-1829) a poté důstojníkem řeckého království [6] Po absolvování gymnázia se v roce 1854 Dimakopoulos dobrovolně zúčastnil povstání Řecká populace způsobená krymskou válkou v Thesálii , která zůstala pod osmanskou kontrolou . 16. ledna 1856 se dobrovolně přihlásil do pravidelné řecké armády . 18. ledna 1863 byl povýšen do hodnosti podporučíka . _ _ V roce 1866 odjel na Krétu , spolu s dalšími nižšími důstojníky, plukovníkem Panosem Koroneosem [8] , kde přistál 24. září [9] .

Holocaust v Arkadi

Dobrovolníci z Řeckého království se pod velením Koronea přiblížili ke klášteru Arkadi , který ohrožovali Turci [10] . Plukovník Panos Koroneos byl zkušeným důstojníkem, byl účastníkem Krymské války , bojoval na straně ruské armády, jako součást dobrovolnické řecké legie . Koroneos na místě vyhodnotil situaci a dospěl k závěru, že s dostupnými silami není možné klášter ubránit a klášter by měl být opuštěn. Své postavení uvedl na vojenské radě konané v klášteře. S Koroneovým návrhem však nesouhlasil opat Gabriel Marinakis spolu s dalšími mnichy a krétským velitelem Georgem Daskalakisem. Zároveň odmítli Koroneův návrh zničit stáje a mlýn, což by Turkům usnadnilo očekávané obléhání. Historici se shodují na tom, že Koroneosův návrh byl správný, a to, že mu Gabriel nevyhověl, byla chyba [11] . Koroneos odešel a nechal v klášteře 40 dobrovolníků z Řeckého království pod velením poručíka Ioannise Dimacopoulose a zároveň jmenoval Dimacopoulose velitelem posádky [12] [13] . 6. listopadu klášter obklíčilo 15 tisíc Turků, Albánců, Egypťanů a místních muslimů. Za plotem kláštera bylo 950 ortodoxních Řeků, z nichž asi 250-300 bylo ozbrojených. Zbytek byly děti a neozbrojené ženy a staří muži [14] [15] . Turci přešli do útoku po 2 dnech. Opat inspiroval obránce kláštera a sám se bitvy zúčastnil. Poslední obránci kláštera vydrželi až do 9. listopadu, poté, jak píše anglický historik D. Dakin, „vyhodili do povětří prachárny, stejně jako obránci Messolongionu o 40 let dříve“ [16] , přičemž přijali hrdinské smrt a odeslání desítek naléhajících Turků do dalšího světa [ 17] . Několik přeživších svědčilo, že Dimacopoulos a několik jeho bojovníků zůstali naživu po explozi zásobníku prachu, pokračovali v boji a byli bodáni bajonety [5] [18] [19] .

Zdroje

• Ανδρέας Παπαδόπουλος Βρετός. ( řecky  )

Odkazy

1. ↑ Αφιερώματα - Το ολοκαύτωμα της Μονής Αρκαδίου . Datum přístupu: 14. května 2015. Archivováno z originálu 26. dubna 2015. (neurčitý)
2. ↑ Henry Turot, L" povstání kretoise et la guerre Greco-turgue, ISBN 960-7063-03-1 ,
3. ↑ Σαν σήμερα: Το ολοκαύτωμα της Μονής Αρκαδίου (ΒΙΝΤΕΟ) . Získáno 14. 5. 2015. Archivováno z originálu 18. 5. 2015. (neurčitý)
4. ↑ 1 2 μΩραΐτης κάρολος ε., Ιωάννης δης δης δος: (1833-1866) ο ηρωικός φρκαnti/ς π α ε ε. 17.
5. ↑ 1 2 Εθνικόν Ημερολόγιον Βρετού, 1867, σ. 357.
6. ↑ Μωραΐτης Κάρολος Ε., 2007, σ. 16-17.
7. ↑ Μωραΐτης Κάρολος Ε., 2007, σ. osmnáct.
8. ↑ Ψύχας Νικόλαος Σ., Επαναστατική εικών των Δυτικών της Κρήτης διαμερισμάτων, ή ανασκευή χωρίων τινών της περιγραφουσης τον Εθνικόν Αγώνα της Κρήτης κατά των Τούρκων. πραγματείας του καθηγητού Μενδελσώνος Βαρθόλδου, Αθήνησι 1870, σ. 29 Archivováno 4. března 2016 na Wayback Machine .
9. ↑ Μωραΐτης Κάρολος Ε., 2007, σ. 7–9.
10. ↑ T. Provatakis, op. cit. , str. 66.
11. ↑ Κάρολος Ε. Μωραΐτης, ιωάννης δημακόκόπουλος (1833-1866) - ο ηρωικός φρούραρχος 14-15.
12. ↑ T. Provatakis, op. cit. , str. 67.
13. ↑ Μωραΐτης Κάρολος Ε., 2007, σ.15 - 20.
14. ↑ Μωραΐτης, 2007, σ. dvacet.
15. ↑ Σαν Σήμερα:Το ολοκαύτωμα της Μονής Αρκαδίου . Datum přístupu: 14. května 2015. Archivováno z originálu 26. dubna 2015. (neurčitý)
16. ↑ Douglas Dakin, Sjednocení Řecka 1770-1923, ISBN 960-250-150-2 , s.174
17. ↑ Ιωάννου Π. 1866 _ _ 120
18. ↑ Μωραΐτης Κάρολος Ε., 2007, σ. 44 - 50.
19. ↑ Περιοδικό Νέα Εστία , 1. Νοεμβρίου 1966, τ. 944, σελ. 1494 . Získáno 14. 5. 2015. Archivováno z originálu 18. 5. 2015. (neurčitý)

V bibliografických katalozích	NLG : 289061