| biskup Dionýsius | ||
|---|---|---|
| Επίσκοπος Διονύσιος | ||
|
||
| 20. dubna 1940 – 5. října 1942 | ||
| Nástupce | Athanasius (Sfakianos) | |
| Jméno při narození | Loizos Kykkotis | |
| Původní jméno při narození | Λοΐζος Κυκκώτης | |
| Narození | 1887 | |
| Smrt | 5. října 1942 | |
Biskup Dionysius ( řecky Επίσκοπος Διονύσιος , ve světě Loizos Kykkotis , řecky Λοΐζος Κυκκώτης ; 1887 - biskup z Alexandrie 42. října 5, -19 .
Narozen v Tsakkistra v roce 1887. Základní vzdělání získal v nedaleké vesnici Campos. V roce 1899 odešel do kláštera Kykkos , kde studoval na řecké škole Kykkos. Z kláštera byl poslán na pancypriské gymnázium , které absolvoval v roce 1913 . V září téhož roku byl poslán z kláštera studovat zemědělství v Montpellier ve Francii. Kvůli první světové válce však studium přerušil a vrátil se na Kypr. V říjnu 1917 vstoupil na teologickou fakultu univerzity v Athénách , kterou absolvoval v roce 1921 a vrátil se do kláštera, kde byl vysvěcen na presbytera [1] .
Následně vyučoval jeden rok na varošském gymnáziu a také kázal v kostelech města. Od roku 1924 byl sedm let hlavou a kazatelem chrámu Faneromeni. Působil také na pancypriském gymnáziu, zároveň se podílel na vydávání oficiální publikace kyperské pravoslavné církve časopisu „Apoštol Barnabáš“, ve kterém publikoval své studie a kázání [1] .
Na shromáždění 21. října 1931 vyhlásil povstání. Když se dav přesunul k guvernérově rezidenci, vedl průvod nesoucí vlajku Řecka. Rezidence byla zapálena a vojáci zahájili palbu a rozehnali dav. 24. října byl zatčen metropolita Nikodim (Milonas) . Metropolita Macarius z Kyrenie nebyl 25. října policií vpuštěn do hlavního města. Po návratu do Kyrenie pronesl projev, ve kterém ostře odsoudil britskou tyranii, a poté zavedl lidi do budovy britského komisaře Kyrenie, kde místo anglické vlajky vztyčili řeckou. Anglické vojenské jednotky, které dorazily do města, obsadily metropolitní rezidenci a zatkli metropolitu Macariuse. Metropolitans Kitia a Cyrene, stejně jako Archimandrite Dionysius, byl poslán do vyhnanství [2] .
Působil jako kazatel v katedrále svatého Sávy v Alexandrii a zároveň jako šéfredaktor oficiální publikace Alexandrijského patriarchátu, časopisu „Πάνταινος“ [1] .
20. dubna 1940 byl vysvěcen na titulárního biskupa z Mareotis, což provedli: patriarcha Christopher II . Alexandrijský , metropolita Feofan (Moskhonas) z Tripolisu , metropolita Parthenius (Daniilidis) z Pilusi a metropolita Nicholas (Abdallah) z Aksumu. [3] .
Mezitím se jeho zdravotní stav zhoršoval a byl ošetřen v řecké nemocnici. Večer 5. října 1942 zemřel v Alexandrii ve věku 55 let. 6. října kyperský archimandrita Pakratios, pozdější hegumen kláštera Trooditissa, informuje metropolitu Leontyho, že biskup Dionisy zemřel. Ve stejný den metropolita Leonty žádá Archimandritu Pankratyho, aby na pohřbu zastupoval kyperskou církev. Všechny kostely v Nikósii rozezněly zvony na památku biskupa Dionýsia [1] .
Neumím sepsat závěť a navíc nemám extra důležité věci. V každém případě, právě proto, že cítím, že se blížím ke konci, bych rád požádal Jeho Blaženost, aby zařídil následující: 1. Pokud je to možné, ušetři mi pompézní pohřeb. 2. Pošlete můj Encolpion Kyperské církvi . 3. Můj kříž, bude-li schválen, bude prodán a zlikvidován pro jakýkoli charitativní účel. 4. Moje oblečení a další maličkosti by měly být předány jáhnům patriarchátu, kteří to nejvíce potřebují. 5. Dejte něco služebníkům, kteří mi sloužili po dlouhou dobu mé nemoci. Některé jsou v mé kanceláři. Těm, kteří přežili, přeji, aby viděli Řecko svobodné a spravedlnost prostupovala osudy lidí i jednotlivců. Přeji Kypřanům, jakmile se s nimi sjednotí, aby šli do mauzolea v Chrámu, kde jsou uloženy kosti kyperských národních mučedníků, ale všichni svými rty a srdcem zvolají: „Vy, kteří jste zabiti pro světlo, probuď se, abys viděl slunce. Probuď se a uvidíš svou krev, která se stala královstvím." Těm, kteří se snaží o dobrý boj, přeji podporu a osvícení shora. Ale těm, kteří jsou jako já připraveni na další život, přeji jako Bůh, aby je posílil a přivedl k pokání.
Původní text (řecky)[ zobrazitskrýt] Δεν δύναμαι να συντάξω διαθήκην, άλλωστε δεν έχω και σποτουδαίγμι πρένσσως Εν πάση περιπτώσει, επειδή προαισθάνομαι ότι αγγίζω το τέλος θανονοπος λανονο όπως μεριμνήσει διά τα εξής: 1. 2. Να σταλή εις την Εκκλησίαν Κύπρου το Εγκόλπιόν μου. 3. Ο σταυρός μου, εάν εγκριθή, να πωληθή και διατεθή δι' οιονδήπονανφινλοτανφινλοτανφινλοτανφινηθή και 4. τα ράσα μου και τα zname λα μικροπροπρtím διατεθούν διά διά διά ται ταιχ τ ταιχ τ ταιχ τ ταιχ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ ται τ τ τ τ τ ται τ τ τ τ τ ται τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ τ ται τ ται τ τ ται τ τ ται τ τ ται τ τ ται τ ταιχ τ ταιχ τ ταιχ. 5. να δοθή κάτι και εις τους υπηρέτας, οι οποίοι με υπηρέτησαν τοςμαδρόννμαδρόννε Θα ευρεθή κάτι εις το γραφείο μου. Εις τους επιζήσαντας εύχομαι να ιδούν ελλάδα ελευθέραν καττανανι σσνανιοςσχομαι να ιδούν ελλάδα ελευθέραν κατανανι διακαιοςςαναιος Εις τους Κυπρίους εύχομαι όπως γρήγορα κύψουν ηνωμένοι μετ' αυτών εις το εν τω ναώ Φανερωμένης Μαυσωλείω, όπου φυλάσσονται τα οστά των Κυπρίων Εθνομαρτύρων, όλοι δε ενί στόματι και μια καρδία βροντοφωνήσουν: «Συ που σκοτώθης για το φως, ξύπνα να δης τον ήλιο. Ξύπνα να ιδής το αίμα σου, που έγινε Βασίλειο". a Εις όσους δε ετοιμάζονται, όπως εγώ, διά την άλλη ζωήν, στάνεηάνάγσσχςαι οεόςαν