Diofelitismus

Diofelismus (z řeckého δυο  – „dva“ + řeckého θέλημα  – „vůle“) je dyofyzitská kristologická doktrína o dvou přirozených vůlích v Ježíši Kristu . Vyvinuto ve spisech Maxima Vyznavače a dogmatizováno pro chalcedonské církve ( římsko-katolická církev a východní pravoslavné církve ) na Šestém ekumenickém koncilu . [jeden]

Dogma o dvou přirozených vůlích v Kristu bylo přijato v teologické opozici vůči monotelitismu  , christologické doktríně o jediné Božsko-lidské osobní vůli Kristově, odsouzené v chalcedonismu jako hereze . Podle pořadí, diopheliticism sám je anathematized jako christologická hereze non-chalcedonian staré východní ortodoxní církve , který vyznávat jedno-vůle Christa jako integrální součást jejich obyčejné Miaphysite christologie [2] .

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Kartashev A.V. Ekumenické rady. VI ekumenická rada (680-681) Archivováno 6. října 2007 na Wayback Machine
  2. ↑ Հայ Եկեղեցու Քրիստոսաբանոությունը (Եզ)նիկ Ծ. նիկ Ծ. նսպտրդեատարդաոսաբանոությունը (Եզ)նիկ Ծ.

Odkazy

Literatura

Výtvory svatých otců

  1. Rev. John of Damašek Source of Knowledge Archivováno 11. října 2010 na Wayback Machine Per. z řečtiny a komentovat. D. E. Afinogenová, A. A. Bronzová, A. I. Sagardy, N. I. Sagardy. — M.: Indrik, 2002. — 416 s. — (Vlastenecké dědictví. Sv. 5)

Vědecká a teologická literatura

  1. Jean Meyendorff. Le Christ dans la Theologie byzantské. Paříž, 1968.
  2. Ep. Grigorij (V. M. Lurie). Dějiny byzantské filozofie. formativní období. Petrohrad, Axioma, 2006. XX + 553 s. ISBN 5-90141-013-0 Obsah Archivováno 1. března 2011 na Wayback Machine
  3. VV Bolotov "Přednášky o historii antické církve". Svazek 4 Archivováno 27. listopadu 2010 na Wayback Machine
  4. Archivní kopie ekumenických rad A. V. Kartashev z 28. července 2012 ve Wayback Machine Paris, 1963