Driftovací stanice

Driftovací stanice  - výzkumná stanice vytvořená na unášeném ledu v hluboké části Severního ledového oceánu . Sovětské a nyní ruské driftovací stanice jsou běžně označovány jako Severní pól (SP). Každá stanice má přiděleno pořadové číslo.

Stanice "SP" provádějí program komplexního celoročního výzkumu v oblasti oceánologie , vědy o ledu (fyzika a dynamika ledu), meteorologie ; aerologie , geofyzika (pozorování v ionosférických a magnetických polích), hydrochemie , hydrofyzika , jakož i v oblasti mořské biologie . Část prací je prováděna v zájmu ruského námořnictva (navigace a komunikace s jadernými ponorkami ).

V průměru za rok stanice SP provede: 600-650 měření hloubek oceánů; 3500-3900 meteorologických pozorování komplexu povětrnostních prvků , 600-650 vypuštění pilotních balónů nesoucích radiosondy , 1200-1300 měření teploty a odběru vzorků mořské vody pro chemické analýzy. Provádí se také magnetická, ionosférická , ledová a další pozorování. Pravidelné určování souřadnic ledové kry astronomickým způsobem umožňuje získat údaje o směru a rychlosti jejího driftu.

Moderní driftovací stanice je malá vesnice. Staví se bydlení pro polárníky, staví se speciální budovy pro umístění vybavení a vybavení.

Další stanice „Severní pól“ obvykle začíná pracovat v dubnu a funguje 2 až 3 roky, dokud ledová kra nevstoupí do Grónského průlivu. Někdy musí být stanice předem evakuována v případě hrozby zničení ledové kry, na které se nachází. Výměna polárníků se provádí každoročně. Za celou historii stanic na severním pólu se nechalo unášet více než 800 lidí. Průměrný počet vědců na driftovací stanici je 15 lidí.

Všechny driftovací stanice "North Pole" jsou organizovány Arctic and Antarctic Research Institute (AARI).

Klasifikace unášecích stanic

V závislosti na přítomnosti osoby existují:

• lidmi obývané unášecí stanice
• automatické driftovací stanice.

Mezi stanicemi severního pólu existují dvě skupiny:

• stanice driftující na ledové tříšti (poměrně tenké a krátkodobé): SP-1 - SP-5, SP-7 - SP-17, SP-20, SP-21
• stanice driftující na ledových ostrovech (úlomky ledovce oddělené od pobřeží): SP-6, SP-18, SP-19, SP-22

Historie vzniku stanic "Severní pól"

Jedním z autorů prototypu driftovací stanice se může jmenovat spisovatel Jules Verne , který v románu " V zemi kožešin " popsal unášení skupiny lidí na ledové kře , která se odtrhla od pevniny na ní postavená obchodní stanice přes Severní ledový oceán směrem k Beringově průlivu. Vědecky podložená myšlenka využití ledového driftu (pohybování pod vlivem větru a proudů) ke studiu povahy oblastí s vysokou zeměpisnou šířkou Severního ledového oceánu patří F. Nansenovi , který jej prakticky realizoval na Framu v roce 1893 -1896 .

Potřeba organizovat unášecí stanice je způsobena nedostatkem půdy v centrální části Severního ledového oceánu vhodného pro zřízení stálých pozorovacích stanovišť.

Oficiální otevření první driftovací stanice na světě SP-1 se konalo 6. června 1937 , 20 km od severního pólu. Expedice trvala 9 měsíců (274 dní), ledová kra urazila více než 2000 km. Ledoborec „Taimyr“ a „ Murman “ odstranil čtyři zimáky 19. února 1938 za 70. zeměpisnou šířku, několik desítek kilometrů od pobřeží Grónska .

SP-2 (vedoucí - M. M. Somov) pracoval od 1. dubna 1950 do 11. dubna 1951 . Od té doby na ledu centrální Arktidy nepřetržitě fungují dvě nebo tři driftovací stanice a od dubna 1970 do října 1971 čtyři driftovací stanice. Tak tomu bylo až do července 1991, kdy svou práci v Arktidě ukončila poslední sovětská unášecí stanice, Severní pól-31 .

V březnu 2003 se vláda Ruské federace rozhodla obnovit výzkumný program z unášecích stanic "Severní pól" a 25. dubna 2003 byla otevřena první ruská unášecí stanice " Severní pól-32 ". Program unášecí stanice je realizován " Arctic and Antarctic Research Institute " ("AARI") Roshydromet . Od roku 2013 byl program kvůli změně klimatu a sníženému financování opět pozastaven.

Sovětské a ruské driftovací stanice

Automatické unášecí stanice

Unášecí stanice s lidskou posádkou jsou schopny provádět širokou škálu výzkumů, ale jejich příprava a údržba je poměrně nákladná. Jedna stanice navíc zkoumá jen malou oblast oceánu a pro účely meteorologie a hydrologie je nutné znát pohyb ledu, proudů a počasí na rozsáhlém území, tedy v poválečném období. , byly v SSSR vyvinuty neobydlené automatizované stanice DARMS (Drifting automatic radio meteorological station).

Instalace první automatické stanice byla provedena v roce 1948, od roku 1957 se rozšířily DARMS vyvinuté Jurijem Konstantinovičem Alekseevem, jejichž design byl v roce 1965 zajištěn autorským certifikátem SU 171609 A1. Každý rok AARI instalovalo 25-30 takových stanic na led z ledoborců a letadel na rozsáhlém území od Grónska po poloostrov Čukotka . Každá stanice fungovala autonomně asi rok.

Strukturálně je Alekseevovo DARMS založeno na duté kovové vertikální tyči procházející ledem. Pod ledem, na spodním konci tyče, jsou v utěsněné nádobě umístěny suché baterie a hodinový mechanismus, nad ledem jsou v různých výškách upevněny meteorologické přístroje, rádiový vysílač a rádiový přijímač . Na vrcholu stožáru je vertikální anténa vysoká až 12 metrů. Stabilitu zajišťuje stativ speciální konstrukce, který si zachovává tuhost při posunu ledu, ke kterému jsou připevněny tři anténní nástavce. Stanice vysílá v určitou dobu (1-3x denně) informace o síle, směru větru, teplotě a další údaje v morseově abecedě v rozsahu středních vln (při bouřce může být perioda rádiových přenosů snížena na deset minut). Dosah DARMS je asi 1500 km, přijímací stanice umístěné v centrech meteorologických oblastí Arktidy ( Amderma , Cape Chelyuskin , Cape Four Stolbov) provádějí radiový zaměření každé stanice, podle kterého je vytvořeno schéma je nakreslen pohyb ledu.

DARMS byl neustále vylepšován, navíc Alekseev vyvinul zjednodušenou verzi bez meteorologických přístrojů – „Radiovekha“, která sloužila pouze ke studiu ledové situace v Arktidě. [2] [3] [4]

Ve filatelii

• V roce 1938 byla vydána série známek "Letecká expedice na severní pól v roce 1937", věnovaná otevření první driftovací stanice na světě " Severní pól-1 ". První dvě známky této série (hodnoty 10 a 20 kopejek) označují trasu letu čtyř polárníků ke stanici. Třetí a čtvrtá známka (v hodnotách 40 a 80 kopejek) zobrazuje vlajku SSSR na severním pólu. [5]

• 1938 : Série známek věnovaných driftovací stanici "SP-1"

• V roce 1955 byla vydána série poštovních známek (č. 1851-1853) [6] věnovaných driftovacím stanicím severního pólu.
• Samostatná známka (č. 1893) byla vydána v roce 1956 [7] , současně věnovaná letecké poště SSSR , doručující korespondenci na unášecí stanice.

• Známky

• 1955 : Celkový pohled na nádraží. vrtulník " Mi-4 "

• 1955 : Celkový pohled na nádraží. vrtulník " Mi-4 "

• 1955 : Vědecká pozorování na stanici. Určení souřadnic driftu

• 1956 : Letecká pošta SSSR

• V roce 1958 byl vydán filatelistický blok SSSR - "Sovětská vědecká driftovací stanice" Severní pól "(č. 2229). [8] Blok obsahuje 4 identické známky v nominální hodnotě 1 rubl, opakující design a nominální hodnotu známka z roku 1955 (č. 1853) Na výzkumných unášecích stanicích „Severní pól“ byly známky série a bloku zrušeny zvláštními kalendářními razítky.

• 1958 : Poštovní blok SSSR

• V roce 1962 byl na stejném bloku proveden přetisk k 25. výročí stanice Severní pól-1 (č. 2694). [7]

Film

• Ze života na severním pólu. Dokumentární film . TSSDF ( RTSSDF ). 1987. 49 minut. Archivováno6. května 2016 naWayback Machine

Literatura

• Papanin I. , Krenkel E. , Shirshov P. , Fedorov E .. Devět měsíců na driftovací stanici "Severní pól". - M .: Státní nakladatelství politické literatury, 1938. - 234 stran.
• Papanin I. D. Život na ledové kře. Deník. - M .: nakladatelství "Pravda", 1938. - 224 stran.
• Papanin I.D. Led a oheň. - M .: Nakladatelství politické literatury, 1984. - 430 stran.
• Členové, Anatoly . Speciální zadání. - M .: Nakladatelství "Dětská literatura", 1977.
• Sanin, Vladimír . Pro ty, kteří driftují! // Římské noviny. - č. 23. - 1979.
• Ugryumov A.I., Korovin V.P. Na ledové kře na severní pól. Historie polárních driftovacích stanic. 2004 - 123 stran

Viz také

• Barneo
• polární stanice
• Severní pól (platforma)

Poznámky

1. ↑ Výsledky vědecké práce provedené na sezónní driftovací vědecké stanici "Severní pól-2015" (SP-2015) (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 4. prosince 2015. Archivováno z originálu 8. prosince 2015. (neurčitý) 
2. ↑ fisch1. DARMS systému Alekseev . Polar Post (29. března 2020 – 3. dubna 2020). Získáno 28. července 2020. Archivováno z originálu dne 28. července 2020. (Ruština)
3. ↑ Yu Gorbunov, V. Moroz. Využití driftovacích rádií a DARMS při vědecké podpoře mořských arktických operací  // Marine Fleet: journal. - 1968. - Červenec ( č. 7 ). - S. 28 . (Ruština)
4. ↑ K. K. Deriyugin, I. A. Stepanyuk. Autonomní lodní měřicí systémy // Mořská hydrometrologie . - Leningrad: Gidrometeoizdat, 1974. - S. 28-30. — 392 s. (Ruština)
5. ↑ Kvartblok SSSR 1938 (Expedice na severní pól) . Stamp-up: Vše o filatelii, poštovní známky, pohlednice a další (2. února 2012). Datum přístupu: 28. února 2012. Archivováno z originálu 2. června 2012. (neurčitý)
6. ↑ Série poštovních známek SSSR "Sovětská vědecká unášecí stanice "Severní pól" . Filatelie. Katalog poštovních známek SSSR 1918-1991 . Datum přístupu: 28. února 2012. Archivováno 2. června 2012. (neurčitý)
7. ↑ 1 2 Polar Post . Nakladatelství "Marka Ukrainy". Datum přístupu: 28. února 2012. Archivováno z originálu 2. června 2012. (neurčitý)
8. ↑ Severní pól // Velký filatelistický slovník / N. I. Vladinets, L. I. Iljičev, I. Ya. Levitas, P. F. Mazur, I. N. Merkulov, I. A. Morosanov, Yu K. Myakota, S. A. Panasyan, Yu. M. Rudnikov, M. V. Abs Yabs, Yabs ; pod celkovou vyd. N. I. Vladints a V. A. Jacobs. - M . : Rozhlas a komunikace, 1988. - 320 s. - 40 000 výtisků.  — ISBN 5-256-00175-2 .

Odkazy

• Tisková zpráva Roshydrometu "70 let uplynulo od začátku legendárního driftu stanice" Severní pól - 1 ""  (nepřístupný odkaz)
• Unášecí stanice „North Pole“ (1937, 1950-1991, 2003-2008) Archivováno 4. prosince 2011 na Wayback Machine
• Unášecí stanice - článek z Velké sovětské encyklopedie . 
• TSB o stanicích SP
• Unášecí stanice "North Pole - 8" Archivováno 21. září 2016 na Wayback Machine
• Driftovací stanice "North Pole - 31" Archivováno 22. září 2016 na Wayback Machine
• Videoreportáž SP-36