Zhilenko, Irina Vladimirovna

Irina Zhilenko
ukrajinština Irina Zhilenko
Irina Vyšeslavská . Portrét Iriny Zhilenko (1969)
Jméno při narození	Iraida Vladimirovna Zhilenko
Datum narození	28. dubna 1941( 1941-04-28 )
Místo narození	Kyjev , Ukrajinská SSR , SSSR
Datum úmrtí	3. srpna 2013( 2013-08-03 ) (ve věku 72 let)
Místo smrti	Kyjev , Ukrajina
Státní občanství	SSSR → Ukrajina
obsazení	básník , prozaik , esejista, memoárista
Žánr	příběh , texty , esej
Jazyk děl	ukrajinština
Ceny
Ocenění

Irina (Iraida) Vladimirovna Zhilenko ( 28. dubna 1941  – 3. srpna 2013 ) – ukrajinská básnířka, prozaička a esejistka, autorka knihy memoárů. Laureát Národní ceny Ukrajiny Tarase Ševčenka (1996).

Historie

Narodila se 28. dubna 1941 v Kyjevě . Dětství Iriny Zhilenko prošlo v Čerkaské oblasti . Její rodiče zemřeli ve druhé světové válce. Po válce se opět vrátila do Kyjeva. Po absolvování školy nastoupila na večerní oddělení filologie na T. G. Shevchenko KSU , pracovala jako učitelka v mateřské škole. 1964 absolvent vysoké školy . Řadu let pracovala v redakcích novin „Mládež Ukrajiny“, „Literární Ukrajina“, časopisu „Ranok“ (Ráno). Manželka ukrajinského prozaika Volodymyra Drozda .

Kreativita básnířky

Poezii začala psát již v raném věku. Na počátku své tvorby byla ovlivněna ruskými symbolisty .

Významné místo v díle básnířky je věnováno obrazu ženy a její přirozenosti. Místo ženy v mikrokosmu poezie Iriny Zhilenko je místem lásky, matky, asistentky, tvůrce sítě vztahů, na které zase spoléhá ona, stejně jako básnířka, estétka. Lyrická hrdinka poezie I. Žilenka do značné míry odráží tradiční ukrajinský stereotyp ženskosti , i když v pozměněné podobě.

• • "Evangelium pro poslední"

I. Zhilenko je autorem řady děl pro děti:

• romány pro děti „Dva za dva staré kulbabtsі“ („Dvakrát dva se rovná pampeliška“) (1983) a „Nový příběh o dveřích, které tam nejsou, a o těch, kteří se zdají mít slitování s číslem“ („ Novoroční příběh o dveřích, které neexistují, a o tom, jak užitečné je někdy získat špatné číslo”) (1986).
• sbírky dětských básní „Reach the Spikelets“ (1964), „Vulichka moje dětinskost“ (1979), „Příběhy bufetového trpaslíka“ (1985).

V roce 2011 vydalo kyjevské nakladatelství „Smoloskip“ („Pochodeň“) knihu vzpomínek Iriny Zhilenko „Homo Feriens“ (rus. Muž oslavující ), obsahující mnoho epizod z historie ukrajinských „šedesátých let“ – ukrajinského hnutí národně-kulturního odboje v SSSR. Předtím byly vzpomínky básnířky publikovány v literárním a veřejném časopise Suchasnist (Modernity) koncem 90. let a začátkem 21. století.

Díla I. Žilenka byla přeložena do mnoha jazyků včetně ruštiny. A tak v roce 1990 vydalo nakladatelství "Dětská literatura" pohádku Iriny Zhilenko "Dvakrát dva rovná se pampeliška" v překladu I. Medveděvy, která je kontaminací vzpomínek na poválečné dětství knihomolskou mytologií.

Ocenění

• Cena pojmenovaná po V. N. Sosyurovi (1987) - za knihu básní "The girl on the cool"
• Státní cena Tarase Ševčenka (1996) - za kolekci "Vechirka ve starém vinařství"
• Řád princezny Olgy III. stupně (Ukrajina, 2001) [1]

Poznámky

1. ↑ Dekret prezidenta Ukrajiny ze dne 15. října 2001 č. 978/2001 „O jmenování spisovatelů suverénními městy Ukrajiny“ . Datum přístupu: 11. června 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)

Odkazy

• Dovіdnik laureáti Národní ceny pojmenované po. Taras Shevchenko: Zhilenko Iryna (Iraida) Volodymyrivna  (nedostupný odkaz)  (ukr.)