Behind the Matches (film)

" Behind the Matches " ( fin. Tulitikkuja lainaamassa ) je filmová adaptace stejnojmenného příběhu od Mayu Lassila . Existuje ve dvou verzích: ve finštině a ruštině, a to platí i pro písničky, které ve filmu zazní. Verze upravená Orkem je delší, v Gaidaiově verzi chybí několik scén. Premiéra se konala v Helsinkách v březnu 1980 a v Moskvě 22. září téhož roku.

Příběh byl dříve natočen ve Finsku v roce 1938.

Děj

Antti Ihalainen žil šťastně na farmě v obci Liperi se svou ženou Annou-Lisou. Jednou, když v domě Ihalainenů došly sirky a nebylo co rozdělat, aby si uvařili Finy tak milovanou kávu, poslala ho Anna-Lisa ke svému sousedovi Hyvärinenovi pro sirky.

Tento úkol by byl přesně splněn, kdyby Ihalainen cestou nepotkal svého starého přítele Jussiho Vatanena. Vdovec Jussi požádal Ihalainena, aby si pro něj naklonil Hyvärinenovu dceru Annu-Kaisu. Když přišel navštívit Hyvärinena, dlouho svého přítele chválil a nakonec pronesl drahocenná slova: "Ale neměla by si Anna-Kaise vzít Jussiho Vatanena?" Hyvärinenové byli tímto nápadem velmi nadšení. Antti okamžitě zapomněl, jaký byl původní účel jeho návštěvy Hyvärinenu, a vrátil se bez zápalek.

Mezitím krejčí Tahvo Kenonen z nedalekého města v opileckém rozhovoru se zákazníkem řekl, že už dávno se mu líbila Anna-Lisa, ale Antti Ihalainen byl před ním. Tahvo Kenonen přemýšlí o tom, že uvidí svého starého milence.

Mezitím Ihalainen informuje Jussiho o úspěšném dohazování a přátelé se rozhodnou jet do města Joki  nakoupit dárky pro rodinu nevěsty, včetně chlebového vína (vodky) pro staříka Hyvärinena. Aby si Jussi na tento produkt nekoupil novou láhev, našel ve skříni starou.

Musím říct, že kamarádi Antti a Jussi jsou „svázáni“ pitím už 10 let. Faktem je, že se pak před 10 lety opili, pěkně pohádali s mlynářem [1] , zlomili mu čtyři žebra a jako náhradu za morální a fyzickou újmu, aby se vyhnuli soudnímu sporu, dát oběti čtyři krávy – krávu za každé zlomené žebro. Od té doby se zařekli, že nebudou pít.

Jako hřích právě v té lahvičce ( shtof ) byla ještě asi polovina obsahu („Ano, je tu jen pár kapek“). I když se Jussi zpočátku nabídl, že „tohle bahno vyleje“, kamarádi to nakonec nevydrželi a porušujíce slib, všechno sfoukli do dna, načež se opilí vydali do města. Krejčí Tahvo Kenonen, který na ně narazil, byl zastrašen a málem zbit. Slavný žvatlář a drbna Ville Huttunen, který na ně také cestou narazil, jim v žertu řekl, že jedou do Ameriky, kde snad zůstanou navždy. Huttunen rychle šířil zprávy po celém regionu.

Fáma se dostala i k uším Anny-Lizy, kterou už začalo trápit, proč se její manžel tak dlouho nevrátil od sousedů. A inspirován touto zprávou, Tahvo Kenonen spěchá, aby podal nabídku k sňatku „zbylé vdově“ Anně-Lise. V tuto chvíli Antti a Jussi, když dorazili do města, nespěchají, aby se vrátili domů. Když se Ikhalainen konečně po všech svých dobrodružstvích přesto vrátil domů a viděl nového „manžela své ženy“, ukázalo se to stranou ...

Obsazení

Filmový štáb

• Scénář: Leonid Gaidai, Tapio "Roy" Vilpponen, Vladlen Bakhnov , Risto Orko
• Režie: Leonid Gaidai
• Finský režie: Risto Orko
• Kamera: Sergey Poluyanov
• Scénografie: Felix Yasiukevich, Tapio Vilpponen
• Skladatel: Alexander Zatsepin
• Text písně: Yuri Entin

Kniha a film

• Ve filmu jsou „spojeny“ dvě postavy knihy – sousedka Ikhalainenů Miina Sormunen, „která náhodou přišla na návštěvu“ a kovářova žena Maya-Lisa (která přišla k Anně-Lise pít vodu).
• Prase „nikoho“ ve filmu má známky majitele – zářezy na uších. Podle knihy se prase ztratilo obchodníkem s vepřovým masem projíždějícím městem.
• V příběhu Mayu Lassila to nebyly hlavní postavy, kdo utrpěl „ztroskotání“, ale krajané se rozhodli, že to byli Ihalainen a Vatanen, kdo se utopil.

Filmové písně

• „Jak dobré je stoupat do oblak“ (provádí Iosif Kobzon )
• "Zatraceně ty, kteří mají na boku mašli" (v podání Evgeny Leonov a Vjačeslav Innocent )

Natáčení

Na mapě Finska jsou Liperi , Yoki a Kiihtelus , - v provincii Severní Karélie . Natáčení probíhalo ve městě Porvoo . Autorem ruského překladu příběhu, o který se autoři ruského textu filmu opírali, je Michail Zoshchenko . Vznik filmu byl vlastně načasován tak, aby se krylo s 25. výročím zvláštních vztahů mezi SSSR a Finskem.

Poznámky

1. ↑ V knize je místo mlynáře jako oběť uveden rolník Niiranen.
2. ↑ Podle memoárů I. Frolova zpočátku text od autora četl Rostislav Plyatt , ale bylo rozhodnuto jej nahradit.

Literatura

• Maria Pupsheva. Gaidai ze Sovětského svazu . - EKSMO, 2002. - S. 375-378. — 444 s. — ISBN 9785699015559 .

Odkazy

• Bataen N. "Jak Anti chodil na zápasy." "Sovětská kultura" 1979, 9. října

Tematické stránky	AllMovie ČSFD Filmová spřízněnost Internetová filmová databáze