Zavaritskit

Zavaritskit

Šedý zavarickitový krystal s polokovovým leskem. Zorné pole - 3 mm
Vzorec (Bio)F
Fyzikální vlastnosti
Barva Šedá
Barva čárky šedo bílá
Lesk tučné, polokovové
Průhlednost neprůhledný
Tvrdost 2-2,5
Hustota 7,88-9 (průměr 8,44) g/cm³
Krystalografické vlastnosti
Syngonie čtyřúhelníkový
Optické vlastnosti
Index lomu na = 2,210 , np = 2,213
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Zavaritskit  je vzácný minerál z třídy halogenidů , oxyhalogenid bismutu s chemickým vzorcem (BiO)F. Pojmenován na počest sovětského geologa a petrografa , akademika Akademie věd SSSR Alexandra Nikolajeviče Zavaritského [1] . Objeven v roce 1962 sovětskými vědci [2] .

Popis

Zavaritskit je šedý minerál s mastným nebo polokovovým leskem; neprůhledné, jen mírně průsvitné ve velmi malých zrnech [1] . Minerální prášek je jemně rozptýlený, bezbarvý [3] . Proces krystalizace zavaritskitu probíhá ve čtvercovém systému, díky kterému minerál tvoří poměrně jemnozrnné práškové kryptokrystalické agregáty [1] .

Minerál byl nalezen spolu s bismutinem , topazem , fluoritem aj. v oxidované zóně ložiska Sherlovogorsk v Transbaikalii [1] , poprvé popsané v roce 1962 E. I. Dolomanovou, V. M. Senderovou a M. T. Yančenkem [4] . Je to jeden z oxidačních produktů bismutinu [3] [5] , je extrémně vzácný [5] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 Zavaritskit // Euclid - Ibsen. - M .  : Sovětská encyklopedie, 1972. - ( Velká sovětská encyklopedie  : [ve 30 svazcích]  / šéfredaktor A. M. Prochorov  ; 1969-1978, v. 9).
  2. ↑ Zavaritskit  (německy) . Mineralienatlas Lexicon. Získáno 15. dubna 2012. Archivováno z originálu 16. května 2012.
  3. ↑ 1 2 Zavaritskit // Geologický slovník: ve 2 svazcích / Ed. K. N. Paffengolts a další - M .: Nedra , 1978. - T. 1 (A-M). — 486 s. - 40 000 výtisků.
  4. ↑ E.I. Dolomanová, V.M. Senderová, M.T. Jančenko. Zavaritskit (BiOF) - nový minerál ze skupiny oxyfluoridů  // Zprávy Akademie věd SSSR . - 1962. - T. 146 , č. 3 . - S. 680-682 .
  5. ↑ 1 2 Yakhontova L. K., Zvereva V. P. 1.14. Halogenidy // Základy mineralogie hypergeneze: Proc. příspěvek / Resp. vyd. d.g.-m. n. S. A. Scheka. - Vladivostok: Dalnauka, 200. - 331 b. — 5−7442−1235−3 výtisků.

Literatura

Odkazy