Zákon Fortunatova-de Saussura

Fortunatov-de Saussureův  zákon je akcentologický zákon objevený nezávisle F. F. Fortunatovem (1895) a F. de Saussurem (1896) a relevantní pro protobaltsko -slovanský jazyk . Podle tohoto zákona se přízvuk přesunul z neakutní slabiky na další slabiku, pokud nesl akutní intonaci [1] [2] [3] .

Při analýze účinku Leskinova zákona v litevštině dospěli Fortunatov a de Saussure k závěru, že 4 litevská paradigmata lze redukovat na 2 (2. je odvozeno od 1. a 4. od 3.) [4] [5] .

Litevská přízvuková paradigmata na příkladu deklinace I podstatných jmen výras "člověk", rãtas "kolo", lángas "okno", nãmas "dům" [6] :

Polský lingvista E. Kurilovich popřel zákon Fortunatov-de Saussure na základě toho, že podle jeho názoru by nepřízvučné slabiky nemohly nést tónové rozdíly. Tento postoj však nenašel podporu u jiných vědců. Navíc opozice mezi akutním a cirkumflexem nebyla nutně vyjádřena v opozici k vzestupné intonaci sestupné, ale mohla spočívat v opozici glotalizovaných slabik k neglotalizovaným [7] .

H. Stang a po něm F. Kortlandt , R. Derksen, V. G. Sklyarenko a mnoho dalších moderních akcentologů popírají fungování Fortunatov-de Saussureova zákona v praslovanštině [8] [9] [10] [11] . Zároveň představitelé moskevské akcentologické školy (V. A. Dybo, S. L. Nikolaev) v rámci jedné z vlastních alternativních rekonstrukcí praslovanské akcentologie akceptují účinek zákona Fortunatov-de Saussure v praslovanštině [ 12] .

Poznámky

1. ↑ Collinge NE Zákony indoevropštiny. - Amsterdam - Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 1985. - S. 149.
2. ↑ Derksen R. Etymologický slovník slovanského zděděného lexikonu. - Leiden - Boston: Brill, 2008. - S. 9.
3. ↑ Širokov O. S. Fortunatova—Saussureův zákon // Lingvistický encyklopedický slovník / Šéfredaktor V. N. Yartseva . - M .: Sovětská encyklopedie , 1990. - 685 s. — ISBN 5-85270-031-2 .
4. ↑ Dybo V. A. Slovanská akcentologie. — M. : Nauka, 1981. — S. 11.
5. ↑ Olander Th. Balto-slovanská akcentní mobilita . - Berlín-New York: Mouton de Gruyter, 2009. - S.  110 . - ISBN 978-3-11-020397-4 .
6. ↑ Mathiassen T. Krátká gramatika litevštiny. - Columbus: Slavica Publishers, Inc., 1996. - S. 42-43. - ISBN 0-89357-267-5 .
7. ↑ Olander Th. Balto-slovanská akcentní mobilita . - Berlín-New York: Mouton de Gruyter, 2009. - S.  110-112 . - ISBN 978-3-11-020397-4 .
8. ↑ Dybo V. A. Srovnávací-historická akcentologie, nový pohled: o knize V. Lefeldta „Úvod do morfologického konceptu slovanské akcentologie“ // Otázky lingvistiky. M., 2006. č. 2, s. 6
9. ↑ Kortlandt, F. Balto-slovanské zvýraznění znovu. // Studia germánské, indoevropské a indouralštiny (Leiden Studies in Indo-European 17), Amsterdam & New York: Rodopi, 2009, s. 345
10. ↑ Derksen R. Úvod do dějin litevské akcentace // Studia slovanské a obecné lingvistiky. - 1991. - T. 16 . — str. 56.
11. ↑ Sklyarenko V. G. K historii paradigmatu slovanského mobilního přízvuku // Otázky lingvistiky, 1991, č. 6, s. 75
12. ↑ Dybo V. A. Srovnávací-historická akcentologie, nový pohled: o knize V. Lefeldta „Úvod do morfologického konceptu slovanské akcentologie“ // Otázky lingvistiky. M., 2006. č. 2, s. 15