| Hieronym z Moravy | |
|---|---|
| Datum narození | kolem 1250 [1] |
| Datum úmrtí | ne dříve než 1271 |
| obsazení | hudební teoretik , spisovatel |
Hieronymus de Moravia, Jerom z Moray (Hieronymus de Moravia, Jerom z Moray) (roky narození a úmrtí neznámé), hudební teoretik 13. století, dominikánský mnich , autor Traktátu o hudbě (kolem 1275).
Podle hypotézy Michela Hugla (1994) pochází Jerome ze skotského kláštera Elgin ( region Murray ); podle obecně uznávané tradiční verze - z Moravy . Soudě podle širokého povědomí autora, objemu a závažnosti materiálu v pojednání, Jerome pracoval ve Francii, možná na univerzitě v Paříži . "Pojednání o hudbě", napsané v žánru summation , tvrdí, že pokrývá všechny hudebně-teoretické problémy své doby - od definice hudby, pythagorejské hudební aritmetiky, typologie a modálního systémuGregoriánský chorál („hladký chorál“, cantus planus) až po nejnovější formy a žánry moderní hudby. Hlavní autority Jeronýma jsou Boethius (Jerome doslovně přepsal některé kapitoly svého pojednání „Základy hudby“), John Cotton , Al-Farabi a Thomas Akvinský .
„Pojednání o hudbě“, určené samotným Jeromem jako kompilaci, obsahuje (v kap. 26) čtyři hlavní interpolace věnované polyfonii – anonymní pojednání „Dobře známá informace o výškách“ (Discantus positio vulgaris), pojednání „O odměřené hudbě “ (De musica mensurabili) Johna de Garlanda , „Technika měřeného chorálu“ (Ars cantus mensurabilis) Franca z Kolína nad Rýnem , „Motetová technika ve zkratce“ (Ars motectorum compilata breviter) Petra Pikardie – a dominikánský tonarius (v kap. 22).
Spolu s interpolacemi a četnými citacemi kompilací obsahuje Jeromeovo dílo původní vědecké poznatky a důkazy středověké hudební praxe.
V 9. kapitole, která vymezuje předmět hudby (subiectum musicae) a její materiál (materia), se Jeronýmovo uvažování opírá o definici teologie (sacra doctrina) ze Summa teologie Tomáše Akvinského. Jeroným převrací text Tomáše a nahrazuje „Bůh“ (Deus) slovem „diskrétní <tj. pitch-defined> zvuk "(discretus sonus), a prohlašuje materiál hudby "závaží a stupnice aplikované na zvuk" (na paralelním místě s Tomášem: "věci, znamení, vykupitelský čin a celý Kristus, tj. hlava a členové") .
Kapitoly 24–25 poskytují jedinečné praktické pokyny pro skládání („skládání“) a provádění flow chorálu . Mezi způsoby zdobení chorálu patří reverberatio (dosl. „odraz“; appoggiatura [nepřipravená retence] na krátkou dobu) a flos (dosl. „květina“; vibrato nebo trylek s horním pomocným zvukem). Jerome tvrdí, že technika melodické a rytmické variace chorálu (zejména zdobení) je použitelná i pro polyfonní hudbu.
Kapitola 28 obsahuje cenné poznámky o ladění a technice hry na (dvoustrunný) rebec a (pětistrunný) viel , vč. poprvé v západoevropské historii je popsáno použití bourdonské struny (bordunus).