Ishoyab I - patriarcha Církve Východu od roku 582 do roku 595.
Ishoyab se narodil v provincii Beit Arbaye ( Beit 'Arbayē ) a byl vzděláván ve slavné škole Nisibin během jejího rozkvětu [1] .
Po smrti patriarchy Ezechiela , se souhlasem sasanského šáhinšáha Ormizda IV ., přešla moc na Ishoyaba. Zpráva kronikářů, že Ishoyab byl poslán jako vyslanec k byzantskému císaři Mauriciovi (582 - 602), kterému vypověděl své vyznání víry a byl přijat do církevního společenství , není snad spolehlivá [2] .
Ve čtvrtém roce svého pontifikátu Ishoyab zorganizoval koncil v Seleucii , kterého se zúčastnili 2 metropolité a 20 biskupů . Někteří biskupové se tohoto setkání odmítli zúčastnit: Šimon z Nisibis byl stoupencem Khnany z Adiabene odsouzeného na tomto koncilu , Řehoř z Revardashirského a jeho příznivci, možná v té době bojovali za oddělení své církve od Seleucie . 31 kánonů přijatých tímto koncilem má velký význam pro rozvoj východního církevního práva . První kanovník koncilu odsoudil monofyzity . Druhý byl namířen proti Hananě a všem těm, kteří odmítli přijmout výklad Theodora z Mopsuestie . Církev Východu tak ve sporu o tři kapitoly zaujala opačný postoj než většina církví křesťanstva [3] .
V událostech, které následovaly po svržení Ormizda IV. – povstání Bahrama Chubina a nástup Khosrova II . k moci , Ishoyab nepodporoval ani jednu stranu. Výsledkem bylo, že po nástupu Chosrova byl patriarcha nucen uprchnout k Arabům a ukrýt se u nedávno pokřtěného lakhmidského vládce Numana III . Ishoyab zemřel po nemoci poblíž Hira [4] . Sabrisho I. byl jeho nástupcem .