Královský kodex (starší Edda)

Královský kodex ( lat.  Cōdex Rēgius ; islandsky Konungsbók ,  lit. „Královská kniha“) je staroseverský rukopis, ve kterém se dochoval starší Edda a který je hlavním zdrojem většiny básní v něm obsažených. Symbol - GKS 2365 4to . V odborných textech je tento rukopis obvykle zkrácen jako [R] pro Cōdex Rēgius , nebo [K] pro Konungsbók . [jeden]

Popis

Cōdex Rēgius měří 19 x 13 cm a skládá se ze 45 pergamenových listů, 8 dalších listů se ztratilo. Z 31 dochovaných písní je 11 běžně označováno jako písně o bozích , zatímco zbývajících 20 se nazývá epické písně nebo písně o hrdinech . [2] .

Kodex byl napsán kolem 70. let 13. století, ale obsah je mnohem starší. Na základě paleografických údajů se má za to, že rukopis starší Eddy byl kompletně sepsán jedním autorem na Islandu, pravděpodobně v polovině 13. století, na základě původních protografů [3] . Zatímco autor je neznámý, i když existují náznaky, že autor. ale spíše Samund Sigfusson (1056-1133) může být kompilátorem. [čtyři]

O rukopisu nebylo nic známo až do roku 1643, kdy se jej zmocnil Brynjolfur Sveinsson , biskup ze Skaulholtu . V roce 1662 jej daroval dánskému králi Frederiku III . , odtud název. [3]

Rukopis byl dlouhou dobu uchováván v Královské knihovně v Kodani . Dne 21. dubna 1971 byl po moři v doprovodu vojenského doprovodu vrácen do své historické vlasti v Reykjavíku [5] , kde byl převezen na Arnie Magnusson Institute of Icelandic Studies [6] , a kde je nyní uložen.

Obsah

Velká mezera

Ztracené listy, známé jako velká mezera , by obsahovaly poslední část Sigrdriviných Orations a většinu Sigurdovy písně. To, co zbylo z poslední básně, se skládá z 22 slok takzvaného „ Fragmentu písně Sigurd “. Podle G. Adamse Bellows měla být původní velikost "Song of Sigurd" více než 250 slok.

Ztracený původní příběh přežívá ve Völsungově sáze v prozaické podobě se čtyřmi poetickými slokami.

Lacuna se stal inspirací pro anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena (1892–1973), který se pokusil převyprávět ztracené verše dramatu.

GKS 2367 4to

Jeden ze čtyř rukopisů Eddy Minor ( GKS 2367 4to ) je také známý jako Codex Rēgius . Rukopis se skládá z 55 pergamenových stran a pochází z počátku 14. století. GKS 2367 4to byl součástí stejného daru biskupa Brynjolfura Fridrichu III. jako rukopis GKS 2365 4to. Tato část Královského zákoníku byla vrácena Islandu v roce 1985, kde je uchovávána v Institutu Arnie Magnussona pro islandská studia.

GKS 1157 fol.

Rukopis GKS 1157 fol., který obsahuje téměř úplný text islandské právnické knihy „ Šedá husa “, se také nazývá Cōdex Rēgius nebo Konungsbók a je uložen v Královské knihovně Dánska v Kodani.

Poznámky

1. ↑ Margaret Clunies Ross, Stará islandská literatura a společnost , Cambridge University Press , 2000, ISBN 0-521-63112-2 s. 151.
2. ↑ Margaret Clunies Ross, Historie staroseverské poezie a poetiky , DS Brewer, 2011, str. 7.
3. ↑ 1 2 Hávamál  : tradução comentada do Nórdico Antigo para o Português = Hávamál  : komentovaný překlad ze staré norštiny do portugalštiny Archivováno 24. října 2016 na Wayback Machine / Elton OS Medeiros. // Mirabilia: Revista Eletrônica de História Antiga e Medieval. - 2013. - č. 17. - str. 547. - ISSN 1676-5818
4. ↑ Katherine Holman (2003), Historický slovník Vikingů , Scarecrow Press, str. 69. - ISBN 0-8108-6589-0
5. ↑ Greenfield J. Islandské rukopisy  // Návrat kulturních pokladů. — 2. úprava. - New York: Cambridge University Press, 1996. - S. 38. - 351 s. — ISBN 0-521-47746-8 .
6. ↑ Hávamál  : tradução comentada do Nórdico Antigo para o Português = Hávamál  : komentovaný překlad ze staré norštiny do portugalštiny Archivováno 24. října 2016 na Wayback Machine / Elton OS Medeiros. // Mirabilia: Revista Eletrônica de História Antiga e Medieval. - 2013. - č. 17. - str. 548. - ISSN 1676-5818

Odkazy

• Faksimile kopie rukopisů GKS 2365 4to a GKS 2367 4to
• Codex Regius L (019)