Lucina

Dlaha ( dranočka , třísky ) - tenký dlouhý odřezek suchého dřeva, určený k podpalování kamen nebo k osvětlení chaty [1] .

Pro získání třísek se polena štípala, to znamená, že se dělila na třísky. K tomu jim mohl posloužit speciální velký sekací nůž , obyčejný nůž nebo sekera do trouby . Pro získání více světla bylo spáleno několik pochodní současně. Byly upevněny ve světle - speciálním kovovém zařízení, které se  spodním špičatým koncem zarazilo do klády nebo jiného stojanu . Pod třísku byla umístěna nádoba s vodou. Voda odrážela světlo a také chránila před požárem, který by mohl způsobit padající uhlíky. Jako výchozí materiál pro svítilnu byla smola vysoce ceněna , díky pryskyřičným terpenům obsaženým ve dřevě poskytovala stabilní a jasný, i když kouřový plamen .

Použití

Popis pochodně lze nalézt v dopise Valaamského staršího o záměrech publikovat jeho dopisy .

„Tehdy ještě nebyl petrolej , v noci se v chatě pracovalo s třískou. Pozoroval jsem oheň, vložil třísku do světla a uhlíky padaly do připravené vany s vodou .

Luchin se v každodenním životě rolníků používal až do počátku 20. století, kdy je vytlačily modernější způsoby osvětlení - svíčky , petrolejové a olejové lampy , později elektrické osvětlení . Důvodem byla přílišná odlehlost některých malých vesniček - nebylo možné tam natáhnout elektrické sítě, přičemž přednostmi svítilen byla jejich jednoduchost a dostupnost.

Pochodeň se také používá k zapalování ohně.

Ve folklóru

V ruštině existuje výraz " Kuřárna žije ." Podle autorů Slovníku ruské frazeologie je tento obrat fragmentem tradiční herní formule. Tato lidová hra spočívala v předávání zapálené nebo doutnající pochodně z ruky do ruky, dokud nezhasla. Hru doprovázela píseň:

Živá, živá kuřárna!
Živý, živý, ale ne mrtvý.
A naše kuřárna má dlouhé
nohy,
krátkou duši.

Kuřárna v této písni znamená hořící pochodeň (ze starého ruského slovesa kuriti  - „zapálit, rozložit oheň, doutnat, sotva hořet“). Starověcí lidé spojovali hořící oheň se životem a vyhasnutí ohně se smrtí. Obrat "Kuřárna žije!" S hrou jsem ztratil kontakt už dávno. Teď je to jen jeden z mnoha a mnoha nastavených výrazů, který je vyslovován s nádechem ironie, výsměchu.

V písni „Není to vítr, co ohýbá větev “ (text S. Stromilov, hudba A. Varlamov ) je taková sloka:

Muka mě vyčerpala,
hade Podkolodnaja! .. Shoř
, má pochodeň, vyhořím
s tebou!

Výroky

• Přijdou muka, protože není dříví ani tříska.
• Pochodeň s vírou, proč ne svíčka?
• Neviděl jsi mě v červený den a s pochodní.
• Podívejte se na něj za rudého dne v bílé košili a s třískou.
• Pošlete naši třísku k tanci!
• Nikoho nebijte pochodní: zaútočí sucho.
• Pochodeň praská a hází jiskry do špatného počasí.
• Svítilna praská, žár se skřípěním na baterce, k mrazu [1] .

Viz také

• Světets

Poznámky

1. ↑ 1 2 Dahl, 1880-1882 .
2. ↑ Dopisy Valaamského staršího . Získáno 18. března 2011. Archivováno z originálu dne 23. března 2011. (neurčitý)

Literatura

• Baranov D. A. et al. Luchina // Ruská chýše: Ilustrovaná encyklopedie. - Petrohrad. : Art-SPB, 2004. - S. 249. - 376 s.
• Luchina  // Výkladový slovník živého velkého ruského jazyka  : ve 4 svazcích  / ed.-comp. V. I. Dal . - 2. vyd. - Petrohrad.  : Tiskárna M. O. Wolfa , 1880-1882.
• Luchin  // Slovník ruského jazyka: ve 4 svazcích (Malý akademický slovník) / Ed. A.P. Evgenieva. - M .: Ústav ruského jazyka Akademie věd SSSR , 1981-1984.

Slovníky a encyklopedie	Britannica (online)