Faustovo odsouzení

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 27. dubna 2020; kontroly vyžadují 2 úpravy .
Opera
Faustovo odsouzení
Faustovo zatracení
Skladatel Hector Berlioz
libretista Hector Berlioz a Almir Jandonnière
Jazyk libreta francouzština
Zdroj spiknutí Faust
Žánr dramatická legenda
Akce 4 díly s epilogem
Rok vytvoření 1846
První výroba 6. prosince 1846 .
Místo prvního představení Paříž , Opera-komiks
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

„Faustovo zatracení“ ( fr.  La damnation de Faust ) je dramatická legenda Hectora Berlioze ve 4 částech, 7 scénách s epilogem na libreto , sestavená samotným Berliozem a Almirem Jandonnierem podle překladu Goetha ' Gerarda de Nervala. s tragédií Faust .

Premiéra se konala 6. prosince 1846 v Paříži v Opéra-comique .

Historie vytvoření

Berlioz se v roce 1828 seznámil s Goethovým Faustem v překladu Gérarda de Nervala. Podle samotného skladatele ho toto dílo šokovalo až do morku kostí. S knihou se nerozloučil, četl ji všude: doma, na ulici, v divadle. V roce 1829 vytvořil Osm scén z Fausta (opus 1). V roce 1846 se Berlioz k tomuto materiálu vrátil, zpočátku zamýšlel vytvořit „koncertní operu“, později se ustálil na názvu „dramatická legenda“.

První provedení v pařížské Komické opeře 6. prosince 1846 (Faust - Gustave Hippolyte Roger ) bylo přijato chladně kvůli polovičatému postavení díla: mezi operou a kantátou . Pravidelné uvádění Faustova zatracení začalo později, po prvních úspěšných inscenacích: koncertně - v roce 1877 v Paříži a na operní scéně - 18. února 1893 v Opeře v Monte Carlu .

Postavy

margarita mezzosoprán
Faust tenor
Mefistofeles baryton
hasič bas
pěvecký sbor

Libreto

Část první

Rovina v Maďarsku

Faust sám. Je ze všeho zklamaný. Jarní probouzení přírody ho netěší. Slyší zpěv a tanec rolníků, ale nemůže najít sílu sdílet jejich radost a zábavu. Ozývají se zvuky vojenského pochodu (Rakocziho pochod, který se proslavil). Fausta míjejí vojáci spěchající na bojiště. Tento pohled ho také nechává lhostejným.

Část druhá

Obrázek jedna. Faustova kancelář

Faust sedí sám ve své kanceláři. Je v hluboké depresi a chce spáchat sebevraždu, ale když zvedne ke rtům misku s jedem, zazní velikonoční hymnus, který Fausta zastaví. Najednou se objeví Mefistofeles. Pozve Fausta, aby se vydal na cestu, která zažene jeho touhu. Faust souhlasí.

Obrázek dva. Sklepní hostinec Auerbach v Lipsku

V krčmě je v plném proudu opilecké radovánky. Jeden z pijáků, Brander, zpívá "Song of the Rat". Mefistofeles odpovídá „Písní blechy“. Tato akce znechucuje Fausta. Apeluje na Mefistofela s žádostí, aby okamžitě opustil krčmu.

Obrázek tři. Zahrada na břehu Labe

Mefistofeles za pomoci zpívajících a tančících gnómů a sylf ponoří Fausta do snu, během kterého vyvolá vizi krásné ženy - Markéty. Faust se probouzí zamilovaný do krásné cizinky. Chce ji vidět ve skutečnosti. Mefistofeles a Faust se připojují ke skupině vojáků a studentů, kteří jsou na cestě do města, kde žije Marguerite.

Část třetí

Margaritin pokoj

Faust a Mefistofeles tajně vstoupili do domu Margarity. Skrývají se. Objeví se Marguerite. Zpívá píseň „King of Fula“ o věrnosti až za hrob. Mefistofeles vyvolává tančící duchy ohně a zpívá serenádu. Faust se představí Markétě. Přiznává, že takhle si svého milého představovala. Faust a Margarita zpívají milostný duet. Mefistofeles vstupuje s varováním, že Margaritina matka se nyní vrátí a milenci se musí rozejít. Faust a Mefistofeles odcházejí.

Část čtvrtá

Obrázek jedna. Margaritin pokoj

Margarita sedí sama u okna. Čeká na Fausta. Městem procházejí studenti a vojáci, ale Faust mezi nimi není. Už nepřijde.

Obrázek dva. Lesy a jeskyně

Faust se modlí k přírodě. Zase se nudí. Mefistofeles se objeví se zprávou, že Margarita omylem dala matce příliš mnoho prášků na spaní a zabila ji. Je ve vězení a zítra bude popravena. Faust je v zoufalství, žádá Mefistofela, aby zachránil Markétu. Souhlasí, ale až poté, co Faust podepíše dokument o předání své duše ďáblu. Faust podepíše papír, aniž by se podíval. Mefistofeles přivolává své kouzelné koně a jezdci se vydávají na cestu. Cestou potkávají skupinu lidí, kteří se modlí ke svaté Markétě . Když lidé viděli zachmuřené jezdce, zděšeně se rozprchli. Faust se také začíná obávat o fantastickou přírodu okolní krajiny. Mefistofeles nabízí, že zastaví. Když však Faust zaslechl zvonění zvonu, oznamující začátek popravy, zahodil všechny pochybnosti a let nad propastí pokračuje. Okolní krajina je čím dál strašlivější: prší krvavý déšť, podél silnice se povalují kostry. Konečně jezdci dosáhli svého cíle - to jsou brány pekla. Mefistofeles a Faust padají do pekla. Démoni jásají.

Epilog

Sbor zpívá o hrůzách pekelných a blaženosti nebes. Hlásí, že Faust je odsouzen a Margarita je odpuštěna.

Diskografie

Výchozí je původní francouzský text. Případy provedení díla v jiných jazycích jsou výslovně stanoveny. Videozáznamy jsou také specificky specifikovány (výchozí je zvukový záznam). Pořadí, ve kterém jsou uvedeni sólisté, je: Margarita, Faust, Mefistofeles, Brander.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
 Díla Hectora Berlioze
opery
Symfonická díla
liturgie
Sborová tvorba
Kantáty a písňové cykly
  • Řecká revoluce
  • Smrt Orfea
  • Erminia
  • Kleopatra
  • Smrt Sardanapalu
  • 5. května
  • Erigone
  • Letní noc