← 1949 1957 → | |||
Parlamentní volby v Německu (1953) | |||
---|---|---|---|
6. září 1953 | |||
Účast | 28 479 550 (86,0 %) ▲ 7,5 % | ||
Vůdce strany | Konrád Adenauer | Erich Ollenhauer | Franz Blucher |
Zásilka | CDU / CSU | SPD | FDP |
Přijatá místa | ▲ 243 | ▲ 151 | ▼ 48 |
hlasů | 12 443 981 (45,2 %) |
7 944 943 (28,8 %) |
2 629 163 (9,5 %) |
GB/BHE | D.P. | Zentrum | |
Vůdce strany | Valdemar Kraft | Heinrich Helwege | Johannes Brockmann |
Zásilka | OG/NIB | NP | Zentrum |
Přijatá místa | 27 | ▼ 15 | ▼ 3 |
hlasů | 1 616 953 (5,9 %) |
896,128 (3,3 %) |
217,078 (0,8 %) |
Volby do Bundestagu v roce 1953 jsou druhé demokratické volby ve Spolkové republice Německo (Západní Německo), které se konaly 6. září . Lídrem z hlediska počtu obdržených hlasů a počtu křesel v Bundestagu byla Křesťanskodemokratická unie . Kancléřem zůstal Konrad Adenauer [1] .
Tyto volby byly poslední před připojením Sárska k západnímu Německu v roce 1957.
Volební účast byla 86,0 % [1] .
Sociálně demokratická strana Německa (SPD) zahájila svou kampaň s novým kandidátem na post kancléře - Erichem Ollenhauerem , který se po smrti Kurta Schumachera stal předsedou strany a hlavním poslaneckým klubem, díky němuž mohla strana získat 28,8 % hlasů proti 29,2 % v předchozích volbách [2] .
CDU/CSU vedená Konradem Adenauerem získala 45,2 % hlasů proti 31,0 % obdrženým v předchozích volbách, což umožnilo vytvořit nejsilnější poslaneckou skupinu v parlamentu. Přestože CDU/CSU potřebovala k vytvoření koalice pouze jednu stranu, Adenauer se rozhodl pokračovat v koalici s FDP a DP, u moci od roku 1949, přičemž do ní zahrnul OG/NIB, což dalo Adenauerově vládě asi 2/3 všechny dostupné hlasy v parlamentu [3] .
Na rozdíl od předchozích voleb, kde byla 5% bariéra stanovena pouze na úrovni terénu, tyto začaly s praxí stanovení 5% bariéry na federální úrovni. Strana tak musela podle ustanovení mandátu z roku 1953 získat alespoň jeden volební obvod, aby nespadla pod nové bariérové podmínky. Od roku 1957 se počet okresů nutných k obejití bariéry zvýší na tři.
Neméně důležitý byl federální zákon o volbách z 25.6.1953, který zavedl druhé hlasování voličů [4] .
Podle Berlínského dokumentačního centra bylo 129 ze 487 poslanců Bundestagu druhého svolání bývalými členy NSDAP [5] .
Zásilka | Vůdce | hlasů | % | Místa | Δ |
---|---|---|---|---|---|
CDU (CDU) | Konrád Adenauer | 10 016 594 | 36,4 % | 191 | ▲ 76 |
SPD (SPD) | Erich Ollenhauer | 7 944 943 | 28,8 % | 151 | ▲ 20 |
FDP (FDP) | 2 629 163 | 9,5 % | 48 | ▼ 4 | |
CSU (CSU) | 2427387 | 8,8 % | 52 | ▲ 28 | |
Všeněmecký blok (GB/BHE) | 1 613 215 | 5,9 % | 27 | ▲ 27 | |
německá strana (DP) | 1 073 031 | 3,3 % | patnáct | ▼ 2 | |
KPG (KPD) | 611 317 | 2,2 % | 0 | ▼ 15 | |
Center Party (DZP) | 217 078 | 0,8 | 3 | ▼ 7 | |
jiný | 1 018 544 | 4,3 % | 0 |
Zbývající strany, které získaly křesla, byly GB/BHE, která vstoupila do Bundestagu s 5,9 % a 27 členy parlamentních skupin, a Německá strana (DP), která získala 3,3 % hlasů a 15 členů parlamentních skupin. Důvodem tohoto vítězství bylo nařízení o hlavním mandátu, které tak umožnilo minimálně 15 mandátů pro malé strany.
Zbývající tři poslanci přešli do Bundestagu ze Strany středu. Přestože získala pouze 0,8 % hlasů, mohla se spolu se svým kandidátem Brockmannem zúčastnit přímých voleb ve volebním obvodu Oberhausen, a postoupila tak spolu s kandidátní listinou do Bundestagu. Jedním z členů seznamu byl člen CDU Martin Heiks z Oberhausenu, který odmítl svou kandidaturu ve svém volebním obvodu ve prospěch centra a byl následně zvolen na státní listinu centra [1] .
získat přímou účast ve volebním obvodu Oberhausen, a proto postoupil spolu se seznamem kandidátů do Bundestagu. Jedním z členů seznamu byl člen CDU Martin Heiks z Oberhausenu, který se vzdal kandidatury ve svém volebním obvodu ve prospěch centra a byl následně zvolen na státní listinu centra. Přímo vstoupil také do poslaneckého klubu CDU/CSU.
Většina poslanců malých stran se kvůli novému prahu na federální úrovni nemohla dostat do parlamentu.
Volby a referenda v Německu | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Parlamentní volby |
| ||||||||||||
prezidentské volby |
| ||||||||||||
Volby do Evropského parlamentu |
| ||||||||||||
referenda |
|