Petrova proti Lotyšsku (4605/05), případ Evropského soudu pro lidská práva z roku 2014 týkající se postupu povolování transplantací orgánů . Případu se dostalo pozornosti mimo jiné v článku v Journal of Trafficking and Human Exploitation 1(2) 2017; odráží se také ve 3. vydání zákona Evropské úmluvy o lidských právech.
Jediným zástupcem stěžovatele v tomto případě byl právník z Rigy AV Kuzmin .
V květnu 2002 byl O. Petrov zraněn při dopravní nehodě. Po jeho smrti mu byly odebrány orgány k transplantaci. Petrovovi příbuzní nebyli informováni o právu vznést námitku proti odebrání orgánů. Státní instituce Lotyšska se neshodly na tom, zda je chování zdravotnického personálu legální, a nakonec v roce 2004 dospěly k závěru, že neexistují důvody pro trestní řízení.
Soud rozhodl, že lotyšská legislativa o odebírání orgánů nebyla formulována dostatečně přesně a neposkytovala odpovídající ochranu proti svévoli. V důsledku toho bylo porušeno právo na soukromí (článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech ). Soud nepovažoval za nutné samostatně posuzovat, zda byl porušen i zákaz nelidského zacházení (čl. 3 Úmluvy).
Soudce K. Wojtyczek předložil odlišné stanovisko, ve kterém rovněž dospěl k závěru, že došlo k porušení čl. 8, avšak s jinou motivací.
Rozsudek byl vydán dne 24.6.2014.
Ústavní soud Ruska při posuzování otázky souladu ustanovení zákona Ruské federace ze dne 22. prosince 1992 č. 4180-1 „O transplantacích lidských orgánů a (nebo) tkání s Ústavou Ruské federace “, odkázal na rozhodnutí ESLP ve věci Petrova proti Lotyšské republice, které se promítlo do Definice Ústavního soudu Ruské federace ze dne 10. února 2016 č. 224-O [1] .
Harris DJ, O'Boyle M., Bates EP, Buckley CM Zákon Evropské úmluvy o lidských právech . - Oxford University Press, 2018. - S. 503, 547. - ISBN 978-0-19-878516-3 .