Pole anizotropie

Anizotropní pole je koncept široce používaný k charakterizaci velikosti magnetické anizotropie .

Definice

Pole anizotropie lze zavést různými způsoby. Pro jednoosou anizotropii prvního řádu (uvažuje se pouze závislost na čtvercích složek vektoru magnetizace ) lze v systému CGS určit její sílu jako

H_{a}={\frac {K}{M_{s))},

kde je koeficient jednoosé anizotropie a je saturační magnetizace. Předpokládá se zde, že hustota energie anizotropie je vyjádřena v podmínkách samotného magnetizačního vektoru a nikoli jednotkového vektoru , kolineárního k němu. Jiná verze definice předpokládá poměr změny volné energie F při otočení magnetizace o 90: $K$ $Slečna$

H_{a}={\frac {F(\theta =\pi /2)-F(\theta =0)}{M_{s}V)),

kde je úhel natočení magnetizace, je objem [1] . $\theta$ $PROTI$

V závislosti na zvolené formě záznamu energie magnetické anizotropie lze v definici použít číselný faktor (např. ), aby pole anizotropie bylo rovno saturačnímu poli jednodoménové částice. ${\frac {1}{2))$

Velikost

Typické hodnoty anizotropního pole pro většinu jednoosých feromagnetik leží v rozmezí 10 3 -10 4 Oe [2] .

Poznámky

↑ Yi Liu; D Shindo; David J. Sellmyer. Příručka pokročilých magnetických materiálů. — New York: Springer, 2006. — S. 17. — 383 s. — ISBN 9781402079832 .
↑ O. V. Treťjak, V. A. Lvov, O. V. Barabanov. Fyzikální základy spinové elektroniky. - K . : Kyjevská univerzita, 2002. - S. 64. - 314 s. — ISBN 966-594-323-5 .

Literatura

Alex Hubert, Rudolf Schafer. Magnetické domény: Analýza magnetických mikrostruktur. — Správně. vyd. - Springer, 2008. - 714 s. — ISBN 978-3540641087 .