Mayská poezie je literární díla básnické formy, která po sobě zanechala civilizace Mezoamerických Mayů . Kvůli agresivní politice španělských dobyvatelů a katolické církve zůstaly pouze dva příklady mayské poezie. Po dlouhou dobu byla jediným zdrojem mayské poezie Píseň Itzá, dokud nebyly objeveny Písně ze Z'itbalche, které osvětlovaly mnohé mayské tradice. Sbírka obsahuje básně různého charakteru, což ukazuje na žánrovou pestrost mayské poezie.
Aztékové ovládali poloostrov Yucatán ve studovaném období mayské poezie (začátek 2. tisíciletí našeho letopočtu, po mayské krizi). Světská a náboženská poezie obecně byla tradiční pro kmeny Střední Ameriky [1] .
Z aztéckého jazyka se výraz „básník“ (azt. cuicani ) překládá jako „zpěvák“, to znamená, že básně byly často uváděny jako písně. Většina z těchto prací byla napsána v trochaickém tetrametru. Poezii starověkého Mexika lze zhruba rozdělit do několika žánrů [1] :
Stojí za zmínku, že mnoho aztéckých autorů svá jména neskrývalo a jsou známí [1] .
Mnoho sousedních kmenů přijalo tradice Aztéků. Na Maye měli malý vliv [1] .
Navzdory tendenci psát poezii mezi kmeny Mezoameriky nemohli výzkumníci v mayské civilizaci dlouho najít taková díla. Byl znám pouze epos "Píseň Itzá" z knihy " Chilam-Balam z Chumayel " [2] . K nám se však dostal ve zkreslené podobě kvůli negramotnosti písaře 18. století v této oblasti. S obtížemi se potýkali i překladatelé mayské literatury – neznali pořádně jazyk [3] [4] [5] . Text "Písně" obsahuje toltecismy - tradiční fenomén té doby [1] .
„Song of Itza“ složili zástupci kmene Itza během tažení proti městu Chakanputun . Bylo zamýšleno inspirovat válečníky, „společníky lorda Miskita“. Autor uvádí, že byl svědkem útoku a obsazení Chichen Itza koaličními silami Mayapan , Itzamal a Uxmal . Vše začíná bitvou u města Chikin-Cheen . Během bitvy byl zajat velekněz Hapai-Kan, později popraven v Uxmalu [6] . Po 222 dnech se nepřátelská armáda přiblížila k Chichén Itzá a ovládla ji a vyřadila odtud nepřátelské jednotky. Následující den (3 Kan), na hostině na počest velkého vítězství, byli zajatí nepřátelé obětováni bohům. Píseň zpívá o smrti jednoho z nich [1] .
Přestože prameny z 16. a 17. století zmiňují, že Mayové měli „písně složené v určité velikosti a mající jak epický, tak lyrický charakter“, žádná z nich se do naší doby nedochovala. Důvod je prostý – katolická církev viděla v předhispánské kultuře Mezoameriky, a tedy i v písních, jakousi ideologickou zbraň, a proto bojovala všemožnými metodami. V této souvislosti nelze nezmínit dekret z roku 1555, který říká, že „Indiáni by neměli zpívat písně zmíněné o jejich obřadech nebo dávných příbězích, dokud tyto písně neprozkoumá duchovenstvo nebo lidé, kteří dobře znají jazyk. Služebníci evangelia musí dbát na to, aby takové písně neobsahovaly nic světského“ [7] . Kvůli této pozici bylo mnoho děl mayského umění navždy ztraceno [1] .
Ukázalo se však, že katolíci v rozporu se svými plány nemohou zcela zničit mayskou kulturu. Specialista na mayský jazyk A. Barrera Vazquez vydal v roce 1965 zápisník z vesnice Tz'itbalche, sestavený v roce 1440, v němž lze nalézt velké množství mayské poezie [8] . Sbírku, stejně jako některé písně z ní, sestavil Ah-Bam, potomek ah-kull [1] (slovo, jehož významy jsou „prostředník“, „mistr obřadů“, „pozorovatel“ [9 ] ) Ts'itbalche. Název zápisníku je „Kniha tanců starověkých lidí, které se hrály zde, ve vesnicích, před příchodem bělochů“ [1] .
Sbírka obsahuje 15 děl různého obsahu - od kultovních písní určených k provedení při konkrétních rituálech až po ty lyrické. Píseň č. 4 je píseň, kterou dívky zpívaly během svatebního obřadu. Zmiňuje dříve neznámá mayská ženská božstva - Suhuy-Kaak, Sh'kam-Le-Ooch, Shah-Soot. Písně očíslované 7, 14 a 15 jsou lyrické milostné písně obsahující poetické snímky [1] :
Tvoje šaty jsou čisté a bílé, děvče!
Přijďte a potěšte nás svým smíchem,
ať je vaše srdce něžné,
nyní je čas radosti pro všechny lidi,
Stará se o tebe!
Píseň č. 15. Bez názvu
Autor se v písních snažil zprostředkovat krajinu, která hrdiny obklopuje, a situaci, která by odpovídala jejich náladě [1] :
krásný měsíc
Zvedla se nad les
A pohybuje se, zářící,
Uprostřed oblohy.
Tam ona zůstává,
Osvětluje paprsky
Jak planinu, tak les.
Fouká jemný vánek,
A vše kolem voní.
Přišli jsme sem
Do hlubin lesa, kam
nikdo nevidí
Co jsme přišli udělat
Píseň č. 7. Kai-Nikte
Básně č. 1 a 13 jsou spojeny s obřadem xcolomche [10] . Texty 2 a 11 jsou hymny, které chválí svítání nebo východ slunce, zatímco hymny 6, 9 a 10 chválí různá mayská božstva [1] . Z toho píseň 10 odráží některé z legend z „ Chilam-Balam “ a píseň 6 je věnována svátku na počest nového roku [9] . Kultovní rituální zpěvy (č. 3 a 12) spojené se svátkem příchodu nového roku nemohou upoutat pozornost. Stalo se, že posledních pět dní mayského roku bylo považováno za nešťastných. A v písni č. 8 sirotek naříká nad svým trápením [1] .
Většina básní v Songs from Tz'itbalche jsou sborové texty, což vysvětluje jejich úzké spojení s mayskými tanci a obřady, navíc jejich tradičním doprovodem bylo zpívání. Díla jsou psána jednoduchým a srozumitelným jazykem s velkým množstvím paralelismů – tradiční fenomén antické poezie. Báseň je emotivní a přitom přímo a živě vyjádřená, obrazy v nich jsou jasné a názorné. Psychologický rozbor byl stále nový a prakticky se nepoužíval. Základem děl je zobrazení vnějšího projevu pocitů a prostředí [1] .
Není možné identifikovat poetickou velikost, protože různé velikosti jsou v dílech aktivně kombinovány. Trochejský tetrametr charakteristický pro aztéckou poezii chybí v Písních z Tz'itbalche, což se badatelům zdá neobvyklé kvůli dominanci Aztéků na poloostrově během tohoto období. Ačkoli stále v některých okamžicích, jako je určitá specifická slovní zásoba a náboženské myšlenky, vliv Centrální plošiny je stále přítomen. Možná je slabost vlivu způsobena jasným rozdílem mezi mayskými jazyky a aztéckým nahuatlem [1] .
Žádné jiné zdroje aztécké poezie se nedochovaly. Snad se budoucím výzkumem podaří odhalit nové, dosud neprobádané body [1] .
Na konci 20. - začátku 21. století vznikala poetická díla i v mayských jazycích [11] .
Mayská literatura, včetně poezie, měla určitý vliv na indickou tradici v latinskoamerické literatuře 20. a počátku 21. století [12] . Tedy mexický spisovatel Antonio Medis Bolio(1884-1957) převyprávěl mayské legendy ve španělštině v knize „Země bažantů a jelenů“ ( španělsky La tierra del faisán y del venado , 1922) způsobem připomínajícím styl mayské poezie [13] . Mexický básník Juan Duc Colell(nar. 1920) se ve sbírce básní „Texty a obrazy Mayů“ dotýká tématu mayského dědictví [14] . Guatemalský básník Roberto Obregon Morales (1940-1970) použil ve svých textech řadu mytologických obrazů pocházejících z mayských tradic (hlína je spojována se zemí a lidským masem, modelování z hlíny s tvorbou života a sebepoznáním, voda a déšť s moudrostí, tázáním a vzpomínáním ) [15] .
| Mayská civilizace | |||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
| viz také Předkolumbovské civilizace Mezoamerická chronologie Portál: Mayská civilizace | |||||||||||||||||