Úředník je pozice, obchodní zaměstnanec [1] v kupeckém obchodě, na panství, v ekonomice: pomocník majitele, vedoucí; chargé d'affaires, pověřený majitelem [2] .
Obchodní zástupce, který je najat na základě smlouvy a přijímá platby pouze za ni. Přibližně odpovídá současnému pojetí „ manažera “. Za starých časů, v ruském státě (v Rusku), v období krmení , byl úředník ( městský úředník ) nezávislý sluha, který spravuje město (před zavedením vojvodství ) nebo před jmenováním vojvodu do slavné město, spořádaný člověk, který existoval na stejné úrovni s guvernéry [3] . Vybírali daně ve městech , přidělovali půdu klášterům a vykonávali některé policejní a soudní povinnosti.
Soudní vykonavatelé a vězni mohou být přijati po domluvě a se zárukou nebo bez ní. Doba služby, plat (řádková platba), bydlení a údržba závisí na vzájemných podmínkách s vlastníky a jsou určeny písemnou pracovní smlouvou. V případě neexistence dohody nebo zmínky o řádné platbě nebo výživném nemá úředník (chovanec) právo to právně požadovat. Ve smlouvě by také mělo být uvedeno, že úředník je obeznámen se stávajícím předpisem o referentech. Takové dohody se uzavírají prostřednictvím jejich vystoupení u notáře .
Úředník (chovanec) je povinen plnit příkazy a pokyny vlastníka se vší přesností, být k němu a jeho rodině uctivý a slušně se chovat; vést neuspořádaný a zhýralý život, je majiteli dovoleno uklidnit domácí tvrdost. A pokud se to nezlepší, může na něj vlastník podat stížnost k soudu, kde je po prošetření potrestán v závislosti na míře nepořádku a zkaženosti.
Záleží na vzájemných podmínkách prodavače (hlídače) a majitele, jakou práci má v domě nebo v obchodě vykonávat, ale každopádně udržování čistoty a pořádku v obchodě či kanceláři leží na prodavači.
Úředník (sitter) by neměl přijímat zboží nebo peníze od majitele, které má k dispozici, aniž by se podepsal do knihy; stejně tak nesmí dát bez stvrzenky v knize majiteli, ve znechucení sporů, které by jinak mohly nastat.
Vězeň mladších let by neměl mít důvěru v nakládání se svým zbožím za více než 30 stříbrných rublů ; jinak nemá vlastník právo na vymáhání (a to ani za přítomnosti ručitele).
Úředník (sidelites) nesmí za žádných okolností spravovat cizí záležitosti, ani brát cizí zboží k prodeji bez písemného svolení majitele. V opačném případě je takto nalezené zboží odebráno ve prospěch majitele a úředník (hlídač) je pokutován nebo zatčen. Stejně tak je zakázáno, aby úředník obchodoval se svým zbožím jménem majitele.
Úředník (sidelites), spravující obchodní záležitosti svého pána, musí, pokud je to možné, odvrátit nejrůznější ztráty. Pokud bez písemného příkazu vlastníka prodá zboží se ztrátou oproti ceně, pak je povinen takovou ztrátu uhradit a navíc mu hrozí pokuta; a pokud to udělá z vlastního zájmu, pak trest, jako za zpronevěru nebo přivlastnění.
Úředník (vězeň), odsouzený za podkopání kreditu svého pána , nebude-li mu odpuštěno, podléhá pokutě nebo žaláři nebo žaláři ; a pokud to bylo spácháno s žoldáckým účelem, pak trest, jako za podvod.
Úředník (sidelitec), který svou nedbalostí poškodil svého zmocněnce, platí majiteli bezpodmínečně, nebo si to zaslouží.
Za falešná vyjádření a skóre svému pánovi je úředník (chovanec) vystaven trestu stanovenému za lstivé skutky; nebere ohled na respekt a odpuštění majitele.
Úředník (sidelitec), který promrhal pánův majetek, zaplatí majiteli ztráty a navíc je za to, jako za krádež , postaven před trestní soud.
Nezletilí chovanci za žerty jsou trestáni tyčemi před majitelem nebo rodiči v domě.
Majitel je odpovědný za jednání úředníků ve všem, co bude provedeno na základě jeho pokynů, příkazů nebo z jeho vůle.
Prodavač, jemuž je svěřeno vedení obchodu, má právo nakupovat zboží v obchodě a prodávat je mimo obchod, přičemž kupující a prodávající zboží nepovažují za prodavače, ale za majitele obchodu. , odpovědní sami sobě. Majitel obchodu, který převzal zboží zakoupené prodavačkou (ale nezaplacené), je povinen zboží neprodleně vrátit prodávajícímu nebo uhradit dlužné peníze. Výjimku z tohoto pravidla lze povolit pouze v případě, že majitel prokáže, že prodavač bez jeho vědomí a uzavření stávky s prodejcem zboží toto zboží prodal na vlastní náklady.
Soud má právo uložit majiteli pokutu za zboží koupené a přijaté jím, vlastníkem, i když úředník neměl právo na zápočet.
Veškeré výdaje, které úředník (sidelitec) vynaloží při výkonu své funkce nebo přiděleného úkolu, jsou účtovány vlastníkovi; ale je mu zakázáno činit vrtošivé útraty, a proto všechny útraty, znásobené přepychem úředníka (chovance) v rozporu s jeho stavem, nejsou akceptovány na náklady majitele a při výdajích na pánské peníze a na platební neschopnosti je úředník potrestán jako za zpronevěru.
Soudní vykonavatelé (chovanci) jsou povinni na požádání podat vlastníkům řádné zprávy a po každém roce vyplatit vše, co jim bylo svěřeno nebo vyprodukováno v průběhu roku, a při odchodu obdržet od vlastníků o tom potvrzení, i když úředník sloužil. bez pracovní smlouvy. Svědecká výpověď nemůže sloužit k podpoře podání zprávy.
Úředník zpravidla nemůže odmítnout podat svému pánovi zprávu a pán za něj právní odpovědnost pod záminkou, že úředník obchodoval na svůj účet nebo byl společníkem.
Lhůta pro výpočet vlastníků s referenty je jeden rok a pro referenta pro podání zprávy jeden měsíc po uplynutí funkčního období. Pokud úředník po roce služby do měsíce nepodá zprávu za rok, aniž by měl oprávněné důvody se omlouvat, a dojde na něj od majitele stížnosti, pak je obviněn ze všeho, co se mu ukazuje. Za oprávněné důvody prodlení s hlášením jsou považovány: závažná onemocnění, nepřítomnost ve městě z příkazu vlastníka, nepřítomnost z příkazu vlády.
Úředník, který neuvedl účet, odpovídá za ztráty jak při použití peněz, které mu byly vydány, tak za zboží nakoupené od třetích osob, za které byl vlastník vyměřen soudním rozhodnutím ve prospěch těchto osob. Odpovědnost spočívá v zaplacení těchto peněz a hodnoty zboží.
Při propuštění je úředník povinen vymáhat dluhy za zboží, které vydal, nebo předložit majiteli zprávu o tom, který z dlužníků v obchodě dluh neuhradil, s uvedením údajů nezbytných k tomu, aby majitel mohl sám vymáhat dluhy; odmítne-li úředník takové hlášení podat, má vlastník právo po něm požadovat peníze, v nichž není hlášení podáno.
Pokud si majitel a referent po celém roce po uplynutí doby služby úplně nevyřídí účty, pak oba ztrácejí nárok na uplatnění sporů, které mezi nimi mohou vzniknout. Tato lhůta se nevztahuje na uplatnění nároku na vlastníka za ztráty způsobené referentovi odstoupením.
Výpověď úředníka vůči majiteli, kterému nepodal řádnou zprávu a nemá o tom důkazy, se nepřijímá.
Úředník, který nepodal zprávu majiteli v obchodních záležitostech, nemůže být do stejné funkce přijat jiným vlastníkem.
Pokud úředník (chovanec) nepožaduje od svého pána zasloužené peníze, chybí-li jeden měsíc po termínu a není nepřítomen, ztrácí nárok na . Tato doba se počítá ode dne uvedeného ve smlouvách o pobírání mzdy, případně ode dne trvání služebního poměru, pokud nebyly ve smlouvě přesně vymezeny lhůty pro pobírání mzdy.
Pokud byl úředník (sidelitec) přijat majitelem bez ručně psané poznámky, pak tento může proti němu vznášet stížnosti pouze na takové nároky, v nichž slouží jako úkony poddanské a ručně psané dopisy.
Všechna výše uvedená pravidla o úřednících (vězních) platí v plné míře i pro děti obchodníků a jiných osob obchodního a obecně svobodného státu, které jejich rodiče nebo jejich příbuzní dali do úřadů a obchodů k výuce obchodu a účetnictví .
Pravidla stanovená pro určení vztahu mezi mistry a úředníky platí stejně pro úředníky, kteří slouží na základě pracovní smlouvy , a pro úředníky, kteří obchodují na základě plné moci.