Progresivní strana pracujícího lidu Kypru

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 3. ledna 2020; kontroly vyžadují 18 úprav .
Pokroková strana pracujícího lidu
řecký Prohlídka Ανορθωτικό Κόμμα Εργαζόμενου
Λαού Emekçi Halkın İlerici Partisi
Vůdce Stefanos Stefanou (od roku 2021 )
Založený 15. srpna 1926 ( 14. dubna 1941 )
Hlavní sídlo Nikósie , Kypr
Ideologie komunismus
eurokomunismus
marxismus-leninismus
socialismus
antikapitalismus
antifašismus
euroskepticismus
Mezinárodní evropská levice (pozorovatel)
Spojenci a bloky

Mezinárodní spolupráce:

Strana regionů (Ukrajina) [1]
Organizace mládeže United Democratic Youth Organization (EDON)
Křesla ve Sněmovně reprezentantů 15/56( 2021 )
Křesla v Evropském parlamentu 2/6( 2019 )
stranická pečeť noviny "Kharavgi" ( řecky Χαραυγή - "Znovuzrození")
webová stránka www.akel.org.cy
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Progresivní strana pracujícího lidu Kypru ( AKEL , řecky Ανορθωτικό Κόμμα Εργαζόμενου Λαού , Tur . Emekçi Halkın İlerici Partisi ) je komunistická strana v 19 Evropského parlamentu , poslanci na Kypru .

Historie

Založena 15. srpna 1926 pod názvem Komunistická strana Kypru . Strana viděla svůj cíl v boji proti vykořisťování a osvobození Kypru od britské nadvlády. V roce 1931 se strana dostala do ilegality v souvislosti se zpřísněním politického života na Kypru britskou administrativou, které následovalo po říjnovém povstání .

14. dubna 1941 byla strana obnovena pod svým současným názvem. Během druhé světové války bojovalo přes 700 členů AKEL v britské armádě proti Německu . V prvních komunálních volbách v roce 1943 se kandidáti AKEL stali starosty měst Limassol a Famagusta . Po skončení války byl AKEL organizátorem boje dělníků za osvobození Kypru od Britů, za lepší pracovní podmínky a vyšší životní úroveň. AKEL nebyl nakloněn okamžitému Enosis v poválečném období . Místo toho se strana postavila za postupné získání suverenity Kyprem – nejprve v rámci Britského impéria , poté – vyhlášení nezávislosti na Anglii a enosis. Po neúspěchu jednání o vytvoření přijatelné ústavy však AKEL prosazoval okamžitou enózu bez přechodného období.

V listopadu 1955, poté, co byl na Kypru vyhlášen výjimečný stav , britské úřady zakázaly činnost AKEL. 135 vůdců AKEL bylo zatčeno.

Po zrušení výjimečného stavu (4. prosince 1959) strana obnovila svou právní činnost. Dosažení úplné nezávislosti Kypru, odstranění zbytků koloniálního režimu, vojenských základen, demokratizace veřejného života a hospodářské oživení mělo podle představitelů strany vést k vytvoření nezbytných předpokladů pro přechod k reorganizaci společnosti na socialistických principech. AKEL se snažil vyřešit kyperský problém mírovou cestou na základě respektování zásad rovnosti a sebeurčení národů, suverenity států. V parlamentních volbách (červenec 1970) bylo na listinách AKEL zvoleno do Sněmovny reprezentantů 9 poslanců, pro které hlasovalo 40,7 % voličů.

V 50. letech byl AKEL v přísné opozici vůči nacionalistickému hnutí EOKA v čele s Georgiosem Grivasem , který se účastnil řecké občanské války na straně odpůrců komunistů, stejně jako turecké kyperské organizace TMT . Ozbrojenci EOKA zabili řadu členů a příznivců strany. Na druhé straně, po roce 1958, TMT začala vyvíjet tlak na Turky, kteří byli součástí AKEL, aby je donutili opustit stranu. Redaktor dělnických novin Fazil Onder byl zabit a předseda turecké kanceláře odborového svazu PEO, kontrolovaného AKELem, Ahmet Sadi, byl nucen odjet do Anglie, aby si zachránil život. Turečtí nacionalisté z TMT v roce 1965 zabili člena ústředního výboru strany Dervishe Ali Kavazoglu.

Po ozbrojeném převratu 15. července 1974 a vylodění tureckých jednotek na Kypru (20. července 1974) Ústřední výbor AKEL prohlásil, že kyperský problém musí být vyřešen na základě zajištění nezávislosti, územní celistvosti Kypru a suverénní práva kyperského lidu stažením všech cizích vojsk z území země, prováděním politiky neangažovanosti, vytvořením demokratické vlády a zajištěním rovnosti všech občanů republiky – Řeků i Turků.

Strana utrpěla kolaps socialistického tábora bez vážnějších otřesů. Strana ponechala marxismus jako základní součást své ideologie a pokračovala v boji za mírové sjednocení řecké a turecké části Kypru a odstranění závislosti na cizích mocnostech.

V polovině 90. let 20. století začal významný nárůst vlivu AKEL. Opírala se o masové odbory a studentské organizace a získávala stále významnější pozice v zastupitelských orgánech země. Strana získala více než třetinu hlasů v parlamentních volbách, převzala kontrolu nad předními obcemi Kypru. Zástupci strany se stali starosty největších měst v zemi, včetně hlavního města státu Nikósie.

V roce 1998 v prezidentských volbách kandidátovi AKEL Georgios Yakov , který zvítězil v 1. kole, chybělo méně než 1 % hlasů ve 2. kole, aby se stal prezidentem. V roce 2001 byl vůdce strany Demetis Christofias zvolen předsedou Sněmovny reprezentantů Kypru .

Prezidentské volby v roce 2003 vyhrál vůdce Demokratické strany Tassos Papadopoulos podporovaný AKEL .

V roce 2008 v prezidentských volbách za podpory široké vlastenecké fronty D. Christofias i přes širokou protikomunistickou kampaň zahájenou svými odpůrci zvítězil a stal se prezidentem země. 24. února 2008 přineslo druhé kolo voleb Christofiasovi 53,37 % hlasů, zatímco jeho rival, konzervativec Ioannis Kosulidis, získal 46,63 % hlasů.

V prezidentských volbách v letech 2013 a 2018 prohrál stranou podporovaný nezávislý kandidát Stavros Malas ve 2. kole s Nikosem Anastasiadesem , který získal 42,5 % a 44 % hlasů.

Aktuální pozice

Pokroková strana pracujícího lidu Kypru sdružuje asi 3 % obyvatel země. Strana se opírá o masové veřejné organizace – Celokyperskou federaci práce, Svaz kyperských rolníků, Celokyperskou federaci ženských organizací. Existuje masová mládežnická organizace strany - United Democratic Youth Organization (EDON).

Předsedové strany

Účast ve volbách

Strana je zastoupena v Evropském parlamentu ( frakce GUE/NGL , 2 poslanci).

AKEL je druhou největší frakcí v parlamentu politické strany na Kypru.

Výsledky voleb do Parlamentu a Evropského parlamentu
Rok Volební typ Hlasování % Mandáty/Celkový počet Místo
1960 Parlament 51 719 35 % 5/50 2
1970 Parlament 68 229 34,1 % 9/35 jeden
1976 Parlament 264 005 15,27 % 9/35 jeden
1981 Parlament 95 364 32,8 % 12/35 jeden
1985 Parlament 87 628 27,4 % 15/56 3
1991 Parlament 104 771 30,63 % 18/56 2
1996 Parlament 121 958 33,0 % 19/56 2
2001 Parlament 142 648 34,7 % 20/59 jeden
2004 Evropský parlament 93 212 27,89 % 2/6 2
2006 Parlament 131 066 31,1 % 18/56 jeden
2009 Evropský parlament 106 922 34,9 % 2/6 2
2011 Parlament 132 171 32,67 % 19/59 2
2014 Evropský parlament 69 852 26,98 % 2/6 2
2016 Parlament 90 206 25,67 % 16/56 2
2019 Evropský parlament 77 241 27,49 % 2/6 2
2021 Parlament 79 913 22,3 % 15/56 2
Výsledky prezidentských voleb
Rok Kandidát podporovaný AKELem 1. kolo 2. kolo Místo
hlasů % hlasů %
1983 Spyros Kyprianou 173 791 56,5 jeden
1988 Georgios Vasiliou 100 748 30.1 167 834 51.6 jeden
1993 Georgios Vasiliou 157 027 44,2 176 769 49,7 2
1998 Georgios Jakovu 160 918 40,61 200 262 49,2 2
2003 Tassos Papadopoulos 213 353 51,51 jeden
2008 Dimitris Christofias 150 016 33,29 240 604 53,37 jeden
2013 Stavros Malas 118 755 26,91 175 267 42,52 2
2018 Stavros Malas 116 920 30.24 169 243 44.01 2

Poznámky

  1. PARTY OF REGIONIV podepsal Goodwill o spivpratsy s Progresivní stranou pracujícího lidu Kypru Archivováno 30. července 2013. – oficiální stránky Čerkasské regionální organizace Strana regionů

Zdroje