Rangi a Papa (nebo Ranginui a Papatuanuku ) - v mytologii polynéských Maorů otec-nebe a matka-zem, zmíněný v legendě o stvoření světa .
Existuje mnoho verzí legend, které vyprávějí o původu a životě Rangi a Papa. Podle legendy kmene Ngai-tahu z Jižního ostrova je Rangi synem Makua a jeho ženy Ma-hora-nui-a-tea. Následně Rangi, který měl několik manželek, zplodil mnoho potomků, z nichž většina byla božstva. Jednou z jeho chotí byl Papa, žena na útěku mořského boha Tangaroa , která ho, naštvaná na Rangiho, zranila kopím do stehna (Dixon 1971:11).
Podle druhé verze, Rangi-potiki (pravděpodobně znamená Rangi) byl syn Maku a Mahora-nui-a-rangi. Rangi-potiki si vzal otce za manželku a stal se otcem mnoha božstev. Z pravěkého moře se vynořil sám papež .
V jiných legendách není popis původu Rangi a Papa vůbec (Dixon 1971:12), ale je uveden podrobný popis všech Rangiho manželek, kterých bylo šest: Poko-ha-rua-te-po ( Maori Poko-ha-rua-te-po ; její děti byly Ha-nui-o-rangi, Ta-firi-ma-tea a celá řada větrů, rituálů, kouzel, z nichž každé bylo personifikováno), Papa- tu-a-nu-ku ( maorský Papa-tu -a-nu-ku ; matka Rehua, Tane, Paia, Tu, Rongo, Ru a dalších menších božstev), Heke-heke-i-papa ( maorský Heke-heke -i-papa ; matka Tama-nui-a-rangi a řady dalších božstev), Hotu-papa ( maorský Hotu-papa ) a další dvě manželky.
Ačkoli legendy tvrdí, že existuje několik manželek, byl to papež, matka Země, kdo hrál primární roli mezi Maory.
Informace o stvoření světa v maorské mytologii se zachovaly v místních modlitbách neboli karakia ( maorská karakia ), které se ústně předávaly z generace na generaci. Podle nich, než bylo světlo , byla jen noc ( Te Po Maori ), před kterou zase nebylo nic než prázdnota ( Te Kore Maori ). Noc byla nekonečně dlouhá a nekonečně temná:
První světlo, které existovalo, nebylo nic víc než pruh světla připomínající červa, a když byly vytvořeny slunce a měsíc, nebyly žádné oči a nic, co by je vidělo, dokonce ani kaitiaki ( maori kaitiaki ) nebo patroni. Počátek byl stvořen z ničeho.
Podle jedné maorské verze byli Rangi ( Maori Rangi ) nebo otcovské nebe a Papa ( Maori Papa ) nebo matka Země stvořeni z noci a prázdnoty, které existovaly v temnotě chaosu. Rangi, která se do Papy zamilovala, k ní sestoupila z nebe, ozdobila její nahé tělo četnými rostlinami a stromy a vytvořila různé druhy hmyzu, ryb a jiných živých bytostí. Rangi si pak lehla na tátu a pevně ji objala. V temnotě mezi těly Rangi a Papa se následně usadili jejich mužští potomci, včetně četných bohů (Dixon 1971:36). Nebe stále leželo na zemi a nepronikalo mezi ně žádné světlo. Bylo 12 nebes a jejich nejnižší vrstva ležela na zemi, takže byla neplodná. Země byla pokryta popínavými rostlinami a drobným plevelem a v moři byla jen černá voda, malátná jako noc. Doba, kdy tyto věci existovaly, se zdála nekonečná.
V průběhu času se Rangiiny děti a táta, vyčerpaní pokračující temnotou a uvězněním, spojili, aby se rozhodli, co je třeba udělat s rodiči, aby byli svobodní. "Máme je zabít, zmasakrovat nebo oddělit našeho otce a matku?" ptali se dlouho jeden druhého. Nakonec Tumatauenga ( maorský Tūmatauenga ), nejzuřivější z potomků, patron války, řekl: „Dobře. Pojďme je zabít."
Ale Tane ( Maori Tāne ), patron lesa, odpověděl: „Ne. Je lepší je oddělit a udělat to tak, aby nebe bylo vysoko nad námi a Země ležela tady. Udělejme nám nebesa cizí, ale nechme Zemi zůstat blízko nás jako naše starostlivá matka."
Mnoho synů, včetně Tumatauenga, vidělo v tomto rozhodnutí spravedlnost a moudrost a souhlasili s Tanem. Jiní ale nesouhlasili, včetně patrona větrů a bouří Tafirimatea ( Maori Tawhirimatea ), který se obával, že pokud budou jeho rodiče odděleni, jeho království bude svrženo. Takže v době, kdy všichni synové dali svůj souhlas, Tafirimatea mlčel a zadržoval dech. Bratři o svém rozhodnutí dlouho diskutovali. Ke konci období mimo kontrolu lidského vědomí se rozhodli, že Papa a Rangi by měli být odděleni, a na oplátku se pustili do své práce.
Jako první začal Rongomatane ( maorský Rongomatane ), patron lidsky pěstovaných rostlin. Vstal a pokusil se oddělit nebe a zemi. Když Rongomatne neuspěl, povstal jako další Tangaroa ( Maori Tangaroa ), patron všech obyvatel moře. Také se pokusil oddělit své rodiče, ale neuspěl. Pak jsem zkusil Haumia-tiketike ( maorský Haumia-tiketike ), patrona všech planě rostoucích rostlin, které člověk nepěstoval, ale také bez úspěchu. A pak skočil Tumatauenga ( maorský Tūmatauenga ), patron války. Udělal zářez do šlachy, která váže nebe a zemi, což způsobilo krvácení. Právě to dalo život červené půdě posvátné barvy. Přesto ani Tumatauenga, nejnásilnější a nejzuřivější z bratrů, vší silou nedokázal oddělit své rodiče. A pak přišel na řadu Tane ( Maori Tane ), patron lesů. Pomalu, pomalu, jako strom kauri (novozélandská borovice, dlouhá až 60 m), stál Tane mezi nebem a zemí. Nejprve se jimi snažil pohnout rukama, ale nepodařilo se mu to. A pak se odmlčel a ta pauza trvala nekonečně dlouho. Poté se opřel rameny o Zemi a nohama o oblohu. A brzy, i když ne docela brzy, protože čas byl obrovský, se Nebe a Země začaly od sebe vzdalovat.
Rodiče dětí křičeli a ptali se jich: "Proč pácháte tento zločin, proč chcete zabít lásku svých rodičů?"
Great Tane tlačil vší silou, tou, která byla silou růstu. Hluboko pod sebou stiskl Zemi. Daleko nad sebou tlačil nebe a držel ho tam. Šlacha, která je spojovala, byla vážně natažená. Tumatauenga vyskočil a narazil na pouta, která svazovala jejich rodiče, a krev vytryskla na zem. Dnes je to kokowai ( maorská kokowai ), červený okr , smíchaný se žraločím olejem a používaný k malování na tělo a obličej, posvátná rudá země, která vznikla, když byla na úsvitu času prolita první krev.
Když byli Rangi a Papa odděleni, prostor mezi nimi byl naplněn světlem a po světě byla rozptýlena různá božstva, lidé a další potomci, kteří předtím byli dlouhou dobu v temném prostoru mezi svými rodiči.
Zatímco většina dětí Rangi a Papa souhlasila s oddělením rodičů, Tafirimatea , bůh větru a bouří, se velmi rozzlobil. Nevydržel pláč svých rodičů, kteří byli daleko od sebe, a tak slíbil svým bratrům, že se jim pomstí. Za tímto účelem Tafirimatea letěl ke svému otci, aby vychoval své potomky na obloze: četné větry. Aby bojoval se svými bratry, shromáždil celou armádu svých dětí, která zahrnovala různé větry a mraky, včetně nárazových větrů, vírů , hustých mraků, hurikánů , bouří , deště, oparu a mlhy . Když vítr ukáže svou sílu, všude létá prach a stromy boha Tanea se lámou a padají k zemi.
Když Tafirimatea zaútočí na oceány, vytvoří se obrovské vlny a víry a bůh moře Tangaroa v panice prchá. Punga ( Punga Maori ), syn Tangaroa, má dva syny: Ikatere ( Ikatere Maori ), otce ryb , a Tu-te-wehiwehi ( Tu -te- wehiwehi , Maori ), předchůdce plazů . Ryby ze strachu před útoky Tafirimatea hledají úkryt v moři a plazi v lese. Tangaroa se kvůli tomu velmi zlobí na boha Tanea, který uprchlé děti ukryl. Nyní se mstí tím, že převrhne kánoi a potopí domy, půdu a stromy a vezme je na širý oceán.
Tafirimatea poté zaútočí na své bratry Rongo a Haumia-tiketike , bohy kultivovaných a nelidských kultivovaných rostlin. Ale jejich otec Papa skrývá své děti před svým rozzlobeným bratrem v matce Zemi. Tumatauenga se stává další obětí Tafirimatea , ale bůh větru je před ním bezmocný. Tumatauenga také pevně drží. Vztek opadne a je klid.
Tumatauenga velmi urazili jeho bratři, kteří mu nepomohli v konfrontaci s Tafirimateou. Aby se jim pomstil, upletl nástrahy na chytání ptáků, Tanyiných dětí, které od té doby nemohly volně létat lesem. Tumatauenga pak vyrobil sítě ze lnu, který hodil do oceánu. Spolu s nimi vytáhl na břeh děti z Tangaroa. Tumatauenga také vyrobil motyku a upletl košík. Poté, co vykopal ze země všechny rostliny s jedlými kořeny, dal je do koše a pak je dal na slunce, kde všechny uschly. Jediný bratr, kterého nepotrestal, byl Tafirimatea, jehož bouře a hurikány stále útočí na lidskou rasu.
Po oddělení Rangi a Papa se Tane rozhodl ozdobit nahotu svého otce mnoha hvězdami. Slunce a měsíc v maorských reprezentacích jsou potomky Rangi, které byly následně umístěny na oblohu.
Rodiče však stále po sobě touží: Rangi pláče a jeho slzy padají na tátu, což ukazuje, že svou ženu stále miluje. Mlha, která stoupá ze země, jsou povzdechy otce.
| maorská mytologie | ||
|---|---|---|
| Znaky |
| |
| jiný | ||