| José Regio | |
|---|---|
| přístav. José Regio, José Maria dos Reis Pereira | |
| Jméno při narození | José Maria dos Reis Pereira |
| Datum narození | 17. září 1901 |
| Místo narození | Vila do Conde |
| Datum úmrtí | 22. prosince 1969 (ve věku 68 let) |
| Místo smrti | Vila do Conde |
| občanství (občanství) | |
| obsazení | spisovatel |
| Směr | Modernismus |
| Autogram | |
| regio.pt | |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
José Régio (rodné jméno José Maria dos Reis Pereira , port. José Régio, José Maria dos Reis Pereira , 17. září 1901 , Vila do Conde - 22. prosince 1969 , tamtéž) - portugalský spisovatel, největší představitel druhé vlny r. Portugalský modernismus .
V roce 1925 absolvoval licenciát v Coimbře . Jeho dizertační práce, kde byli poprvé v plné délce uvedeni Fernando Pessoa a Mário de Sá Carneiro , vyšla v roce 1941 pod názvem „Malé dějiny moderní portugalské poezie“ a získala značnou proslulost. Od roku 1927 přednášel v Portugalsku a Francii o portugalském modernismu. Jeden ze zakladatelů vlivného literárního a uměleckého časopisu Presença ( Yav , 1927-1940, vyšlo 54 čísel). Většinu svého života (1928-1967) strávil v Portalegre . Byl vášnivým sběratelem umění.
Zemřel na infarkt . V roce 1971 bylo v Portalegre otevřeno Muzeum José Régia .
Cena největších novin Diário de Notícias (1966). Národní cena za poezii (1970, posmrtně). Několik jeho děl zfilmoval Manuel de Oliveira .
V roce 1965 Amália Rodrigues nahrála na CD „Portuguese Fado“ Josého Régia (hudba Alaina Allmana). Toto fado z Régiovy první knihy je napsáno v souladu s dlouhou tradicí fado, specifického žánru portugalské písně, který se objevil v ulicích Lisabonu ve druhé polovině 19. století, zpočátku jako písně námořníků. V různých verzích je stále jedním z nejoblíbenějších nejen v Portugalsku, ale po celém světě. V něm zpívá „saudade“ portugalského národa. Myslím, že láska lidí k „portugalskému fadu“ vyvrací tvrzení těch, kteří věří, že pro moderní Portugalsko toto slovo ztratilo svůj dřívější magický význam.
Portugalské fado
Když jsi se narodil, fado, Byl
klid dva týdny po sobě,
Vyhladil mořskou plochu.
Pak se to slovo zrodilo,
V hrudi mladého námořníka,
Na hodinkách toužebně zpíval,
Na hodinkách toužebně zpíval.
Jaký je to zázrak,
Má země v kvetoucím údolí!
Červené pobřeží Španělska
Nevidíš odtud?
A portugalské mělčiny?
Jsem slepý od slz, nevidím.
Jeho slova vylétla ze rtů
Na jedné karavele
Západ slunce šarlatová krev.
Ty rty zpívaly o domě,
Polibky na nich pálily,
Jen moře je líbalo,
Jen moře je líbalo.
Sbohem, Maria, s tebou
Budeme věřit ve štěstí.
A teď slibuji:
Pojďme s tebou k řečnickému pultu,
Jestliže Bůh, když se rozhodl jinak,
mě neskryje v propasti.
A další fado zaznělo Tichým
večerem, který přinášel radost,
A nebe zářilo, jásalo,
Na další karavele, vytrhlo slovo
ze rtů jiného námořníka,
Na hodinkách toužebně zpíval,
Na hodinkách toužebně zpíval.
Fado Portugês
O Fado nasceu um dia,
quando o vento mal bulia
eo céu o mar prolongava,
na amurada dum veleiro,
no peito dum marinheiro
que, estando triste, cantava,
que, estando triste, cantava.
Ai, que lindeza tamanha,
meu chão, meu monte, meu vale,
de folhas, flores, frutas de oiro,
vê se vês terras de Espanha,
areas de Portugal,
olhar ceguinho de choro.
Na boca dum marinheiro
do frágil barco veleiro,
morrendo a canção magoada,
diz o pungir dos desejos
do lábio a queimar de beijos
que beija o ar, e mais nada,
que beija o ar, e mais nada.
Mae, adeus. Adeus, Marie.
Guarda bem no teu sentido
que aqui te faço uma jura:
que ou te levo à sacristia,
ou foi Deus que foi servido
dar-me no mar sepultura.
Nebo je to embora outro dia,
quando nebo vento nem bulia
eo céu o mar prolongava,
à proa de outro
velero velava outro marinheiro
que, estando triste, cantava,
que, estando triste, cantava.