"Skythové" | |
---|---|
Žánr | báseň |
Autor | Blok, Alexandr Alexandrovič |
Původní jazyk | ruština |
datum psaní | 30. ledna 1918 |
Datum prvního zveřejnění | "Prapor práce", 20. února (7), 1918 |
Text práce ve Wikisource | |
Citace na Wikicitátu |
"Scythians" - báseň Alexandra Bloka . Spolu s básní „ Dvanáct “ je posledním básníkovým dílem – až do své smrti v roce 1921 nic nepublikoval.
Báseň byla napsána během dvou dnů – 29. a 30. ledna 1918, hned po skončení básně „Dvanáctka“. Představu o Blokových společensko-politických názorech dávají jeho záznamy v jeho deníku a sešitech pro toto období. Nejvýznamnější podle komentátora jeho díla Vl. Orlov , jsou záznamy datované 11. lednem, kdy se básník z novin dozvěděl o obnovení mírových jednání v Brest-Litevsku s Němci sovětskou delegací, a také z 29. ledna [1] . Narušení mírových jednání Blok vážně zažil, jeho rozhořčení vyvolali nejen Němci, ale i spojenci [2] .
11. ledna 1918 „Výsledek brestských jednání (tedy žádný výsledek, podle Novaja Zhizna, která je rozhořčena bolševiky). Žádný - dobrý. Ale ostuda 3 1/2 roku ("válka", "patriotismus") musí být smyta. Šťouchej, šťouchej do mapy, německý hlupák, podlý buržoasie. Bump, Anglie a Francie. Splníme své historické poslání. Pokud nesmyjete hanbu svého vojenského patriotismu alespoň „demokratickým světem“, pokud zničíte naši revoluci, pak už nejste Árijci . A dokořán otevřeme brány na Východ. Dívali jsme se na tebe očima Árijců, zatímco ty jsi měl obličej. A my se podíváme na váš čenich naším šilhavým , lstivým, rychlým pohledem; vyměníme Asiaty a východ se na vás vysype. Vaše kůže budou použity na čínské tamburíny. Ten, kdo se zneuctil, tak lhal, už není Árijec. Jsme barbaři? Dobře. Ukážeme vám, co jsou barbaři zač. A naše krutá odpověď, hrozná odpověď, bude jediná hodná člověka (...) Evropa (její téma) je umění a smrt. Rusko je život.
29. ledna si do sešitu zapsal: „Asie a Evropa“ a také formulku, kterou právě vymyslela sovětská delegace na jednání s Německem v Brestu: „Válka končí, mír není podepsán. "
Již 20. (7. února) téhož roku 1918 vyšla v Znamya Truda. (Objevily se v tisku před The Twelve.) Téhož dne četl Blok „Scythians“ na literárním večeru v Technologickém institutu [2] . Báseň vyšla podruhé v Our Way, 1918, č. 1 (duben) [1] .
Badatelé Blokovy práce poznamenávají: „Blokova monumentální revolučně-vlastenecká óda se svým patosem i uměleckou strukturou skutečně podobá tak silným dílům ruské poezie, jako jsou Puškinovi „ Pomlouvači Ruska “ nebo Lermontovova „Poslední kolaudace“ [2] .
Výsledná báseň se nelíbila ani samotnému autorovi: podle memoárů R.V.Ivanova-Razumnika Blok přiznal: „...proto se mi zjevně Skythy tolik nelíbí v souladu s politickými manifesty, je to nuda“ [3] .
Panmongolismus! I když je to jméno divoké,
ale hladí mé uši,
jako by bylo plné předobrazu velkého
Božího osudu ...
Solovjov ve svých pozdějších spisech namaloval apokalyptický obraz nového náporu mongolských hord, který přinesl smrt na křesťanský Západ. Jelikož se Západ utápěl v hříších, zradil božskou pravdu, Solovjov viděl ve „žlutích“ nevědomý „nástroj Božího trestu“ a uvítal nadcházející zkoušku, v níž se před Západem otevře cesta očisty a duchovního znovuzrození. Podle Solovjova byla Rusku v tomto „posledním boji“ přidělena zvláště zodpovědná role: ono – „Kristův východ“ – muselo převzít morálně závazné poslání zachránit křesťanský svět před „nižšími živly“, které na něj přicházejí. „Na východ od Draka“. Tak byl v nabyté harmonii univerzálních principů dobra, lásky, práva a rozumu vyřešen historický úkol usmířit Západ a Východ. Už víme, že Blok, soustředící se na téma „strašného světa“, chápal pod „žlutou krví“ něco úplně jiného, totiž mravní a kulturní divokost, maloměšťácký nihilismus. Ve Skythech se však obrátil k Solovjovově myšlence v jejím takříkajíc původním smyslu, vyvodil z ní však opačné závěry.
- [2]Předlohy zachovaly varianty řádků básně [6] .
Verše 2-3: Zkuste to, změřte se s námi!
Ano, podvodníci, ano, jsme Asiaté
Verše 6-8: Byli jsme chudí otroci.
A byli jsme pro vás pevnou zátkou
Mezi divokou Asií a vámi.
Verše 9-10: A ty jsi po staletí koval starý svět
a přehlušil jsi hřmění laviny.
Verš 10: Neslyšet rachot laviny.
Verš 14: 1) A sbírali naše perly
2) Zušlechťování našich perel
Verš 17: Hle, přišel čas. Města hoří.
Verš 24: Před novou hádankou sfingy.
Verš 28: Hořící pomstou a láskou.
(Přesně taková linie je v básni P. A. Vyazemského „Epernay“ (1854), ale Blok podle komentátorů tuto báseň neznal).
Verš 29: Ano, tak miluj, jako jsme tě milovali
Verš 32: Ona má slitování a ničí.
Verše 33-36: Milujeme všechno - politiku, umění
A modrou mlhu
A tajné teplo a hudbu...
A...
Verš 46: 1) Stepní a vzdorovití
koně 2) Stepní koně krutí
Verš 48: 1) A zpacifikovat černé krásky!
2) Pokořit krásy našich ohnivých očí!
Verše 61-62: Nechte nás projít kolem vás – jděte na Ural
, dáme vám místo k boji.
Alexandra Bloka | Díla|
---|---|
básně |
|
Básně | |
Sbírky básní |