Soběslav II

Soběslav II . ( česky Soběslav II .; 1128  - 9. ledna 1180 ) - český kníže v letech 1173-1178, druhý syn uherského knížete Soběslava I. a Adelaidy (Adlets) .

Životopis

Deska

V roce 1140, kdy zemřel jeho otec, český kníže Soběslav I., byl Soběslav II.

Mezi knížaty, kteří se v roce 1142 vzbouřili proti novému českému knížeti Vladislavu II ., se jméno Soběslava II . Tohoto povstání se zúčastnil i starší bratr Soběslava II., Vladislav . V roce 1147 se však Vladislav II. vydal na druhou křížovou výpravu jako součást armády císaře Konráda III . Soběslav se toho v roce 1148 pokusil využít k uchvácení trůnu, ale bratr Vladislav II . Děpolt , který v době jeho nepřítomnosti vládl knížectví jménem svého bratra, dokázal povstání potlačit, Soběslava zajal a uvěznil na Přimdě. hrad [2] .

V roce 1150 se Soběslavovi podařilo uprchnout do Německa. Po smrti císaře Konráda III. v roce 1152 našel Soběslav útočiště na dvoře nového vládce Svaté říše římské Fridricha I. Barbarossy , s nímž byl v té době Vladislav II. ve sporu [2] .

V roce 1161 podnikl Soběslav tažení na Moravu, kde dobyl Olomouc . Vladislav II., který v té době získal královský titul, neměl příležitost Soběslava rychle vyhnat. Proto oklamal Soběslava, aby přijel do Prahy a slíbil mu, že mu dá dědictví. Když to udělal, Vladislav nařídil, aby byl zajat a znovu uvězněn na hradě Przyma [3] .

V závěru Soběslav zůstal až do roku 1173. V roce 1172 se Vladislav II., který se opět pohádal s císařem Fridrichem I., rozhodl abdikovat ve prospěch svého nejstaršího syna Bedřicha (Friedricha) a odešel do Strahovského kláštera . Císař Fridrich I. toho využil a snažil se přivlastnit si právo rozhodovat o tom, kdo obdrží český trůn. Na dvoře císaře v té době žili dva mladší bratři Soběslavovi, Oldřich a Václav [4] . Poté, co si Oldřich stěžoval císaři, že jeho starší bratr je uvězněn, nařídil Fridrich I. Vladislavovi II. a Bedřichovi, aby přijeli k císařskému dvoru do Norimberku a Soběslava propustili. U soudu hodlal rozhodnout, kdo by měl vládnout Česku po abdikaci Vladislava II. Bedřich propustil Soběslava a přivedl ho na Pražský hrad, hodlaje s ním vyjednávat. Soběslav však, vyděšený pověstmi, že ho Bedřich nařídil oslepit, uprchl do Německa, kde se zjevil císaři Fridrichu I. Bedřich si pro něj šel na císařský dvůr, ale císař Fridrich I. se rozhodl po svém. Bedřicha zbavil trůnu a na jeho místo dosadil Oldřicha, který se souhlasem císaře okamžitě abdikoval ve prospěch svého staršího bratra Soběslava II . [5] . Císař zároveň panovníkům České republiky odebral právo na dědičný královský titul, přenesený svého času na Vladislava II . [6] .

Císař si Bedřicha ponechal na svém dvoře a Soběslav odešel do Čech, kde byl roku 1174 šlechtou slavnostně prohlášen českým knížetem. Vladislav II. se svou druhou manželkou a mladšími dětmi uprchl do Durynska, kde zemřel. Císař také sesadil Vojtěcha (Vojtěcha) , syna Vladislava, ze salcburského arcibiskupského stolce [7] .

Císař z vděčnosti za zvolení knížete požadoval od Soběslava, aby shromáždil pomocné vojsko pro Fridrichovo tažení do Itálie. V roce 1176 však byla císařova armáda poražena u Legnana . Soběslav se přitom musel zapojit do sporu o salcburské arcibiskupství. Vévoda Jindřich II. Jazomirgott z Rakouska , nespokojený s odstraněním svého synovce Adalberta z arcibiskupského stolce, se za něj postavil. Vojtěcha podporoval i znojemský kníže Konrád III. Ota . V reakci na to se Soběslav rozhodl vystoupit na podporu císařského chráněnce. Postavil armádu a provedl dvě tažení do Rakouska. V důsledku toho byla poražena armáda Jindřicha II., sám vévoda uprchl a brzy zemřel a Soběslav zpustošil všechny rakouské země až po Dunaj . Během tažení však Soběslavovo vojsko vyplenilo mnoho kostelů a klášterů, a proto papež Alexandr III . uvalil na Soběslav roku 1177 interdikt [ 7] .

V roce 1177 byl v Benátkách císař Fridrich I. nucen usmířit se s papežem Alexandrem III. Jednou z mírových podmínek bylo Vojtěchovo zřeknutí se arcibiskupského stolce. Jako kompenzaci byl císař nucen vrátit český trůn Vojtěchovu bratru Bedřichovi. Soběslav, který ztratil císařovu podporu, nemohl nic oponovat Bedřichovi, který si najal žoldnéře v Německu a za podpory Konráda Znojmy a nového vévody ze Znojmy vtrhl do České republiky. Rakousko Leopold V. V důsledku toho Soběslav uprchl a Bedřich byl znovu prohlášen vládcem České republiky [7] .

V roce 1179 se Soběslav pokusil využít nepřítomnosti Bedřicha, který v té době odjel na výzvu císaře do Švábska . Soběslav shromáždil vojsko a odebral se do Prahy, ale nemohl ho dobýt. Bedřich, když se o tom dozvěděl, naverboval v Německu armádu žoldáků a vydal se do Čech. Na cestě do Prahy byl Bedřich přepaden Soběslavem a poražen. Bedřichovi se však podařilo překročit Vltavu a připojit se k vojsku Konráda Znojmy, který mu přišel na pomoc z Moravy. U Prahy se jim podařilo porazit Soběslava, který byl nucen uprchnout [7] .

Soběslav zemřel 9. ledna 1180 ve vyhnanství. Nezanechal žádné dědice.

Manželství

Manželka: od ca. 1173/1177 - Eliška (Elzbieta) Polská (asi 1152 - 2. dubna 1209), dcera krakovského knížete Mieszka III. Starého a Alžběty Uherské. Nebyly tam žádné děti. Po Soběsławově smrti se Eliška provdala za Konráda II., markraběte Lužické marky z Landsbergu .

Předci

Poznámky

1. ↑ Lundy D. R. Soběslav II . , vévoda český // Šlechtický titul 
2. ↑ 1 2 Tomek V. Dějiny Království českého . — 1868.
3. ↑ Tomek V. Dějiny Království českého . — 1868.
4. ↑ Soběslavův starší bratr Vladislav zemřel roku 1165 ve vyhnanství.
5. ↑ Zemlický Josef. Přemysl Otakar I. - S. 40-41.
6. ↑ Tomek V. Dějiny Království českého . — 1868.
7. ↑ 1 2 3 4 Tomek V. Dějiny Království českého . — 1868.

Literatura

• Zemlický Josef. Přemysl Otakar I. Panovník - Praha: Nakladatelství Svoboda, 1990. - 361 s. — ISBN 80-205-0099-5 .  (Čeština)
• Soběslav // Encyklopedický slovník Brockhausův a Efronův  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 doplňkové). - Petrohrad. , 1890-1907.
• Tomek V. Dějiny království českého / Per. z České. upravil V. Jakovlev. - Petrohrad. : Edice knihkupce S. V. Zvonareva, 1868. - 843 s.

Odkazy

• Kings of Bohemia 915-1197 (Přemyslovci)  (anglicky) . Nadace pro středověkou genealogii. Staženo: 8. července 2011.
• Sobieslav II. Herzog von Bohmen . Mittelalterliche Genealogie im Deutschen Reich bis zum Ende der Staufer. Získáno 11. prosince 2011. Archivováno z originálu dne 19. března 2006. (neurčitý)

Tematické stránky	šlechtický titul
Genealogie a nekropole	WikiStrom Máme zpoždění
V bibliografických katalozích	GND : 1026188083 ISNI : 0000 0001 1823 3214 NKC : xx0133559 VIAF : 169252184 WorldCat VIAF : 169252184