Tikkun ( hebrejsky תִיקוּן — „oprava“), také tikkun olam ( תִיקוּן עוֹלָם nebo תִקוּ ve světě תִקוּ׀ “ ״קוּ׀ עעעל“עעע Hlavním vykonavatelem je Mesiáš a nástrojem je božské světlo, které proudí ze zbývajících neporušených Sefirot . Přispívají k formování Parcufim jako kosmických osobností s vědomím sebe sama. Během procesu Tikkun se tvoří 5 Parcufim . Poté, co jimi zformovali nového Adama Kadmona , je proces tikkunu v podstatě dokončen, ale některé závěrečné akce zbývá provést člověku.
Důležitou roli v procesu tikkunu zaujímá historie židovského národa, který se po rozptýlení znovu sestaví a Klipot bude zbaven světla, které zachytili. Hlavním prostředkem realizace tikkunu člověka je uvést ho do svatosti prostřednictvím Tóry a modlitby . Každý čin člověka ovlivňuje vnitřní strukturu světů a tento vliv je tím významnější, čím vědoměji člověk jedná [1] .
Podle luriánské kabaly není tikkun vnějších aspektů součástí úkolu člověka, sféra jeho činnosti je introspektivní a zaujímá nižší pozici v hierarchickém řádu stvoření. Pokud člověk následuje své povolání, Mayim Nukbin bude probuzen a Tikkun vnějších světů skončí s Horním Světlem skrytým v Parcufu Atiky a bude odhalen pouze v mesiášských časech.
Gmar tikkun (konečná oprava) je konečný stav celého vesmíru, kdy nejnižší bod stvoření dosáhne stejného stavu jako nejvyšší. Kompletní oprava všech vlastností a úplné splynutí se Stvořitelem.
Konec nápravy s sebou nepřináší nic nového, dříve neznámého a s pomocí Světla Atiku se spojí všichni Člověk a Šílenci, všichni Zivugové a všechny stupně, které vyšly v průběhu 6000 let, jeden po druhém se spojí do jednoho stupně, s jehož pomocí bude vše napraveno. A poté, co se sejdou, bude jeden velký Zivug zvaný „Rav Paalim u Mekabtziel“, žehná jí a zdobí ji , až budou všechny výtvory požehnány a ozdobeny zároveň, a pak oprava zvaná ozdoba koruny nevěsta končí [2] . Smrt bude navždy pohlcena a Pán Bůh setře slzy ze všech tváří a sejme potupu od svého lidu na celé zemi; neboť tak praví Hospodin. (Izajáš 25:8).