Triazeny

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 7. listopadu 2016; kontroly vyžadují 2 úpravy .

Triazeny (diazoaminosloučeniny) jsou sloučeniny obecného vzorce RN=N– NR1R2 , kde R , R1 a R2 jsou organické radikály, funkční skupiny nebo atomy vodíku. Formálně se jedná o mono-, di- nebo trisubstituované deriváty triazenu HN=N–NH 2 [1] , [2] .

Nomenklatura

V systematickém názvosloví se při pojmenování triazenů RN=N–NR 1 R 2 používá předpona diazoamino- , přidaná k názvu mateřské sloučeniny RH radikál R na atomu dusíku triazenové azoskupiny: například PhN= N–NHMe - N- methyl diazoaminobenzen .

V triazenech může být atom vodíku na aminoskupině nahrazen funkční skupinou X, takové sloučeniny na X = OH se nazývají N-hydroxytriazeny, na X = NO nebo NO 2 - N-nitrosotriazeny a N-nitrotriazeny, resp. X = COOH - triazen-N-karboxylové kyseliny, X \u003d SO 3H - triazen-N-sulfonové kyseliny.

Vlastnosti

Stejně jako v případě jiných azosloučenin se triazeny vyznačují cis-trans izomerií vzhledem k vazbě -N=N-, trans -konfigurace je termodynamicky stabilní a při ozáření ultrafialovým zářením přechází v cis -konfiguraci.

Reaktivita

Pro N,N'-disubstituované triazeny je tautomerie charakteristická :

Triazeny vykazují amfoterní vlastnosti - jsou schopny jak protonovat, tak vyměnit proton aminoskupiny za iont přechodného kovu za vzniku solí:

RN=N-NHRi + M + X - RN = N-NMRi + HX M = Cu, Hg, Ag; X \u003d Cl , N03 , CH3COO

Tyto soli jsou náchylné k tvorbě komplexů a poskytují jasně zbarvené komplexy s Lewisovými bázemi (amoniak, pyridin, thiomočovina atd.) a rozpouštědly obsahujícími kyslík (aceton, ethanol, voda).

V kyselém prostředí jsou triazeny protonovány za vzniku nestabilních diazoamoniových iontů, které se mohou rozkládat na výchozí amin a diazoniovou sůl; v případě 1,3-disubstituovaných triazenů může v důsledku tautomerizace vznikat směs diazoniových solí a aminů:

Vedlejším procesem při rozkladu triazenů nesoucích aromatické substituenty s volnými orto- a para -polohami za působení kyselin je azokopulace vzniklé diazoniové soli a aromatického aminu za vzniku arylaminoazosloučenin:

Syntéza

Hlavní metodou pro syntézu triazenů je interakce diazoniových solí s primárními nebo sekundárními aminy:

Ar-N≡N + X - + R 2 NH Ar-N \u003d NN + HR 2 X - Ar-N = NN + HR2X - Ar -N=N-NR2 + HX

V případě aromatických aminů může být proces komplikován azokondenzací aminu a diazoniové soli:

Triazeny lze také připravit reakcí azidů s Grignardovými činidly

RN3 + R1MgHal RN = NN( R1 ) MgHal RN=NN(R1 ) MgHal + H20 RN=N-NHR1 + Mg (OH)Hal

Aromatické i alifatické azidy reagují.

Poznámky

  1. ↑ triazeny // Zlatá kniha IUPAC . Získáno 11. srpna 2011. Archivováno z originálu 17. září 2011.
  2. ↑ diazoaminosloučeniny // Zlatá kniha IUPAC . Získáno 11. srpna 2011. Archivováno z originálu 11. srpna 2011.