| Manolis Triandafillidis | |
|---|---|
| Μανόλης Τριανταφυλλίδης | |
| Manolis Triandafillides v roce 1909 | |
| Datum narození | 1883 |
| Místo narození | Athény |
| Datum úmrtí | 1959 |
| Místo smrti | Athény |
| Země | Řecko |
| Vědecká sféra | Lingvistika |
| Místo výkonu práce | Aristotelova univerzita v Soluni |
| Alma mater | Athénská univerzita |
Manolis Triandaphyllidis ( řecky: Μανόλης Τριανταφυλλίδης 1883 Atény - 1959 Atény) byl řecký lingvista , jeden ze zakladatelů Společnosti pro vzdělávání, která podporovala používání moderního řeckého jazyka . Velkou měrou přispěl ke vzdělávacím programům vlád Eleftheriose Venizelose [1] V roce 1939, v období vojenské diktatury generála Metaxase , byl pověřen vydáním gramatiky v démotice - "Moderní řecká gramatika" [2]. .
Své duchovní a hmotné jmění, včetně své obrovské knihovny, odkázal Filosofické fakultě Aristotelovy univerzity v Soluni , čímž (v roce 1959) vytvořil svým jménem nadaci, která pokračuje ve svých významných publikacích a dalších aktivitách „kultivujících lidový jazyk a podpora vzdělávání řeckého lidu“ podle přání dárce.
Manolis Triandafillides se narodil v Aténách v roce 1883. Jeho otec Alexandros byl Makedonec z města Kozani [3] , s kořeny z vesnice Xirolivado Imatii [ 4] . Matka Julia Rodokanaki pocházela z ostrova Chios [5] . Manolis Triandafillidis studoval na Varvakis Gymnasium . Od dětství měl sklony k matematice, což bylo důvodem jeho počátečního přijetí v roce 1900 na Fakultu fyziky a matematiky na univerzitě v Aténách . O rok později však změnil orientaci a nastoupil na filozofickou fakultu [6] . Podle jiných zdrojů nastoupil na nátlak svého otce na fyzikálně-matematickou fakultu a na filozofickou fakultu vstoupil s pomocí své matky. Byl žákem slavného lingvisty G. Hadzidakise , pod jehož vlivem přistoupil k vědeckému uvažování o řečtině. Později, když se oprostil od konzervatismu kafarevského jazyka fakulty své rodiny a svého prostředí vůbec, přistoupil k ideologii zastánců moderního hovorového jazyka Dimotiki [7] .
Poté, v roce 1905, odešel do Německa, aby pokračoval ve studiu. Šest měsíců studoval v Mnichově , poté se přestěhoval do Heidelbergu , kde absolvoval tzv. letní semestr. Po návratu do Mnichova pokračoval ve studiu až do července 1908. Navštěvoval kurzy lingvistiky, byzantistiky (u Karla Krumbachera ), antické filologie, filozofie a pedagogiky. V roce 1908 napsal doktorskou práci pod vedením Karla Krumbachera [8] [9] . Jeho doktorská disertační práce Studien zu den Lehnwortern der mittelgriechischen Vulgarliteratur ( Studie o výpůjčních slovech ve středověké řecké lidové literatuře ) byla vytištěna v Marburgu v roce 1909 [10] . Následovala cesta do Švýcarska, kde navštěvoval školy, prohluboval své znalosti o vzdělávání. V Marburgu také navštěvoval hodiny lingvisty Alberta Thumb.
V roce 1907 podniká výlet do Paříže s cílem navštívit Giannise Psycharise . Setkání se uskutečnilo 10. října 1907 a mělo dalekosáhlé důsledky jak v osobních vztazích obou lingvistů, tak v jejich postojích k jazykové otázce.
Ještě před svým návratem do Řecka se pustil do založení Společnosti pro vzdělávání, které se podařilo prezentovat mluvený jazyk Dimotik jako symbol jazykové revoluce, která měla politické důsledky.
Po dokončení studií a středních cestách do Anglie a Paříže se v roce 1912, s vypuknutím balkánských válek , vrátil do Řecka . V roce 1913 byl jmenován do redakce Historického slovníku řeckého jazyka, který vznikl o několik let dříve. V této funkci zůstal až do června 1917.
Na vrcholu první světové války byl Triandafillidis spolu s Alexandrem Delmouzosem pozván vládou Eleftheriose Venizelose , aby vydal první školní knihy v Dimotics [11] Ve stejné době byl jmenován inspektorem primárního vzdělávání.
Tato reforma byla náhle přerušena v roce 1920 po pádu Venizelosovy vlády a nástupu monarchistické vlády k moci. Správní rada vlády Dimitriose Gounarise navíc ve své zprávě dokonce vyzvala, aby „vyhodili tyto knihy ze škol a spálili je“ [12] .
V témže roce 1920 Triandafillides opět odešel do Německa, odkud se vrátil v roce 1923 za revoluční vlády N. Plastirase . V červnu 1923 byl jmenován do Folklorního archivu, poté se stal opět vrchním inspektorem základního školství a učitelem na Pedagogické akademii. V roce 1926 se stal profesorem na Aristotelově univerzitě v Soluni . Univerzita v Soluni mu nabídla ideologickou svobodu, kterou mu odepřela Athénská univerzita a Athénská akademie , kde dominoval jazykový konzervatismus athénské filozofické fakulty a zejména katedry klasické filologie, která v té době byl pod ideologickým vlivem profesora a pozdějšího akademika I. Stamatakose . Stamatakos ve svém projevu popsal Triandafillidise jako nic menšího než zločince [13] .
V této funkci zůstal až do ledna 1935, kdy rezignoval, aby se mohl plně věnovat psaní své Gramatiky. Triandaphyllidis opustil své křeslo v makedonském hlavním městě a vrátil se do Atén, kde se zabýval pouze psaním svého díla Historický úvod , na jehož základě později napsal Novořecká gramatika . Tato gramatika Triandafillides byla v podstatě připravena, když generál Metaxas , který se dostal k moci v roce 1936, vytvořil komisi, které předsedal Triandafillides, aby vydala gramatiku dimotica [14] . Gramatika Triandaphyllidis je založena na lidové mluvě, ale do určité míry zaujímá, pokud jde o slovní zásobu, status stanovený Kafarevusou.[ jasné ] Triandaphyllidisova gramatika „legitimizovala“ kompromis navržený vzdělávací reformou z let 1917-1920. Filolog a lexikograf Emmanuel Criaras však napsal, že Triandafillidis věřil, že poslední slovo v této otázce bude mít další vývoj jazyka Dimotic. Během let trojité německo-italsko-bulharské okupace Řecka se Triandafillides stáhl do svého domu v Aténách. S koncem války podnikl v roce 1945 tříměsíční cestu do Egypta , kde studoval vzdělávací systém tehdejší velké řecké komunity v Egyptě . V letech 1948-1949, během těžkého období řecké občanské války , předložil svou kandidaturu na katedru lingvistiky na univerzitě v Aténách. Reakce byla negativní a hlučná: byl nazván „zločincem“ a obviněn z toho, že „přivedl formaci vlasti na útes“. Ve stejném roce (1949), slovy Criarase, myslíc nerealisticky nebo provokativně, předložil svou kandidaturu na uvolněnou katedru lingvistiky na aténské akademii. Akademie se ale rozhodla ponechat křeslo neobsazené. Manolis Triandafillides zemřel 20. dubna 1959 v Aténách. Nebyl ženatý [15] . Svůj majetek a nemovitosti odkázal univerzitě v Soluni. Podle jeho závěti byl jeho majetek použit k vytvoření Institutu novořeckých studií - Nadace Manolise Triandafillidise [16] .
Manolis Triandaphyllidis si v mládí vytvořil svou osobitou lingvistickou ideologii, podle níž k dosažení duchovní revoluce v řecké realitě bylo nutné, aby se lid osvobodil od kafarevského jazyka, jazyka kultu starověku, podle jeho definice a učit Dimotika jako živý, skutečný jazyk pokroku [17] .
Mezi střetávajícími se socialistickými a liberálními ideologiemi bylo jeho návrhem oddělit vzdělávání od jazykové otázky a předvídat, že sociální a politické důsledky jazykové otázky zastíní potřebu vzdělávací reformy. Distancoval se od horlivých zastánců dimotiků, kteří se drželi krajních postojů J. Psycharise , navrhl smíšený jazyk, za což byl zuřivě obviněn Psykharisem a jeho kolega Delmuzos ho označil za konzervativce [18] .
Historicky, Triandaphyllidis byl pozitivní o Koraisově pokusu vytvořit moderní řecké Koine , přes námitky Psycharis a jiných současných zastánců Dimotica. Na rozdíl od Psycharis Triandaphyllidis „ realizoval dynamickou tradici démotiky bez ohledu na každou konkrétní volbu jazyka […] Tím, že Triandaphyllidis zvážil myšlenky Korais mimo přísný rámec Psycharis, umožnil Triandaphyllidis integraci Korais do démotického tábora “ [19 ] .
Manolis Triandafillides projevil zájem i o systematickou výuku řečtiny pro Řeky z diaspory i pro cizince, tedy o přechod od výuky řečtiny jako mateřského jazyka k výuce jako druhého či cizího jazyka.