Path of Thunder (balet)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 29. dubna 2021; kontroly vyžadují 3 úpravy .
Cesta hromu
Cesta hromu

Scéna ze scény 3 dějství II
Skladatel Kara Karaev
Autor libreta Jurij Slonimskij
Zdroj spiknutí Román Petera Henryho Abrahama "Thunder Path"
Choreograf Konstantin Sergejev
Dirigent Eduard Grikurov
Scénografie Valery Dorrer
Počet akcí 3
Rok vytvoření 1957
První výroba 4. ledna 1958
Místo prvního představení Leningradské divadlo opery a baletu. S. M. Kirova

„Hromová stezka“ ( ázerbájdžánský İldırımlı yollarla ) je balet o třech jednáních a šesti scénách od Kary Karaeva . Libreto Jurije Slonimského podle stejnojmenného románu Petera Henryho Abrahamse [1] .

Historie vytvoření

Kara Karaev věnoval partituru památce Sergeje Prokofjeva .

Takto je balet popsán ve Velké sovětské encyklopedii [2] :

Hudba baletu K. Karaeva „The Path of Thunder“ je prodchnuta ostrým smyslem pro modernost. Hudební dramaturgie tohoto díla se vyznačuje kontinuálním vývojem, konkrétnost tance se v ní snoubí se širokým symfonickým dechem.

V roce 1967 byla Kara Karaevovi za tento balet udělena Leninova cena .

Postavy

Libreto baletu

Děj se odehrává v dnešní jižní Africe (40. léta 20. století).

Oblast jihoafrického města. Skupina studentů hoduje v hospodě. Lenny nastupuje do společnosti v róbě a čepici absolventa univerzity, šťastlivce, který právě obdržel diplom, který s radostí ukazuje svým kamarádům. Lenny zpívá ve své oblíbené studentské písni. Nastal čas rozloučit se se studentskými bratry. Lenny jde domů. Mladí lidé překypující radostí ze života zapomínají na tvrdou realitu. A ona se jim za to mstí. Prudká rána a jeden ze studentů padá – železniční dispečer připomíná barevným, že do vozu pro bílé nesmí. Ten, kdo byl zasažen ovladačem, překonává bolest a začíná studentskou píseň v podtónu. Bavte se, nebojte se! Dál a dál! Vlak jede. A tady je Lenny ve své rodné vesnici. Když barevné děti vidí dobře oblečeného muže s kufry, spletou si Lennyho s bílým. Děti se rozprchnou po vesnici se zprávou o příchodu cizího člověka. Dveře domu se otevírají. Na prahu je předčasně zestárlá žena. Dobře oblečenému cizinci se hluboce ukloní. Lenny vyzvedne svou matku, odstavenou od synovské náklonnosti. Ruce matky hladí syna po hlavě. Celá vesnice už byla informována rychlými posly. Hrdě představuje matku svého syna spoluobčanům, starému kazateli, který dlouho snil o tom, že naučí své stádo číst a psát. Lizzy se vrhne svému bratrovi na krk. Dívky tančí pro Lennyho. Tanec s kytarami zahajuje krásná Fanny. Ostatní vesničané se s úctou dívají na Lennyho plášť a čepici. Na žádost své matky si oblékne tento podivný oděv a okamžitě se pro své okolí stane mocným vědcem. Na návsi se objeví statkář Gert v doprovodu svého manažera Wiljona a asistenta Smithe. Vesničané se před nimi hluboce sklánějí. Jen Lenny se dívá přímo do očí bílého gentlemana. Smith Lennymu srazí klobouk z hlavy, ale Lenny si ho nasadí zpět, což Gertiných společníků vyvolá pobouření. Zdá se, že výbuch zuřivosti od bílého vlastníka půdy se blíží, ale Fanny přichází na pomoc. Proklouzla mezi Gert a Lenny. Její taneční pohyby roztáčí Gertovi hlavu a odvádějí jeho pozornost od Lennyho. Tentokrát bouře přešla. Vlnité rozlohy veldu - rozlehlé stepi Jižní Afriky. Dýchá se tu snadněji než na venkově. Lenny sní o škole, kterou ve vesnici otevře. Najednou mu na hlavu prší těžké rány. Wildjon a Smith se rozhodli arogantního „černocha“ naučit. Něčí kroky je děsí, mizí ve tmě. Z dálky je vidět světluška. Je to dcera statkáře Sari, která si svítí na cestu elektrickou baterkou. Vychutnává si ticho a chlad noci a málem šlápne na muže ležícího v bezvědomí. Připravena pomoci cizinci, rozzáří jeho tvář. Barva! Vyděšená Sari od něj ustoupí. Lenny přijde k rozumu. Šokován tím zážitkem, šlápne na bílou dívku s naštvanými výkřiky. Výbuch vzteku vysává Lennyho sílu a znovu se zhroutí. Sari, poháněná nezvyklým soucitem s barevným mužem, se vrací a sundává si šátek a obvazuje Lenniemu ránu. Poté je odstraněna. Škola. Lenny se stará o děti. Lizzy přivádí své přítelkyně: ať obdivují jejího bratra. Přichází Wiljon. Vezme Lennyho na panské sídlo. Mako, černošský učitel ze sousedního kraalu, doprovázený bandou svých studentů, přichází ke škole. Ale kazatel nedovolí, aby se barevné děti smísily s černými studenty Mako. Mako je proti nesouladu mezi barevným a černým. Kazatel odežene černošské děti. V tu chvíli se objeví Lenny. Setkání s Gert ho uvrhlo do hlubokého zamyšlení. Nevšímá si žádných úzkostných spoluobčanů, ani Mako, která s ním studovala na univerzitě. Mako zpívá studentskou píseň. Lenny šťastně odpoví na přátelské ahoj. Objímají se. Děti následují příkladu svých učitelů. Pak se všichni rozejdou. Sari se pomalu blíží k prázdné škole. Její pohled padne na Lennyho, který se vrátil do školy. Dlouho, aniž by vzhlédli, se dívali jeden druhému do očí. Lenny se trápí. Pokud je uvidí spolu, Sari je mrtvá. Ať odejde odtud, z vesnice, kde žijí černoši. Sari bere slova černocha jako urážku a uteče. Všechno v Lenny protestuje proti rozchodu. Matka mu ale padne k nohám, ze srdce vyčaruje bílou dívku, která přinese smrt jemu, jeho rodině, jeho spoluvenkovanům. A Lenny, bojující s láskou, slibuje, že splní její vůli. Hřmící orchestr. Barvy se hrnou ze všech stran. Bílí lidé pochodují vítězně a nesou obrovský transparent, ze kterého kouká šťastně usměvavý černoch. Jsou to náboráři pracovních sil. Aby podnikatelé zaujali důvěřivé obyvatelstvo, uspořádali nábor jako státní svátek a pohostili je pivem. Náboráři vyvolávají rozdíly mezi barevnými a černými. Svádějí naivní, opilé lidi šperky pro své manželky, sladkosti pro své děti, teplými přikrývkami, které je chrání před studenými zimními větry. Kvůli takové přikrývce se vůdce černochů, podnícen náboráři, pustí do boje s jedním z barevných lidí a zabije ho. Mako marně požaduje, aby náboráři přestali stavět barevné lidi proti černochům. Smith, který se rozhodl skoncovat s výtržníkem, střílí Mako, ale omylem zasáhne černošského vůdce. Na zemi leží dvě mrtvoly. Smutek zahrnuje barevné i černé. Nádvoří Herthova domu. Barevné pokojské pracují. Larry se schovává před horkem a dřímá pod košem. Lizzy a její přátelé s ním začnou povyk. Zastaví je Fanny, která vidí, jak se Gert blíží. Ve snaze nepadnout do oka majitele se všichni rozprchnou. Gert zastaví Fanny tím, že s ní hrubě flirtuje. Ale když ji chce Gert obejmout, kousne ho do ruky. Gert odkopne toho vzdorného stranou. Vzhled Sari zasahuje do jeho odvety proti Fanny. Otec a dcera odcházejí. Služky se dají do práce. Ale ne na dlouho. Lizzie přinesla bratrovu čepici. Dá si to na hlavu: jak vypadá jako Lenny! Služebné jedna po druhé vyjadřují svou lásku k důležité a krásné "učitelce". Jejich zábavu přeruší Larry. Zaslechl mluvit dívky a vyhrožoval, že o nich řekne Lennymu. Dívky se rozhodnou Larryho potrestat. Během zábavného povyku mu přehodí přes hlavu povlak na polštář. Když ten chlap nic nevidí, popadne kohokoli. Náhodou narazí na Sari, která odešla z domu, obejme ji a krouží ve vzduchu. Sari, pobouřená chováním barevného sluhy, strhne povlak na polštář a praští Larryho pěstí do obličeje. K smrti vyděšené služebné nevědí, jak prosit o odpuštění. A Sari se dívá na klečícího Larryho, na služky zkamenělé strachem, na Lizzie a myslí na Lennyho. Na její znamení služebné odcházejí. V dálce jsou slyšet zvuky kytary a každý nádech kytary Sari připomíná osobu, která ji přitahuje. Noc. Lenny je ve veldu sám. Čeká tady na Sari, nebo utíká před setkáním s ní? Spěchá k němu, připravená být první, kdo řekne o lásce. Jejich pohledy se znovu setkají. Lenny si znovu zakryje oči rukama. Nemůže se dívat na bílou dívku, i když ji miluje víc než život sám. Jemně, ale pevně mu Sari vezme ruce pryč a všechny překážky v cestě jejich lásce se zhroutí. Tak je viděl Mako. Děsí ho, že by je mohl někdo najít spolu – bílou dívku a barevného chlapce. Něčí opilecké hlasy prolomily ticho veldy. Mako se snaží odvrátit pozornost opilých davů od Sari a Lennyho a uspěje. Ale běloši nejsou tak opilí, aby propásli příležitost zmlátit drzého černocha. Mako stěží stojí na nohou. Lennyho ruka spočívá na jeho rameni. Mako se stydlivě podívá na Sari. Od této chvíle se stal strážcem jejich tajemství. A vědí, že je nezradí. Vánoce u Gerty doma. Hosté tančí staré tance prvních kolonistů. Mezi hosty se objeví Sari. Její myšlenky jsou daleko - s Lennym. Hodiny bijí. Sariino vzrušení zesílí. Je čas vypadnout s Lennym. Sari se schovává. Wiljon si všimne jejího odjezdu a informuje Gert, že Sari utekla z domova. Gert a Wiljon ho pronásledují. Zahrada před domem. V oknech jsou skrz stažené žaluzie vidět postavy tanečníků. Plíží se Lennyho zahradou. Sari k němu běží. Spěchají k sobě. Vystrašená Fanny je varuje před nebezpečím. Ale už je pozdě. Smith blokuje východ ze zahrady a Gert a Wiljon vyběhnou z domu. Lenny a Sari jsou svázáni stejným provazem. Gert praští Sari pěstí do obličeje. Hosté docházejí. Dívají se na Sari s opovržením. Muži se chtějí s Lennym vypořádat na místě. Sari a Lenny se pevně objímají a dívají se na rozzuřený dav. Nic je nerozdělí, ani smrt. Gert se hodlá s uprchlíky vypořádat sám a hosty pošle do domu. Mezi Lennym a Gert vypukne rvačka. Sari se snaží chránit Lennyho před otcem, ale ten ji hodí do davu barevných lidí. Další zoufalý boj mezi Lennym a Gert. Nyní Gert zabije mladého muže. Fanny bodne Gerta nožem. Gert padá. Ozbrojené stráže, které povolal Wiljon, obklopí Sari a Lennyho. V obci hoří ohně. Lennyho matka, rozvalená na zemi, si k hrudi tiskne plášť svého syna. Kazatel volá k Bohu. Mezi klečícími lidmi roste postava Mako. Nakloní se k matce. Opatrně jí vezme plášť z rukou. Mako mluví o lásce Sari a Lennyho. Makův hlas je čím dál tím těžší. Pohybují se k němu lidé – černí i barevní. Před průvodem barevných a černých se otevírají nekonečné rozlohy africké země. Olověné mraky se pomalu rozptýlí na obzoru. Bouře ustupuje před rozzuřeným průvodem barevných a černých – ruku v ruce, rameno na rameno.

Jevištní život

Leningradské divadlo opery a baletu pojmenované po S. M. Kirovovi

Premiéra se konala 4. ledna 1958

Choreograf Konstantin Sergeev , výtvarník Valery Dorrer , dirigent Eduard Grikurov

Znaky

Obnovení 21. února 1965

Choreograf Konstantin Sergejev, výtvarník Valery Dorrer, dirigent Yury Gamaley

Znaky

1972 oživení

Znaky

Velké divadlo

Premiéra se konala 27. června 1959 na scéně Filiálky

Nové vydání , choreograf Konstantin Sergeev, výtvarník Valery Dorrer, dirigent Jevgenij Svetlanov

Znaky

Představení běželo 23x, poslední představení 8.2.1964

Vystoupení v jiných městech

Viz také

Bibliografie

Poznámky

  1. ↑ [www.pro-ballet.ru/html/t/tropo7-groma.html Po cestě hromu] // Ruský balet: Encyklopedie. - M .: Velká ruská encyklopedie, souhlas, 1997.
  2. ↑ Článek ve Velké sovětské encyklopedii. Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika. Ázerbájdžán . Datum přístupu: 17. ledna 2010. Archivováno z originálu 2. září 2012.

Odkazy

Videa

 Kara Karaev
opery
balety
HudebníFurious Gascon ( 1973 )
Kantáty a oratoria
  • Píseň srdce (1938)
  • Song of Happiness (1947)
  • Naše strana (1959)
  • Lenin (1970)
  • Hymna přátelství (1972)
Symfonie pro orchestr
  • 1. (Na památku hrdinů Velké vlastenecké války, 1944)
  • 2nd (1946)
  • 3rd (1965)
  • Goya
  • Layli a Majnun (1947)
  • Albánská rapsodie (1952)
  • Don Quijote (1960)
Apartmány
  • Ázerbájdžánské apartmá (1939)
  • Z baletu "Sedm krás" (1949)
  • Z hudby k filmu „Příběh naftařů z Kaspického moře“ (1953)
  • Od hudby k filmu "Vietnam" (1955)
  • 3 suity z hudby "Dobyvatelé moře" (1964)
  • 2 suity z baletu "The Path of Thunder" (1967)
  • Passacaglia a trojitá fuga (1941)
  • Klasická suita pro komorní orchestr (1966)
Hudba k filmům
Vzpomínka na skladatele