Podle článku 35 Ústavy Ázerbájdžánské republiky je občanům zaručeno právo na práci , zejména svobodná volba druhu činnosti, povolání, povolání a místa výkonu práce, svobodné uzavírání pracovních smluv , „práce bezpečně a zdravotně podmínek, pobírat za svou práci bez jakékoli diskriminace odměnu ne nižší, než je minimální mzda stanovená státem“, aniž by byli nuceni pracovat a uzavírat pracovní smlouvu. Zapojení do nucených prací je povoleno pouze na základě rozhodnutí soudu, za stavu nouze a stanného práva, jakož i „v souvislosti s prováděním příkazů oprávněných osob při vojenské službě“ [1] .
Pracovní legislativa Ázerbájdžánské republiky se skládá ze zákoníku práce a příslušných zákonů. Zákoník práce upravuje pracovněprávní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, jakož i další právní vztahy mezi nimi a příslušnými orgány veřejné moci, právnickými osobami a dále stanoví minimální standardy pravidel zajišťujících pracovní práva fyzických osob a výkon těchto práv.
S vytvořením Ázerbájdžánské SSR byla zrušena dřívější pracovní legislativa. Práce byla regulována komisariátem práce Rady lidových komisařů .
Právo ukládat kázeňské sankce přešlo na tovaryšské soudy v podnicích od napomenutí k propuštění. Práce byla prohlášena za povinnou.
V podnicích a organizacích byla zavedena celní regulace a kategorie pracovníků. V závislosti na kategorii byly stanoveny mzdové tarify. V závislosti na kategorii byly také stanoveny příděly bydlení a práce.
Pracovní smlouva může být v souladu se zákonem uzavřena na dobu neurčitou, na dobu určitou, na částečný úvazek.
Pracovní smlouvy musí být vyhotoveny písemně a ve dvou vyhotoveních, po jednom pro každou stranu. Obecně platí, že pracovní smlouva vstupuje v platnost registrací v elektronickém informačním systému. Pracovní smlouvu lze uzavřít i hromadně na provádění oprav a staveb, nakládky a vykládky, domácnosti, živnosti, setí, chovatelských prací. Uzavření pracovní smlouvy hromadným způsobem je možné s písemným souhlasem každého člena týmu. Zaměstnanec začíná plnit pracovní povinnosti po uzavření pracovní smlouvy. Zapojení osob zaměstnavatelem do výkonu jakékoli práce (poskytování služeb) bez nabytí účinnosti pracovní smlouvy znamená správní pokutu pro fyzické osoby ve výši 1 000 až 2 000 manatů, pro úředníky ve výši 3 000 až 5 000 manatů, např. právnické osoby v rozsahu od 20 000 do 25 000 manatů. Pokud je tento čin spáchán na deseti a více zaměstnancích, pak s sebou nese trestní odpovědnost. Zároveň se ukládá pokuta ve výši 7 000 až 10 000 manatů nebo trest odnětí svobody až na 3 roky (v případě opakovaného trestného činu trest odnětí svobody na 3 až 7 let). [2]
Starobní důchod je měsíční hotovostní výplata občanům jako náhrada ušlého příjmu. Pro získání tohoto důchodu musíte mít odvody do státního systému povinného sociálního pojištění. Občané mají nárok na starobní důchod bez ohledu na dobu pojištění, pokud osobní důchodový kapitál poskytuje důchod ve výši alespoň jeho minimální výše nebo pokud mají alespoň 25 let praxe v pojištění (s výjimkou osoby, kterým byl do 1. ledna 2017 přiznán starobní pracovní důchod). Předčasný důchod se poskytuje i těm, kteří dlouhodobě pracovali ve škodlivých nebo nebezpečných pracovních podmínkách, nebo ženám s pěti dětmi.
Starobní pracovní důchod se skládá ze tří částí: minimální, pojistné, fondové (individuální důchodový účet) části. Každá součást má svá vlastní pravidla počítání. Minimální důchod v roce 2017 je 110 manatů . Pojistné a kapitalizované části důchodu jsou hrazeny z prostředků povinného státního sociálního pojištění. Pojistná složka se vypočítává ze základu pojistného v pracovním roce ve výši 25 % mzdy (22 % platí zaměstnavatel, 3 % zaměstnanec). V roce 2016 byla navíc pojistná část pracovních důchodů indexována v souladu s indexem spotřebitelských cen [3] .
Pracovní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vznikají okamžikem nabytí účinnosti pracovní smlouvy. Pracovněprávní předpisy vymezují práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů. Zaměstnanci mají právo na přiměřenou mzdu za svou práci a sociální zabezpečení hrazené zaměstnavatelem, na práci v bezpečném a zdravém prostředí, na vstup do odborů nebo jiné organizace. Zaměstnanci se zároveň musí zdržet porušování pracovní kázně, požadavků bezpečnosti práce, vyzrazování státního a obchodního tajemství a všeho dalšího, co by mohlo způsobit porušení pracovních práv a zájmů jejich kolegů.
Zaměstnavatelé musí respektovat práva zaměstnanců. Jsou odpovědní za dodržování podmínek pracovních smluv, kolektivních smluv a platných pracovněprávních předpisů. Veškeré rozsudky a rozhodnutí soudních nebo kvazisoudních orgánů ve vztahu k individuálním nebo kolektivním sporům musí být prováděny zaměstnavateli. Zaměstnavatelé by se měli snažit zlepšovat sociální zabezpečení, včetně mezd, vytvářet a udržovat bezpečné a zdravé pracovní prostředí, podporovat a vytvářet rovné příležitosti pro zaměstnance pouze na základě jejich práce a přijímat nezbytná opatření k zamezení diskriminace, zejména na základě pohlaví a sexuální obtěžování.
Zaměstnavatelé mají právo uložit zaměstnancům disciplinární opatření z důvodu porušení platných pracovněprávních předpisů a pracovních smluv. Kromě toho mají právo požadovat náhradu škody způsobené zaměstnanci [4] .
Je zakázáno nutit osobu k práci zastrašováním, obtěžováním, použitím síly nebo omezováním svobody. Za tento čin hrozí trest odnětí svobody na čtyři až osm let. Trest se může zvýšit například v případě, že stejný čin má za následek něčí smrt. Porušení bezpečnostních předpisů nebo jiných předpisů na ochranu práce určenou osobou se trestá, způsobí-li vážnou újmu nebo újmu na lidském zdraví nebo má za následek smrt jakékoli osoby nebo osob. Osoby nemohou pracovat, pokud pracovní smlouva nevstoupí v platnost. Osoby odpovědné za to by měly být trestně odpovědné v souladu s trestním zákoníkem Ázerbájdžánu. Bezdůvodné rozvázání pracovního poměru se ženou z důvodu jejího těhotenství nebo 3letého dítěte, které je na ní závislé, vede k trestní odpovědnosti. Stejný zákon platí pro osobu, která vychovává své dítě sama [5] .
Zákoník práce Ázerbájdžánské republiky stanoví dva typy ročních placených pracovních svátků: základní a doplňkové.
Základní placená dovolená za kalendářní rok je 21 dní. Pro určité kategorie zaměstnanců může být stanovena delší dovolená. Učitelé a výzkumní pracovníci mají nárok na 56 dní základní placené dovolené za rok. Národní hrdinové Ázerbájdžánu, Hrdinové Sovětského svazu mají právo požadovat 46 kalendářních dnů takové dovolené. Roční základní placená dovolená herců je 42 kalendářních dnů. Část nevyčerpané dovolené může být přidána k nové dovolené nebo čerpána samostatně.
Zaměstnanci pracující v podzemí, ve škodlivých a obtížných pracovních podmínkách, jakož i těch, kteří jsou spojeni se zvýšenou emocionalitou, vzrušením, duševním a fyzickým stresem, mají další dovolenou. Minimální délka dodatečné dovolené je 6 dní.
Právo na dovolenou souvisí s délkou práce v konkrétní organizaci. Zaměstnanec může čerpat roční placenou dovolenou v prvním roce zaměstnání po šesti měsících nepřetržitého zaměstnání u tohoto zaměstnavatele. Roční základní placenou dovolenou za druhý a další odpracovaný rok lze po dohodě se zaměstnavatelem poskytnout kdykoli během roku.
V případech, kdy může poskytnutí pracovního volna zaměstnanci poškodit běžný chod výroby, lze se souhlasem zaměstnance pracovní volno odložit na jindy.
Na základě dohody stran může být dovolená za kalendářní rok rozdělena na části. Jedna z částí placené dovolené za kalendářní rok přitom musí činit alespoň dva kalendářní týdny. Odvolání z dovolené je kompenzováno buď dodatečným dnem odpočinku nebo platbou v hotovosti. [6] [7]
Ázerbájdžán se stal členem Mezinárodní organizace práce v květnu 1992. ILO otevřela svou místní kancelář v Ázerbájdžánu v roce 2003. Do konce září 2017 Ázerbájdžán ratifikoval 58 úmluv a 1 dodatkový protokol v rámci MOP. Všechny základní a řídící úmluvy ILO byly ratifikovány Ázerbájdžánem. Ve dnech 18. až 19. listopadu 2010 se v Baku konala 3. konference Regionální aliance inspekcí práce. Organizátory byly Ministerstvo práce a sociální ochrany obyvatelstva Ázerbájdžánské republiky, Mezinárodní asociace inspekcí práce, MOP a Světová banka [8] [9] .