Hrozba
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 29. července 2021; ověření vyžaduje 1 úpravu .Vyhrožování - zastrašování, slib někomu ublížit , zlo .
Hrozba prozrazení kompromitujících informací (pravdivých nebo nepravdivých) se nazývá vydírání . Pokus získat cizí majetek výhrůžkou se nazývá vydírání .
Hrozba sama o sobě není nic jiného než odhalení úmyslu , a podle všeobecného mínění ji proto nelze považovat za trestuhodnou . Chlouba způsobená újmou navíc vůbec nesvědčí ani o úmyslu spáchat zákonem zakázaný čin pod trestem, ani o možnosti jej spáchat. Ve staré německé doktríně byly učiněny neúspěšné pokusy začlenit hrozbu pod pojem pokus o zločin. Aby byla hrozba trestná, musí existovat nezávislý základ.
Takto se na otázku dívá mnoho právníků a zákoníků , ale v definici tohoto základu se nachází významný rozdíl v názorech. Někteří ( Glazer ) považovali hrozbu za trestuhodnou jako prostředek nátlaku; jiní ( Neklyudov , Lokhvitsky ) to připisovali oblasti trestných činů ; další rozpoznali hrozbu jako druh zásahu do svobody , když zjistili, že její podstata spočívá v dopadu na duševní činnost ohroženého, jehož svoboda vykonávat či nekonat jakékoli jednání pod vlivem hrozby je zrušena resp. omezený.
Hrozba v legislativě Ruské říše
Trestní zákoník pohlížel na hrozbu jako na urážku cti a ještě na počátku 20. století byl tento úhel pohledu prováděn praxí ruských vojenských soudů , které vyhrožovaly vojenskému veliteli na základě příkazů k porušení hodnost.
Bez ohledu na důvody trestnosti musí vyhrožování jako trestný čin splňovat další podmínku: musí být skutečně schopné vyvolat v ohrožené osobě strach a obavu. Zákoníky proto zpravidla vyjmenovávají zákonem zakázané činy, ať už podle závažnosti (německý zákoník), nebo podle druhu, při jejichž spáchání musel viník z trestní odpovědnosti za vyhrožování oběti vyhrožovat. Na základě článků 139 a 140 zákona o trestech ukládaných smírčími soudci se trestalo vyhrožování žhářstvím , zbavením života nebo způsobení násilného činu obecně; pohrůžka spácháním jiného zákonného jednání není trestná.
Rovněž podle návrhu trestního zákoníku je k trestnosti vyhrožování nutné, aby směřovalo ke spáchání násilného nebo obecně nebezpečného zasahování do osoby nebo majetku. Návrh navíc vyžaduje, aby v každém jednotlivém případě bylo prokázáno, že ohrožení by mohlo u ohrožené osoby vyvolat strach z její proveditelnosti. Vzhledem k tomu, že skutečný strach může způsobit ohrožení a způsobit újmu nejen ohrožené osobě, ale i jejímu dítěti, manželce atd., některé kodexy stanoví, že pro potrestání je lhostejné, zda pachatel ohrožoval oběť sobě nebo její rodině a obecně blízcí lidé. Taková klauzule byla v trestním zákoníku z roku 1857 , ale v zákoně platném na konci 19. století již nebyla. Uvnitř musí být čin úmyslný; zvenčí se dá vyjádřit slovem, znakem, písemně; poslední výhrůžka se trestá přísněji.
Trest podle světové charty (články 139-141) - zatčení nebo peněžní trest. Speciální typy:
- vyhrožování vydíráním;
- hrozba pro rodiče stoupající v přímé linii, pro šéfa, mistra, dobrodince - článek 1547 zákoníku;
- vyhrožování za účelem donucení k protiprávnímu jednání - článek 1548;
- hrozba pro stavitele lodí během plavby - článek 1263. Tato hrozba byla zahrnuta jako znamení do konceptu odporu vůči moci.
V sovětském Rusku
V sovětských dobách bylo podle článku 193 trestního zákoníku RSFSR trestáno vyhrožování vraždou , způsobením těžkého ublížení na zdraví , ničením majetku žhářstvím ve vztahu k úředníkovi nebo veřejnému pracovníkovi za účelem zastavení jeho činnosti nebo změnit jeho povahu.
V současném Rusku
Moderní trestní zákoník Ruské federace obsahuje článek 119 „Vyhrožování zabitím nebo těžkým ublížením na zdraví“.
Vyhrožování vraždou nebo těžké ublížení na zdraví , byly-li důvody obávat se provedení této hrozby, se trestá omezením na svobodě až na dva roky nebo zatčením na čtyři až šest měsíců. nebo odnětím svobody až na dva roky.
Frazeologismy
Viz také
Poznámky
Literatura
- Kuzmin-Karavaev V.D. Threat // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
 Slovníky a encyklopedie |
|
|---|---|
| V bibliografických katalozích |