Zášť je reakce člověka na nespravedlivě způsobený smutek, urážku [1] , ale i negativně zabarvené emoce [2] [3] a tím způsobené pocity . Zahrnuje prožívání hněvu vůči pachateli a sebelítosti v situaci, kdy nelze nic napravit. Na rozdíl od výtek a nároků , kdy existuje příležitost k nápravě situace. Úzce souvisí s takovým pojmem jako spravedlnost [4] . Uráží nás, když jsme zbaveni, jak se nám zdá, nespravedlivě. Pokud něco spravedlivě nezískáme, můžeme být naštvaní, ale ne uraženi.
Prožitek zášti není výzkumníky považován za vrozenou emoci. Miminka mají ve svém arzenálu vrozený pocit hněvu a ještě musí zvládnout složitý pocit zášti. Zášti se obvykle učí ve věku 2 až 5 let, přejímáním stereotypních nebo kreativních vzorců od jiných dětí, někdy i starších. Emoce zášti nikdy předtím nebyly zahrnuty do seznamu vrozených emocí. V současné době mnoho zkušených psychologů poznamenává, že jejich děti mají pocity odporu okamžitě, doslova od narození. [5]
V buddhistické filozofii se uvádí, že duše nebo ego uražené osoby trpí. Osvícení a pokročilí mistři se přitom neurazí právě proto, že se zbavili nebo téměř zbavili egoismu a ega. Například říkají toto: "Pokud člověk urazí Buddhu, pak je Buddha naštvaný, ale neurazí se. Protože chápe povahu člověka, důvod jeho negativních slov a cítí s ním soucit a touhu pomoc, ale ne sobecká zášť…“
Pocit odporu vzniká jako důsledek nesouladu mezi očekáváním o správném chování pachatele a tím, jak se choval ve skutečnosti. To znamená, že zášť je výsledkem čtyř mentálních operací: budování očekávání, pozorování skutečného chování, srovnávání [6] , rozhodování o reakci (urazit se, tedy nezodpovědně dát průchod emocím a dopustit se domněle nekontrolovatelného jednání, popř. převzít odpovědnost za svůj psycho-emocionální stav a chování a vědomě reagovat). Tato technika je uvažována v rámci teorie a praxe sanogenního myšlení .
Ke snížení náboje z negativních pocitů utrpěné zášti si lze ve stavu pohody a klidu představit případ této minulé zášti, zapamatovat si a promyslet všechny její složky v souladu s popisem (vaše očekávání, chování druhého); zároveň je důležité, aby k reprodukci stavu zášti docházelo bez jeho opětovného prožívání. [6]
| Emocionální procesy | ||
|---|---|---|
| Základní emoce (podle K. Izarda) |
| |
| Emoce a pocity |
| |
| ovlivňuje | ||
| Nálady | ||