Uzbecké kmeny

Tradičně se věří, že existuje 92 klanů a kmenů „Uzbeků“ ve starém smyslu tohoto výrazu kočovného původu Desht-i-Kipchak . Jak zjistil moderní historik T. Sultanov, těchto 92 „druhů“ zahrnuje „jména většiny turkických a některých netureckých etnických skupin, které v té době obývaly Střední Asii“. [2]

Existuje legenda, že 92 lidí odešlo do Medíny, kde se účastnili války proroka Mohameda proti nevěřícím a byli konvertováni k islámu svatým Shah-i Mardanem. Z těchto 92 lidí podle legendy vznikly „uzbecké“ kmeny, které jsou v textu také nazývány obecným jménem Ilatiya. [3]

K dnešnímu dni je známo více než 18 seznamů 92 uzbeckých kmenů a všechny jsou sestaveny na území Maverannahru , tedy oáz středoasijského rozhraní. Nejstarší seznam pochází ze 16. století a nejnovější z počátku 20. století. Jeden ze seznamů sepsal N. V. Khanykov , který byl v Bucharě v roce 1841. [čtyři]

Při analýze seznamů uzbeckých kmenů lze poznamenat, že většina z nich začíná jmény tří kmenů: ming , yuz a kyrk .

Existoval také uzbecký kmen Deshtikipchak Uishun (Uysun), jehož skupiny jsou známé v oázách Taškent a Samarkand, jejich původ je u Usunů [5] . Mezi Uzbeky je kmen Uishunů považován za jeden z nejstarších mezi 92 uzbeckými kmeny a požíval určitých výsad [5] .

V jednom ze seznamů 92 uzbeckých kmenů sestavených v Maverannakhru jsou uvedeny kmeny, které žily v oázách Střední Asie dlouho před dobytím oblasti Sheibani Khanem. Například v seznamu z rukopisu 4330.3 ze sbírky Ústavu orientálních studií Uzbekistánu lze nalézt takové rody jako: barlas , katagan , kipchak , uz , naiman atd. [6]

Jak dosvědčuje autoritativní antropolog K. Kun, novodobí Uzbekové jsou rasově velmi heterogenní etnikum, jsou mezi nimi zástupci jak „extrémně kavkazských“, tak „silně mongoloidních“ a mnoho „v různé míře smíšené“ jedince [7] .

Básník Alisher Navoi ve svých dílech napsaných v 15. století zmínil etnonymum „Uzbek“ jako jméno jedné z etnických skupin Maverannahr. [8] .

Básník 17. století Turdy psal o etnonymu Uzbek jako jednotícím názvu pro 92 klanů na území Střední Asie [9] .

Orientalista German Vamberi, britský občan, který oblast navštívil v polovině 19. století, píše, že v této době převládaly uzbecké kmeny v Kokandu, Khiva chanátech a v emirátu Buchara a že Uzbekové se v té době sjednotili v 32 hlavních kmenů: Kungrad, Kipchak, Khitai (ktai), mangit, nox, naiman, kulan, kist, az, tas, sayat, dzhegatai, ujgurové, aibet, dormen, oshun, kanjigali, nagai, balgali, miten, jelair, kenegege , kanly, ichkili, bagurlu, alchin, achmaili, karakursak, birkulak, tyrkish, kettekeser a ming. Na konci 19. a začátku 20. století již různé zdroje uváděly 903, 974 a 1025 uzbeckých kmenů. Rozdíly v číslech byly zjevně způsobeny dvěma faktory.

Za prvé, složení uzbeckých kmenů a klanů se zkomplikovalo vznikem nových kmenů a oddílů a také vstupem některých z nich do kmenových svazů mezi sebou. Například část klanu Yuz , která vstoupila do spojenectví s kmenem Kyrk, vytvořila relativně nezávislý klan Yuz-Kyrk.

Za druhé, samotní Dashti-Kipchak Uzbeci, kteří přišli do této oblasti v čele Sheibanids, tvořili pouze jádro, kolem kterého se později sjednotily další turkické a turkicko-mongolské kmeny, které byly v Maverannahru v době, kdy byla založena dynastie Sheibanid. K uzbeckým kmenům se připojila, i když se od nich držela v určité vzdálenosti, řada mongolských, oguzských a dalších stepních klanů a kmenů, které pronikly do regionu během období Chagataid a také před ním a po něm. Některé z nich, jako mongolské kmeny Chagatai, Jelair, Barlos a další, se postupně turkicizovaly, když přijaly turkické dialekty a konvertovaly k islámu, jiné, starověké turkické kmeny Oghuzů, Ujgurů, Karluků, Kipčaků samy přispěly. k turkizaci výše zmíněných kmenů a samotných Dashti-Kipčaků Uzbeků, protože byli nositeli dialektů, které se následně v regionu prosadily a byly adoptovány dalšími kmeny.

Seznam [10]

Poznámky

1. ↑ TĚŽCE OZBROJENÝ UZBEK. SAFAVÍD ÍRÁN, PŮL 16. STOLETÍ . Získáno 12. února 2014. Archivováno z originálu dne 26. června 2020. (neurčitý)
2. ↑ Sultanov T. Nomádské kmeny v oblasti Aralského moře v XV-XVII století // Otázky etnických a sociálních dějin. M., 1982
3. ↑ Materiály k dějinám Kyrgyzů a Kyrgyzstánu. M. 1973, str. 202
4. ↑ Khanykov N. V. Popis Bucharského chanátu. SPb, 1843, str. 58-66
5. ↑ 1 2 V.I. Bushkov, L.S. Tolstov. Obyvatelstvo Střední Asie a Kazachstánu (Esej o etnické historii)  (ruština)  // Rasy a národy: Sbírka / G.P. Vasiliev. - M .: "Nauka", 2001. - Vydání. 27 . - S. 154 . — ISBN 5-02-008738-6 .
6. ↑ Materiály k dějinám Kyrgyzů a Kyrgyzstánu. M., 1973, str. 210
7. ↑ Dubova N. A. Moderní antropologické agregáty a etnokulturní komunity na území Střední Asie // Rasy a národy. Vydání č. 27, 2001, s.107
8. ↑ Alisher Navoiy. Mukammal asarlar hloupý. 3 obytné Taškent, 1988, 201 sázek; Alisher Navoiy. Mukammal asarlar hloupý. 4 šířka. Taškent, 1989, str. 235
9. ↑ Turdy. Vybraná díla. Taškent, 1951, s.33
10. ↑ Středoasijský historický server – seznam 92 uzbecko-kazašských kmenů Archivováno 19. prosince 2014.

Odkazy

• [1] http://media2.yangidunyo.org/2012/10/Uzbekskie_plemena_i_rodi.pdf ]
• Seznam 92 uzbecko-kazašských kmenů
• [hs020.radikal.ru/i700/1302/5f/5c2eaa467bc3.jpg Uzbecké kmeny v 19. století]
• Etnický atlas Uzbekistánu 2002