| Ulice Marijas | |
|---|---|
| Lotyšský. Marijas iela | |
| obecná informace | |
| Země | |
| Město | Riga |
| Plocha | Centrální region , předměstí Latgale |
| Historická čtvrť | Centrum , Avoty |
| Délka | 654 m |
| Bývalá jména | Mariinskij, Novaja, Suvorov |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Ulice Marijas ( lotyšsky : Marijas iela ) je ulice v centrální části Rigy , jedna z nejdůležitějších dopravních tepen města. Vede severovýchodním směrem od křižovatky ulic 13. ledna Gogol a Raina Boulevard ke křižovatce s ulicemi Blaumana a Avotu , kde přechází do ulice Alexandra Chaka . Celková délka je 654 metrů [1] .
Začátek ulice Marijas patří do centrálního obvodu města a úsek po křižovatce s ulicí Dzirnavu slouží jako hranice mezi centrálním obvodem a předměstím Latgale ( okres Avota ).
Ulice je po celé délce zpevněná, má minimálně dva jízdní pruhy v každém směru. MHD různých tras jezdí po ulici v obou směrech [2] [3] .
Ulice byla položena po zbourání městských hradeb, kdy probíhal projekt na rekonstrukci uvolněných úseků mezi Starým městem a předměstími (v letech 1857 až 1863). Na demontáž opevnění dohlížel pobaltský vojenský guvernér A. A. Suvorov . Během těchto rekonstrukčních prací byla vybudována ulice od bulváru Naslednik (nyní bulvár Raina ) k ulici Melnichnaja ( Dzirnavu ), která pak přecházela do Nové ulice , položené na počátku 19. století. V roce 1860 byla nově položená ulice pojmenována Mariinskaja ( německy Marienstrasse , lotyšsky Marijas iela ) – na počest Marie Alexandrovny , manželky císaře Alexandra II . [4] .
V 1885 Nová ulice ( německy: Neustrasse , lotyšský: Jaunā iela ) byla připojena k Mariinsky ulici; Ulice Mariinskaya se tak několikrát prodloužila a nyní dosáhla ulice Pernovskaya .
V roce 1927 bylo navrženo přejmenování ulice na Olavskou ulici , k tomuto přejmenování však nedošlo [5] (o dva roky později byla po Vilisi Olavsovi pojmenována nová ulice v Mežaparkech ).
Během období německé okupace se ulice dočasně nazývala Pleskauer Straße ( lotyšsky Pliskavas iela , rusky Pskovskaya ulice ) [6] . V dobách Lotyšské SSR, v roce 1950, byla ulice pojmenována po veliteli A. V. Suvorovovi [5] . Existuje předpoklad, že při rozhodování o tomto přejmenování došlo ke zmatení zásluh generalissima a jeho vnuka, výše zmíněného vojenského guvernéra (jeho jméno dříve nesla Krishjan Baron Street ).
V roce 1989 dostala většina Suvorovy ulice (od křižovatky ulic Blaumana a Avotu až po konec ulice) nový název - Ulice Alexandra Chaka a zbytek obnovil svůj původní název - Ulice Mariyas [7] .
Budova vznikla koncem XIX - začátkem XX století. Nejpozoruhodnější a nejoriginálnější stavby jsou ve stylu lotyšského národního romantismu . 9 budov podél ulice Marijas je chráněnou architektonickou památkou [8] :
Ve velkém domě č. 9 („Nesterovův dům“, 1899, architekt K. Pekshens ) byly stěny ve vchodech zdobeny ornamenty v secesním stylu - byly to nejstarší takové nástěnné malby, o kterých se dochovaly informace. Bohužel při následných opravách byly tyto vzory přemalovány [20] . Od roku 1900 do roku 1902 bydlel v domě číslo 9 revolucionář Stepan Shaumyan , který se později stal jedním z bakuských komisařů . V této době studoval na Polytechnickém institutu v Rize , odkud byl v roce 1902 "pro revoluční chování" vyloučen a vyhoštěn na Kavkaz [21] .
V letech 1940 až 1977 bydlela v domě číslo 11 (byla instalována pamětní deska) klavíristka a skladatelka Lucia Garuta .
Pohled na Marijas Street podél Nádražního náměstí
Dům číslo 3
Dům číslo 5
Dům číslo 9
Dům číslo 15
Pohled podél ulice. Džirnava k domu na ulici. Marijas, 15
Dům číslo 16
Dům číslo 18
Dům číslo 21
Dům číslo 23
Ulice Marijas se protíná s následujícími ulicemi: